Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.
Jiří WEIGL - Trumpův plán potvrzuje arabskou bezmocnost
Málo zasvěcené pozorovatele muselo halasné vyhlášení Trumpova mírového plánu pro řešení izraelsko-palestinského konfliktu velmi překvapit nejen svým obsahem, ale přímo i formátem. Ve Washingtonu totiž zcela chyběla jedna strana sporu – Palestinci. Před veřejnost předstoupil pouze americký prezident a izraelský premiér. Neopakoval se žádný Camp David z roku 1978, nic nepřipomínalo atmosféru podpisu tzv. Mírové dohody z Osla ve Washingtonu v roce 1993.
Žádné smiřování dávných nepřátel a složité projednávání dojednaných ústupků a kompromisů doma. V Trumpově plánu také nejde o kompromisy. Je to plán na zajištění bezpečnosti Izraele, který zcela opouští dosavadní půdorys snah o řešení konfliktu založený na rezolucích OSN, Palestinců se na nic neptá a pouze jim dává 4 roky na přijetí a dojednání detailů.
Titulky našich médií hlásaly, že Trump navrhuje vytvoření palestinského státu. To je zcela zjevné nepochopení obsahu plánu. Už nejde o palestinský stát v dosavadních hranicích tzv. okupovaných území s východním Jeruzalémem jako hlavním městem, což bylo obsahem dosavadních představ o řešení.
Podle Trumpova návrhu by Izrael anektoval celé údolí Jordánu a další oblasti s židovskými osadami na Západním břehu. Jeruzalém by byl nedělitelným hlavním městem Izraele a hlavní město palestinského státu by bylo na jeho předměstí. Návrat miliónů palestinských uprchlíků a jejich potomků do nového státu Trump nepředpokládá.
Trumpův plán ani nepředstírá snahu o kompromis, ale tvrdě sděluje Palestincům, jak beznadějné je jejich dnešní postavení. Arabský svět a jejich hlavní spojenci v něm jsou po americké invazi do Iráku, Arabském jaru a válce v Sýrii v troskách. Egypt a Jordánsko horko těžko vzdorují islamistické opozici, Saúdská Arábie skrytě a další monarchie Zálivu otevřeně stojí na americko-izraelské straně, íránský režim má sám obří vnitřní i vnější problémy, protiizraelská západní Evropa je dnes na Blízkém východě ze hry a současné Rusko musí americkou snahu o legalizaci vojenské anexe cizího území nepochybně vítat. Je to totiž dobrý precedens pro Krym. Blízký východ navíc ztratil své bývalé výlučné postavení světového dodavatele ropy a jeho strategický význam se především pro USA snížil.
Trump a Netanjahu pravděpodobně ani nepočítají s tím, že by se v dohledné době našel na palestinské straně nějaký hrdina, který by se odvážil o plánu jednat či ho dokonce přijmout. Zcela jistě by riskoval život. Emocionální a temperamentní Arabové okamžitě zareagovali rozhořčeným odmítnutím.
V hloubi duše však vědí, že v dohledné budoucnosti nemají šanci získat něco víc. Lze proto očekávat další štěpení a rozkol na palestinské straně. Nejednotnost, extrémismus a nenávistné nerealistické postoje vůči Izraeli Palestincům po celá léta bránily nabídnout vlastní racionální představu mírové koexistence s Židy v Palestině. Příkladem může sloužit Gaza, vyklizená Izraelci, která je vzorem všeho, jen ne mírového a pokojného soužití s židovskými sousedy.
Příliš snadno se Palestinci stávali želízkem v ohni cizích zájmů. Za dlouhá desetiletí nic podstatného změnit nedokázali, paradoxně však dnes na okupovaných územích žijí ve srovnání s obyvateli Iráku, Sýrie, Jemenu či Libye v daleko lepších materiálních i bezpečnostních podmínkách. Jenom to ukazuje rozměr krize, do níž se arabský svět propadl.
Trumpův plán ze všech výše uvedených důvodů pravděpodobně na arabské straně přijat nebude, ale pokud by alespoň posloužil jako budíček, lekce a katalyzátor vzniku racionální a zodpovědné politiky v rozháraném arabském prostředí, sehrál by pozitivní roli.
Zdroj: institutvk.cz
Klíčová slova: Blízký východ, Izraelsko-palestinský konflikt, Mezinárodní vztahy, USA