Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Právě před rokem irácký premiér oficiálně vyhlásil vítězství nad samozvaným Islámským státem v Mosulu. Teroristická skupina ovládala milionovou metropoli po tři roky; nyní se Mosul pokouší o návrat do normality.

Řeč je ovšem pouze o jedné části města, protože irácká metropole se dělí na dvě zcela rozdílné poloviny, vysvětluje dominikán Michaeel Najeeb, který se v Mosulu narodil a z Irbílu tam pravidelně dojíždí.

„Na levém břehu Tigridu bylo zničeno pouze několik historických a archeologických nalezišť, například někdejší nestoriánský klášter, ze kterého se později stala mešita. Jinak ale tato část města nebyla dotčena a život tam běží svým normálním chodem, téměř jako dřív…“

To ovšem platí pro levý tigridský břeh, který byl ušetřen osvobozujících bojů a kde pulsuje ruch na trzích a v obchodech. Napravo od Tigridu se naopak rozkládá jiný Mosul – staré město:

„To je téměř mrtvé, vypadá to tam jak v Kosovu. Všechno bylo zničeno a sotva najdete dům, který by ještě stál.“

Historické jádro bylo dějištěm tuhých pouličních bojů mezi džihádisty a iráckou armádou. Ze vzduchu na něj navíc dopadaly bomby mezinárodní koalice. Největší škody ovšem teroristické uskupení zanechalo v lidském nitru, míní irácký dominikán:

„V Mosulu dosud žijí lidé, kteří se hlásí k ideologii tzv. Islámského státu a stále podle ní myslí. Každý ví, že s Islámským státem nadále spolupracují, i když se dnes jinak oblékají. Oholili si vousy, ale v hlavě to mají stále stejné.“

Ostatní obyvatelé Mosulu jsou dosud v šoku, podotýká otec Najeeb.

„Trochu nabírají dech a dovolují si něco poznamenat. Ohrazují se, že už všeho mají dost. Když před nimi citujete koranické verše, zdůrazňují jejich původní kontext, nikoli doslovný výklad, který předkládal Islámský stát. Mnozí muslimové se tak postupně vymaňují z fanatického ducha a začínají mluvit o lidských právech – právu na vlastní smýšlení a také právu na volbu náboženství.“

Dokonce jsem poznal pár muslimů, kteří se rozhodli, že začnou pít alkohol, zmiňuje se irácký dominikán s poukazem na to, že ceny alkoholu se vyšplhaly notně nahoru. „Lidé se zkrátka chtějí probudit z toho špatného snu, který prožívali po tři roky“, dodává.

„Narodil jsem se v Mosulu a trochu znám tamní mentalitu. Děje se tam totéž, co po vstupu Američanů a pádu Saddáma Husajna. Lidé se pak asi rok zdržovali politických výroků a dávali si pozor, dokud neprozkoumali terén a nezjistili, jak si na tom politicky stojí ostatní mluvčí. Obyvatelé Mosulu ještě mají strach, říkají si, že Islámský stát se sice vytratil, ale nadále zůstává v podzemí a čeká na příležitost k návratu. Ve městě jsou děti, které pláčí po islamistech, protože jim vymyli mozky.“

Islámský stát v Mosulu indoktrinoval asi 30 tisíc dětí, potvrzuje dominikánský řeholník. Dnes je naléhavé poskytnout jim dobré školní vzdělání, aby našly cestu ze stávajícího bludiště.

„Pokud se nenajde místní síla, která by trochu kontrolovala situaci v Mosulu, objeví se Islámský stát znovu, třeba pod jiným jménem…“, soudí otec Najeeb.

Když teroristé v roce 2014 prakticky bez odporu obsadili město, uprchly z celého regionu stovky tisíc křesťanů. Mnohé církevní osobnosti nyní doufají, že se uprchlíci vrátí a budou se podílet na výstavbě Iráku i katolické církve. Je však tento kýžený návrat křesťanů nějak patrný?

„Samozřejmě není, a to ze dvou důvodů. Naprostá většina, asi 95 procent budov, a tedy i kostelů, na pravém břehu Tigridu byla srovnána se zemí. Představte si, že jsem ani nepoznal ulici, kde jsem se narodil a vyrostl. Náš dům už nestál a kdyby se nezachovala zvonice mého starého farního kostela – dominikánského kostela v centru města, neměl bych ani ponětí, kde zrovna stojím. Všechno bylo srovnáno se zemí.“

Druhý důvod je prostý, pokračuje Michaeel Najeeb. Lidem chybí důvěra k návratu.

„Podle posledních statistik se právě vrátilo dvacet křesťanských rodin. Když se slavila mše na svátek sv. Tomáše, apoštola Mezopotámie, přišel do syrskokatolického kostela sv. Tomáše v Mosulu jeden biskup, čtyři nebo pět kněží a padesát až šedesát věřících. To člověku dodává trochu naděje, ale výraznější změna a opětovné získání důvěry si vyžaduje čas. Odhaduji tak pět, šest let.“

Jinak ovšem irácký dominikán hořce mluví o zániku křesťanství v povodí Tigridu:

„Ještě za Saddáma byl kupříkladu Tikrít, Husajnovo rodiště, z velké míry křesťanský; dnes o tom nemůže být řeč. V Mosulu, druhém největším iráckém městě, tvořili křesťané v 18. století šedesát procent obyvatelstva. Dnes? Nulu! Odešli tito křesťané dobrovolně? Samozřejmě ne, byli donuceni, zastrašováni, vyháněni. V Mosulu, městě proroka Jonáše, po dva tisíce let bez ustání zněly křesťanské modlitby, dokud nepřišel Islámský stát a podařilo se mu to, co při svých výbojích nezvládli ani Peršané nebo Čingischán. Křesťané v Mosulu dnes mají strach jít na mši, což je pochopitelné.“

Také otec Najeeb si nemyslí, že by se někdy natrvalo přestěhoval zpět do Mosulu.

„Nikdy, kostely jsou tu téměř všechny zcela zničené a jen s velkou námahou se mi podařilo zachránit církevní archiválie a dokumenty z 12., 13. století. Odvezli jsme je nejprve do Karakoše a pak do Irbílu – nebudu je teď vystavovat nebezpečí, že by se dostaly do rukou fanatiků, kteří se každou chvíli mohou v Mosulu opět dostat k moci. Nesmíme si zahrávat s ohněm…“

Vyznívá to tak, jako by irácký dominikán počítal s tím, že islámský extrémismus se dříve nebo později opět vrátí. A to pro křesťany neznamená příliš dobré vyhlídky.

Zdroj: radiovaticana.cz