Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) sídlící ve Štrasburku nepřijal odvolání Ruska proti jeho červencovému rozhodnutí v případu „Aljochinová a ostatní versus Rusko“, který by měl být projednán Velkým senátem. Pod tímto jménem byl posuzován případ účastníků „punkové modlitby“ v katedrále Krista Spasitele v roce 2012 (jedná se o mediálně známý případ rouhačského vystoupení skupiny Pussy Riot, pozn. překl.).

Rusko tak ztratilo poslední příležitost k tomu, aby mohlo zpochybniit rozhodnutí, které padlo v létě. Toto odmítnutí představuje skutečnou ránu pro ochranu náboženské svobody v Evropě, protože vytvořilo nebezpečný precedens.

Ve svém letním rozhodnutí soud ve Štrasburku konstatoval porušení práv žalobců, které se týkaly podmínek jejich přepravy do soudní síně a jejich pobytu během soudního řízení, včetně soudní místnosti. Soudci rovněž uznali některá dalších narušení práv žalobců: nedostatečné odůvodnění ruského soudu, tj. že je třeba prodloužit jejich zadržení a omezování bezprostřední komunikace s právníky.

Pro věřící je však v textu tohoto rozhodnutí nejdůležitější soudní posouzení samotné situace, k níž došlo v roce 2012 v katedrále Krista Spasitele. Zejména v odstavci 214 tohoto dokumentu se uznává, že performance uskutečněná v pravoslavném chrámu „může být považována za porušení daných pravidel chování v místech náboženského kultu“. Tento závěr soudu si zaslouží pozitivní hodnocení, jelikož punková skupina opravdu uskutečnila akci nepřijatelnou pro chování na místě náboženské bohoslužby, které věřící jasně nazývají rouháním, protože urážejí jejich víru a city. Účastnice akce úmyslně vtrhly do chrámu – tento provokativní čin, který je neslučitelný s účelem chrámu, předem naplánovaly, a tak hrubě porušily pravidla náboženského společenství, jehož práva zaručuje zákon.

ESLP uznal, že chování žalobců porušilo práva křesťanských věřících, a tím zavdalo podnět k tomu, aby byly postaveny před soud a ze strany státu na ně byly uvaleny určité sankce. Stát tak mohl učinit z důvodu ochrany práv ostatních občanů. Soud se však zdržel návrhu na konkrétní tresty a naopak uvedl, že ve vztahu k umělcům bylo porušeno ustanovení článku 10 Evropské úmluvy ohledně lidských práv na svobodu projevu a vyjádření.

Tato definice soudců ve Štrasburku je ovšem nevhodná. Můžeme mít různé názory na trest pro členky punkové kapely, ale věřící doufali, že uslyší od soudu jasné prohlášení, že ochrana svobody projevu nemůže ospravedlnit porušování náboženské svobody ostatních občanů, tím spíše v místech náboženského kultu.

Připomeňme si, že náboženskou svobodu a kolektivní vyznávání náboženství zaručuje také Evropská úmluva (článek 9) a vnitřní právními předpisy jednotlivých států. V demokratické společnosti existují místa pro shromážďování, mediální platformy a mnoho dalších způsobů svobodného vyjadřování názorů. Měla by se místa určená k bohoslužbám stát takovou bezplatnou platformou pro občany s náboženskými, nenáboženskými nebo dokonce protináboženskými názory? Může sekulární zákon ukládat náboženským společenstvím, aby na žádost občanů nebo veřejných sdružení nebo dokonce bez nich poskytovala své budovy pro politické nebo veřejné demonstrace? To jsou otázky, které před veřejností vyvstaly po akcích punkové kapely v roce 2012.

Uznáním porušení článku 10 úmluvy Evropský soud bohužel neochránil práva věřících – naopak, zdá se, tato narušení povolil, nebo se k těmto „představením“ v místech náboženského kultu přinejmenším staví soucitně. Zároveň existovala k tomuto přístupu štrasburského soudu poměrně realistická alternativa. Tuto alternativu zformulovala španělská soudkyně María Eloseguiová, která vyjádřila nesouhlas s tím, že v této situaci její kolegové potvrdili porušení článku 10 úmluvy.

Zvláště zdůraznila, že křesťané mají právo svobodně se modlit a konat bohoslužby bez strachu, že se stanou oběťmi nepřátelského nebo dokonce agresivního protestu ve svých chrámech. Podle zásady proporcionality neospravedlňuje účel žalující strany (vyjadřovat své politické názory) prostředky, jež si pro tento účel zvolily. S odkazem na nesouhlasný názor jiného soudce Evropského soudu pro lidská práva vyjádřeného dříve v jiném rozhodnutí soudkyně Eloseguiová prohlásila, že má stát „povinnost chránit práva věřících na svobodu shromažďování, zaručit respekt k místům bohoslužby všech osob… Pokud jsou taková místa napadnutá, má stát povinnost tyto případy vyšetřit a potrestat ty, kdo jsou za ně odpovědní“. Podle Eloseghuiové se 10 článek úmluvy nevztahuje na takové případy chování v kostelech a jiných náboženských budovách.

