Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Konec západní civilizace v přímém přenosu. Vyhození profesora Druláka bakalářem Lipavským, internetový pořad Reflexu o tom, že největším zločincem na civilistech za druhé světové války byla Rudá armáda. Chytrých elit je netřeba, naopak, hlasu dostává podprůměrnost. To zaznělo na besedě se sociologem Petrem Hamplem v plzeňské městské knihovně. Situaci nejde přirovnat k zániku starého Egypta nebo Říma. Je to mimořádná situace. Využije toho Východ, islám či „lidojedi“?

Malý sál doslova praskal ve švech, kapacita byla zaplněna do posledního místečka – několik desítek lidí se sem jen tak tak vešlo.

…je to věda…

„Jedna beseda v Brně proběhla, druhá byla zakázaná. V Olomouci to bylo bez problémů a nyní jsem tady, byť jsem byl trochu napnutý. Děkuji za kus osobní statečnosti, aby akce mohla proběhnout,“ pochválil v úvodu host zdejší organizátory. Ti skromně namítli, že jde přece o literaturu…

„Do určité míry jsem v kontaktu s těmi nejlepšími z české sociologie. Profesor Keller je zcela jistě jednička v české esejistické sociologii, píše předmluvy k mým knihám. Profesor Matějů, který býval superhvězdou empirické sociologie, tak v jeho týmu jsem pracoval až do jeho smrti. Kam tedy patří Hampl? Jsou to dva termíny – teorie středního dosahu, to znamená, že nepíši veliké složité teorie, které by zahrnovaly celé společnosti a dějiny lidstva a na druhou stranu nepíši také empirické studie o tom, jak se třeba změnil rodinný život stranických funkcionářů mezi léty 1982 a 1986. Což je někdy fascinující čtení, ale je to hodně specializované a plné dat. To prostě není moje doména,“ uvedl Hampl.

Blbě se ptáte?

„Ta má kniha se jmenuje Prolomení hradeb 2, ‚je venku‘ už téměř rok. Někdo tomu říká HTV, neboli Hamplova teorie všeho. Já bych řekl, že je to takový ucelený výklad toho, proč západní civilizace se chová určitým způsobem. A obsahuje prognózu, co bude následovat. Začněme šéfinspektorem Cluozeau. Podtitul to má – jak klást správné otázky. Základem každého správného myšlení je položit si ty správné otázky. Když položím správnou, smysluplnou otázku, tak i když mám na ní zpočátku špatnou odpověď, tak ji mohu měnit, zjišťuji, že nemusí být uspokojivá a může se to nějak posouvat. Když je špatně položená otázka, tak už od té chvíle nemám šanci a výsledek bude pořád k ničemu,“ pokračoval sociolog.

„Jak je možné, že lidé v západních společnostech, kteří mají nejvýkonnější mozky, je nepoužívají k tomu, aby vynalézali léky, navrhovali letadla nebo dělali spoustu jiných věcí, které jsou užitečné a které posouvají společnost dopředu, ale že to tráví tím, že vymýšlí naprosto nesmyslná pravidla, prezentace, finanční produkty a spoustu dalších věcí, které nejsou nijak užitečné. Protože přece jak nás to učili ve škole, volnotržní ekonomika by měla vést k tomu, že ty nejlepší zdroje se využijí nejefektivněji, a tedy na to, co je pro společnost nejdůležitější. Jak je tedy možné, že ty nejlepší mozky se používají k něčemu úplně jinému?“

Opak je však podle Petra Hampla pravdou: „První odpověď by mohla znít, že je to státní sektor. Jenže ono to žel funguje i v nestátním sektoru. Když se podíváte do kterékoliv opravdu velké organizace, nadnárodní korporace, tak najdete tam lidi, kteří něco navrhují a vymýšlejí, ale také zjistíte, že ty opravdové ‚bedny‘ sedí v představenstvech a kdyby to představenstvo zmizelo, tak to bude mít ten nejmenší dopad na firmu, protože údržba pojede dál, stejně jako výroba, distribuce, dokonce i obchod, takže kdybyste to představenstvo zrušili, tak nikomu nebude chybět,“ uvedl Hampl za souhlasného pokyvování hlavou řady starších přítomných.

