Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Jaroslav BAŠTA - Nažloutlá budoucnost Evropy: Běh času vyjádřený daty v kalendáři odedávna fascinoval všechny civilizace
Ta evropská není v tomto ohledu výjimkou, naopak, zdá se, že konec a počátek odehrávající se v tom nejtemnějším období roku silně přispěl k víře v možnost nejen hodnotit vše, co se událo, ale také odhadovat to, co teprve přijde. Poslední číslo našeho letopočtu je v tomto ohledu dobrým vodítkem.
Devítka představuje v numerologii číslo zakončení, završení a naplnění. Dá se tedy předpokládat, že v příštím roce nejen budou pokračovat trendy započaté letos, ale navíc se uzavře celý cyklus, aby otevřel dveře pro nový počátek. Když od pověr a metafyziky přejdeme k tvrdé realitě, první, co mne napadá, je velmi pravděpodobný příchod ekonomické krize. Současná konjunktura už zřejmě dosáhla svého vrcholu, takže téměř nevyhnutelně musí přijít prudký pád, podobně jako v letech 2008–2009.
Její příčinou bude nejspíše některá z rozbíhajících se válek, neboť astrologové přiřadili číslo devět rudé planetě Marsu. Příchod krize může uspíšit rozbíhající se obchodní válka mezi dvěma největšími světovými ekonomikami, americkou a čínskou. Rusko – americký spor o dodávky energetických surovin pro Evropu pak v případě vítězství USA bude znamenat snížení evropské konkurenceschopnosti kvůli vyšší ceně a možné nestabilitě dodávek lodní dopravou.
Nejpravděpodobnější scénář (alespoň pro Evropskou unii) však představuje možnost, že se dosavadní stále ještě studená občanská válka probíhající mezi vládnoucími a ovládanými v starých unijních zemích vyostří a způsobí rozvrat politického systému, což bude mít negativní ekonomické důsledky.
Vidím dvě základní důvody pro přicházející kolaps.
Prvním je současná nedemokratická podstata Evropské unie, především chybějící kontrolní mechanismy a zpětné vazby. Současnému vedení EU se podařilo zničit samu podstatu existence národních členských států, protože je zbavilo suverenity a ochrany hranic, ale ničím tyto funkce nenahradilo. Členské státy nejsou schopné plnit svou ochrannou a pořádkovou úlohu a zabezpečit tak bezpečnost občanů.
Druhý důvod souvisí s programově negativním výběrem politiků a byrokratů, kteří o osudech půl miliardy Evropanů rozhodují. Více než jedno desetiletí přicházejí jen z politického secondhandu jednotlivých členských zemí. Neúspěch doma je zřejmě zárukou, že tito jedinci budou programově potlačovat práva národních států, tedy řečeno jejich hantýrkou, že se stanou skutečnými a přesvědčenými Evropany.
Neexistuje lepší příklad jejich neschopnosti (a možná také zlovůle) než je průběh a následky tzv. migrační krize v roce 2015–16. Německo tehdy na příkaz A. Merkelové otevřelo své hranice pro statisíce lidí neznámé identity. Když to známý kritik německého přístupu k migraci Thilo Sarrazin tehdy označil za největší sociální experiment od roku 1917 (tedy od bolševické revoluce), mnozí mu tvrdili, že přehání. Německé policejní statistiky ukazují, že kriminalita těchto příchozích je osmkrát vyšší než německý průměr.
Nezávislý publicista Roland Tichy proto konstatuje, že „uprchlíci“ z roku 2015 jsou celosvětově jednou z nejzločinnějších, nejnebezpečnějších a nejnásilnějších skupin obyvatelstva. A tyto lidi vláda vpustila do země, aniž by občany informovala o možných rizicích. Největší negativní dopad to má na život německých žen, které již kvůli obtěžování a výhrůžkám ze strany migrantů nejen přestaly navštěvovat koupaliště a jezdit nočním metrem, ale dokonce opouštějí místa řidiček městské dopravy. Střet různých kultur může mít i tuto podobu.
Asi nejúčinnější reakcí a obranou proti politice vlády, která se k cizím chová mnohem vstřícněji než k vlastním, je hnutí Žlutých vest ve Francii, které se zvolna šíří do okolních zemí. Mám pocit, že jeho organizátoři se inspirovali metodami již dlouho využívanými v tzv. barevných revolucích. Proto snadno odlišitelné označení a téměř anonymní horizontální organizace. Zřejmě se poučili ze vzpoury v Katalánsku, kde ji státní moc zlikvidovala tím, že zatkla ministry vlády stojící v jejím čele.
Proto se obávám, že po vypuknutí nové ekonomické krize budou mít následné sociální otřesy podobu, kterou jsme viděli v předvánoční Francii. Také se však může naplnit chmurné proroctví T. Sarrazina o výsledné podobě sociálního experimentu s masovou migrací. V Rusku trvala občanská válka přes tři roky...
Zdroj: prvnizpravy.cz
Klíčová slova: Budoucnost, Civilizace, Evropa, Konflikt