Právě tento konkrétní názor lze považovat za vyvážený. Ukazuje přání ochránit práva všech občanů bez výjimky, a tak vytvořit důvěru v mezinárodní právní instituce a vytvořit právní precedens pro vyvážené a spravedlivé zvážení takových případů na národní i mezinárodní úrovni v budoucnu, a to zejména v těžkých dobách radikalismu a extremismu. Je velmi důležité, že nabízí cestu nezbytnou k zajištění pokojného soužití představitelů různých světonázorů v demokratické společnosti. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze tehdy, pokud všichni respektují názory a postoje ostatních občanů – samozřejmě za předpokladu, že takové názory a postoje nemají extremistickou orientaci.

Případ „Aljochinová a ostatní versus Rusko“ není nijak specifický, naopak, odráží širší fenomén pozorovatelný v různých částech evropského kontinentu. Od roku 2015 monitoruje zastupitelství Ruské pravoslavné církve ve Štrasburku porušování práv pravoslavných křesťanů v Evropě. Obdobné činnosti se věnují v souvislosti se svými věřícími již delší dobu také katolické a protestantské organizace.

Obecně řečeno: v Evropě existují velké problémy s obranou náboženské svobody, a to i mezi velkými tradičními náboženskými společenstvími. Nedávno byla vypracována zpráva o porušování práv pravoslavných věřících v roce 2017, v níž je zaznamenáno více než 165 porušení předpisů. O kolika z nich ovšem nevíme? Zvláštní pozornost si samozřejmě zaslouží situace s náboženskou svobodou na Ukrajině a na Balkáně.

To, že má projednávání společných problémů na ochranu náboženské svobody význam pro celou Evropu prokázal také mezinárodní právní seminář, který se konal 13. prosince 2018 v Radě Evropy. Cílem akce byla právě diskuse o podobných významných případech, které Evropský soud považoval nebo bude považovat za související s ochranou práv věřících.

Kromě případu „Aljochinová a ostatní versus Rusko“ se seminář zabýval stížností španělské křesťanské advokátní komory proti Abelu Asconovi. Tento člověk po dlouhou dobu ve Španělsku navštěvoval katolické kostely, nicméně nešlo mu o získání svátosti eucharistie, naopak: schovával si hostie pro jejich další použití jako součásti plánované „instalace“. Celkem tak nashromáždil 242 hostií, z nichž později sestavil slovo namířené proti sexuálním zločinům v katolické církvi. „Umělec“ zaznamenával všechny své „akce“ v kostele videokamerou (o čemž otevřeně mluví v poskytnutých rozhovorech), a to aby měl po ruce důkaz, že jsou hostie opravdu posvěcené, nikoliv zakoupené v obchodě. Prostory, jichž pro tuto akci využil, mu poskytlo město, tj. nejednalo se tedy o soukromé vlastnictví, vše se odehrálo na úkor daňových poplatníků. Proti výstavě proběhly četné protesty katolických věřících, kteří považují takové zacházení se svátostí jako rouhání. Rozhodnutí v celé věci dosud nepadlo. V současné době je ESLP přezkoumávána.

Další případ souvisí s jistou litevskou reklamní kampaní – společnost v ní inzerovala oblečení na plakátech s obrázky, na nichž lze snadno rozpoznat Ježíše Krista a Pannu Marii. Na plakátech se také nacházely dvojsmyslné „slogany“, které využívaly jmen Ježíš a Marie.

Další případ, který byl na konferenci diskutován, se stal v Rakousku. Žalobkyně se odvolala proti svému odsouzení ze „znevažování náboženské doktríny islámu“. Během svých seminářů totiž tvrdila, že zakladatel islámu Mohammed měl sklony k pedofilii. ESLP podpořil rozhodnutí rakouských soudů, které považovaly žalobkyni za vinnou.

Všechny tyto kauzy vyvolávají vážnou otázku o rovnováze mezi svobodou projevu a svobodou náboženskou. Zkušenost Ruské pravoslavné církve v Radě Evropy nicméně ukazuje, že bez ohledu na to, jak vehementně se dnes různé síly snaží rozdělit Evropu novou železnou oponou, sdílejí evropské národy mnoho společných obav. Existuje tu proto velký potenciál společného úsilí a spolupráce. Na Západě také funguje značné množství křesťanských organizací, které se skutečně obávají o osud křesťanství v Evropě a snaží se bránit křesťanské hodnoty prostřednictvím práva i veřejných akcí.

(překlad vlastní, upraveno)

Originál: Игумен Филипп (РЯБЫХ) – Московский патриархат защищает свободу в Европе: Дело Алехиной против России создает опасный прецедент vyšel 15. ledna 2019 na ng.ru.

Zdroj: ng.ru