„Zkuste si představit dnešní ČEZ, že by od určité úrovně zmizeli všichni manažeři. Nezastaví se žádná elektrárna, nepřestane se vozit uhlí, nepřeruší se sítě a nezastaví se dokonce ani údržba. Nepřestanou vám posílat složenky. To znamená, že tady se děje něco, čemu nerozumíme a kromě těch tržních sil, které by měly mít takzvanou optimální alokaci zdrojů, tak hrají ve společnosti určité síly, které vytvářejí svět úplně jinak.“

Drulák versus Lipavský

„Dnes tady rezonují dvě otázky, které jsou dle mého soudu nesprávné a zavádějící. A neexistuje na ně dobrá odpověď. Jedna zní – jak to udělat, aby špatní lidé přestali zpochybňovat základy vládní politiky.

Tato otázka je i v médiích a dokonce se k ní dělají i nějaké zákony. Pan profesor Drulák byl nedávno vyhozen z práce bakalářem Lipavským právě z toho, že pan bakalář Lipavský měl představu, že to byla odpověď na položenou otázku. Pan Drulák tedy přestane do veřejného prostoru říkat ty špatné věci, a tím se spraví situace.

Nu, tak uvidíme, jestli se u Bachmutu, kde se nyní bojuje, situace bez pana Druláka z Ústavu mezinárodní vztahů, situace nějak otočí. 

Uvidíme, jestli přestanou krachovat firmy kvůli drahým energiím právě bez Petra Druláka.

Možná že to zafunguje. Já se obávám, že ne.

A obávám se rovněž, že neexistuje žádná správná odpověď na tuto otázku. Ať se tím budou zabývat sebelepší mozky, centrální mozek lidstva, tak nemůžete odpovědět tak, abyste měli odpověď, která něco vyřeší,“ pokračoval dále Hampl. 

„Jiná taková otázka, dle mého soudu nesprávná, ale velmi populární, je, kdo to celé řídí. Když si řekneme, že je to Bill Gates, Elon Musk, rodina Rotschildů nebo někdo úplně jiný – v čem nám to pomůže? Budeme schopni lépe predikovat budoucnost? Budeme schopni jednat nějak racionálněji? Prostě na ní není žádná odpověď, která by vedla k tomu, že budeme vědět víc a že budeme schopni lépe jednat.“

Degradaci zdar!

„Když jsme u těch otázek, tak ta základní, která prolíná knihami Prolomení hradeb 1 a 2, zní takto: Jak je možné, že západní civilizace byla v osmdesátých letech na svém naprostém vrcholu – kulturně, vzdělanostně, technicky, životní úrovní, školství, stavem rodiny. A to se týká jak západní větve, kterou může symbolizovat třeba západní Německo, Francie, Itálie, tak v té východní větvi, socialistické, které se nedařilo zdaleka tak dobře, ale časová tendence je podobná.

Jak je možné, že v osmdesátých letech dosáhla západní civilizace svého vrcholu a během pouhé jedné generace je na tom tak, že se zcela seriózně hovoří o možnosti jejího zániku. A neříkají to jenom nějací ujetí škarohlídové. Co se to děje a proč se stala tato věc? Na to hledám odpověď,“ konstatoval Hampl.

„Civilizace a zánik civilizace jsou silná slova, která létají prostorem, přitahují pozornost a málokdo ví, co to znamená. A z toho jsou pak ta velká nedorozumění. Co myslím civilizací? K tomu, abychom mohli žít, jak jsme zvyklí a před námi byla nějaká běžná budoucnost, abychom mohli pokračovat – byť s nějakými změnami – jako žili naši prarodiče, rodiče a generace za námi, k tomu, abychom mohli vykonávat všechny ty věci, potřebujeme v zásadě tři skupiny podmínek.

Jedna skupina jsou předměty – boty, oblečení, židle, elektřina, brýle, prostě tisíce a tisíce předmětů, které tvoří náš svět. Nám připadají jako naprosto samozřejmé a uvědomili bychom si to jenom, kdybychom se dostali do silného kontaktu s nějakou úplně jinou civilizací. Když řeknu něco hodně silného, tak s nějakou lidožroutskou civilizací,“ pokračoval psycholog. „Tak místo mnou jmenovaných věcí by tu byla chýše, nějaké ohlodané kosti, malůvky, sochy bůžků a místo oblečení nějaké sukénky. To není o nižší technologické pokročilosti. To je o tom, že ta civilizace to má úplně jinak. Kdybychom byli ve staré mayské civilizaci, která nebyla zase taková zaostalá, byly by tu zas jiné věci. Takže první věc jsou věci, kterými jsme obklopeni.“

Bosá noha a kamenování

„Druhá jsou pravidla, která regulují naše chování. Tím nemyslím jenom zákony, ale zvyklosti, návyky, instituce, spoustu věcí, které nám připadají naprosto samozřejmé.  To si uvědomíme, jenom když je to narušeno. Kdybych sem třeba přišel naboso, tak jsem porušil nějaké nepsané pravidlo a vy byste na to nereagovali nijak militantně, ale podivili byste se. Někdo by zvedl obočí, někdo by se zeptal, proč nemám boty. Údiv je v rámci naší civilizace ten nejmírnější prostředek ukázňování a sociální kontroly, a ukazuje se tomu druhému, že porušuje nějaké pravidlo. Prostě přijít sem úplně bez bot není zcela standardní.  Kdybychom se dostali do kontaktu s nějakou dramaticky jinou civilizací, tak zjistíme, že pro nás je naprosto nemyslitelé jíst jiné lidi. Ale jsou civilizace, které to mají nastaveno tak, že je to myslitelné a je to dokonce za nějakých okolností doporučeno. Jsou civilizace, kde je nejen myslitelné, ale doporučené, že kdyby se moje dcera tahala s někým nevhodným, že by se měla ukamenovat,“ uvedl Petr Hampl.

Dolů neletíme, ale padáme. Šusem

Třetí záležitostí jsou podle sociologa z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ideály, vyprávění, velké námětové příběhy. „A zase každá civilizace to má jinak. Nemluvím o stavu, kdy by byla válka, kdyby zmizela elektřina, ani o změnách, že by nás nějaká sousední země okupovala. To jsou všechno tragické věci, ale ne o tom, že by zmizel celý tento civilizační rámec. Zmizely by myšlenky na velké ideály, předměty, které by byly nahrazeny jinými a zmizelo by chování, které pokládáme za naprosto samozřejmé. A to je to, co je ve hře. Když se mluví o zániku civilizace, zmizí svět, jak jej známe. Zůstanou tu možná nějaká biologická těla, ale v naprosto jiném kontextu.“

„Jak je možné, že během jedné generace jsme se dostali od naprostého vrcholu k tomu, že toto je ohroženo. Něco jako zánik civilizace je v dějinách velmi neobvyklé. Chtěl jsem najít nějaký příklad, ale nedokázal jsem to,“ překvapil přítomné Hampl. „Je obvyklé, že nějaká civilizace je na tom špatně, je slabší a zaostalejší, a to třeba vojensky, a je převálcována civilizací jinou. Takto dopadli Indiáni v Americe, egyptská civilizace, když byla dobyta Řeky. Tak dopadl západní buddhismus, když byl dobit islámem. Takto dopadly některé islámské společnosti, které byly převálcovány pravoslavím. To je myslitelné. Máme tendenci vidět konec jako vlnu dekadence, ale dekadencí civilizace nekončí. Prostě je několik generací, kde je život zmatený a rozbitý, pak dojde k velkému konfliktu, revoluci, posunu moci a civilizace se zase vzpamatuje. Třeba dekadence západořímské říše. Když vidíme, co se dělo za císařů Nera a Caliguly, tak je dobré si připomenout, že to mělo nějaký vývoj. Přišly legie, propíchly ty špatné císaře, došlo tam k dramatickým mocenským změnám a po pár generacích přišly znovu velcí císařové jako Titus nebo Markus Aurelius a ta říše trvala ještě 400 let. Pak neskončila totální dekadencí, ale tím, že římské legie nedokázaly čelit Barbarům, kteří se mezitím naučili zpracovávat železo, dělat složitější vojenské  manévry. Takže vojensky pokročilejší civilizace převálcovala civilizaci sice sofistikovanější, ale méně vojensky pokročilou. Což je historicky obvyklé,“ uvedl Hampl.

Kdyby blbost nadnášela…

„Vrátím se ještě k případu pana profesora Druláka a uvedu příklad z jiné oblasti, který dokresluje to, co se tu děje. Před pár dny jsem zhlédl nějaký díl pořadu, který dělá časopis Reflex. Jmenuje se dějepis a je to o dějinách sexu. Dělají to dva mladí lidé, kteří jsou zábavní, vypadají dobře, takže se na to dá koukat.

Je to až na dnešní dobu sexistické rozložení, kdy ten mladý muž je takový jakoby chytrý a poučující a ta dívka je naivní a klade mu otázky. On jí to vysvětluje a dobře se na to dívá. Když jsem se na to díval, všiml jsem si jedné skutečnosti. Ten mladý muž má neuvěřitelně malé znalosti dějepisu. Kdyby to bylo stejné před 20 či 30 lety, v těch osmdesátkách ať již na Východě nebo na Západě, tak by ten pořad dělal buď nějaký student historie, nebo mladý muž, který toho má hodně načteného z historie. Ne proto, že by byla nějaká státní regulace, ale proto, že by bylo nemyslitelné, aby to bylo jinak. Kdyby to někdo zkusil, tak by zbytek toho Reflexu se vzbouřil, protože v celé skupině by to bylo pokládáno za nemyslitelné,“ uvedl za pokyvování přítomných Hampl.

Co se tedy změnilo? „Jedna moje odpověď je, že je to otázka osobního kapitálu. Když máme společnost, kde jsou nějaké vzdělané vrstvy, tak příslušnost k té vzdělané vrstvě je určitým osobním kapitálem. To je to, co člověka ‚drží nahoře‘, to je prestiž ve společnosti. Člověk, aby byl vzdělaný, investoval roky úsilí, stálo jej to nějaké peníze a tuto investici si chrání. Dává pozor, aby se nestalo, aby tato místa nebyla obsazena lidmi, kteří tuto investici neudělali, kteří za sebou nemají roky práce, protože tak by znehodnotil i to své, a to, co léta studoval, by mu bylo k ničemu.

To je taková přirozená bariéra, jak se věda udržuje vědou a slušná úroveň slušnou úrovní. Toto zmizelo.

Někde to je, ale už je toho méně a méně. Kluk, který toho ví tak málo a neřekne ani to, co bych si za pár minut vybrouzdal na internetu a wikipedii, je najednou hvězdou Reflexu.

Zdá se mi logické, že jestliže zmizela schopnost a ochota hlídat si svůj kapitál, tak to znamená, že v té vrstvě bude přibývat lidí, kteří nemají za sebou tuto investici, kteří nebudou motivováni bránit nějakou úroveň vzdělanosti, takže ta úroveň bude stále klesat.

Bude to horší a horší a budeme padat do toho barbarství ve stylu nevzdělanosti a hlouposti, protože tu už nebude, kdo by to střežil. To je trend, který ještě není na konci, ale je vidět,“ překvapil přítomné Hampl. 

Myšlení je těžké…

„Na tom videu jsem si všiml ještě jedné věci. Co dává těm mladým lidem oprávnění, kromě toho, že vypadají dobře, ale to vypadá snad každý mladý člověk. Co je dělá příslušníky skupiny, která je opravňuje dělat videa na privilegovaném místě?

Všiml jsem si, že ten mladý muž tam prohazuje různé poznámky, které naprosto nijak nesouvisí s tématem, ale které jsou, zdá se, pro ukázání příslušnosti k té skupině klíčové. Díl, který jsem viděl, se týkal nějaké japonské pornografie.

Hovořili tam o japonských dějinách a najednou tam ten mladý muž řekl, že ten, kdo byl za druhé světové války vyhlášený typickou krutostí a zacházením s civilisty, byla Rudá armáda. A pak pokračoval dál.

To je sice legitimní teze, ale tak jak jsem byl vzdělaný ještě já, tak bych si kladl otázky – třeba víme, co jsou to Lidice. Jestliže víme, že na území Sovětského svazu byla řada vesnic, kde německé jednotky postupovaly tak, že lidi zahnaly do stodoly, kterou zapálili. Když hájíme tezi, že nejkrutější byla Rudá armáda, tak musí být také opačné případy.

Bylo něco takového? Možná že něco bylo a daří se to utajit, ale já si takový případ z dějepisu nepamatuji. A není to jen otázka Rusové a Němci,“ uvedl Hampl a pokračoval: „Třeba jiný případ je bombardování Drážďan. Město plné uprchlíků a západní spojenci je čtyřiadvacet hodin bombardovali zápalnými pumami. Uhořelo sto tisíc a další tisíce lidí byly popáleny. V době, kdy to nemělo žádný vojenský význam. Byla to pomsta za to, co zase Němci prováděli někde jinde…“
„Tady v Plzni je něco podobného,“ pronesl pán z auditoria.

„Problém je v tom, že ten mladý člověk už vyrůstal v tom, že lidé už nemusejí vědět fakta a nenapadne jej, že si může vygůglovat bombardování Drážďan, když mluví o Rudé armádě. Takže mu pochopitelně nedojdou ty souvislosti. Tomu mladíkovi vůbec nedochází, že by si měl ověřovat věci, které říká. Dost možná proto, že je říká bez toho, aby se to nějak kriticky zvažovalo, jej opravňuje k tomu, mít tento pořad, což je jeho kapitálem.“

Petr Hampl poté varoval slovy, že: „…jestliže takovýchto lidí bude přibývat, tak trend bude k tomu, aby z vrstev ubývalo vzdělaných lidí nebo ti vzdělanci si to mají dělat někdo doma a aby se situace nahrazovala politickou korektností.“

Zdroj: parlamentnilisty.cz