Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V novém filmovém zpracování pádu Tróje je role řeckého válečníka Achillea obsazena hercem ghanského původu.

Několikrát ročně se mi stane, že narazím na tvrzení, že politická korektnost je jen obyčejná slušnost.

Před pár dny rozvířila vody Internetu skutečnost, že britská BBC ve spolupráci s Netflixem se rozhodla ve svém filmu „Trója: Pád města“ obsadit do role starořeckého reka Achillea černého herce Davida Gyasiho. Zrovna na tomto případu si můžeme docela dobře ukázat, že a) politická korektnost existuje, b)není to jen obyčejná slušnost, ale dost destruktivní jev.

Představa Achillea jako černého reka je v naprostém rozporu s původním textem Iliady. Staří Řekové samozřejmě znali černochy. Do Egypta je to z Řecka po moři blízko, pobřežní národy spolu obchodovaly i válčily odedávna; a součástí lidu egyptského byli rovněž odedávna i nějací ti Núbijci či obyvatelé vzdálenějších rovníkových krajin Afriky. V samotném Homérově mýtu o pádu Tróji vystupuje etiopské vojsko, které přitáhlo na obranu města pod vedením svého krále Memnóna.

Jenže Achilleus sám je v Iliadě konzistentně popisován jako muž světlých až zlatých vlasů („xanthē“, ξανθή). Díla jiných autorů naznačují, že byl možná ryšavý. Byl prý synem bohyně, a řecká božstva se často pyšnila světlou hřívou.

Nezapomeňme, že staří Řekové se trochu lišili od dnešní řecké populace. Pozdější turecká invaze a nadvláda, která byla provázena i spoustou (ne vždy dobrovolného) sexu, přeorala balkánskou genetiku do hloubky. Ale to se stalo až ve středověku, dva tisíce let od chvíle, kdy vojsko Řeků tábořilo před Trójou.

Ecce politická korektnost anglosaského střihu, a v roce 2017 je z Achillea Afričan. Aniž by se někdo těch dnešních Řeků vůbec ptal, co na takovou manipulaci svého národního dědictví říkají.

Absurdita situace vynikne, uvážíme-li, že pracovníci BBC nejspíš jednali v povrchně dobrém úmyslu. Že „přidělili“ dnešním Afričanům antického hrdinu, aby jim kompenzovali různá příkoří z dřívějších dob. Je to skutečně kompenzace? Osobně si myslím, že je to spíš pravý opak. Nakonec součástí Iliady jsou i ti Etiopané pod vedením svého krále Memnóna, a to vůbec nebyli špatní válečníci. Podle pověsti zatlačili Řeky od města až k moři, než Memnón sám padl. Copak je to snad málo? Proč musí být postmoderně přerozdělen i Řek Achilleus? A co vlastně ti příjemci takovéhle „kulturní dotace“, jsou z ní snad šťastní?

Znásilnit nejstarší psanou památku antiky kvůli současným politickým představám považuji za zrůdné. Lidé mají nějakou svoji identitu, a to se týká jak běžných jedinců na ulici, tak i polo- či zcela mýtických velikánů.

Šaka, král Zuluů, byl černý. Náčelník Geronimo byl Apač. Prorok Mohamed byl Arab, šógun Iejasu Tokugawa byl Japonec, a Achilleus byl holt světlý Evropan, i když to dneska v některých kruzích není v módě. Pravda, na rozdíl od Geronima nemáme v Achillově případě k dispozici jeho fotografii. Ale při její absenci má poslední slovo Homér, aspoň do okamžiku, než někdo objeví Achillovy kosti, identifikuje je, a dokáže moderními vědeckými metodami něco jiného.  Nic takového se nestalo. A přepisovat Homéra, to je takový malý, soft talibanismus.

(Doufám, že za týden někdo nezveřejní zaručeně pravou fotku Achillea. Na Internetu je možné všechno.)

Co tím talibanismem myslím? Obecné pohrdání kulturním dědictvím, pokud neodpovídá aktuálním požadavkům. Afghánští Talibanci svého času rozstříleli sochy Buddhy v Bamijánu, protože se nechtěli dívat na připomínku předislámské minulosti, která se protivila jejich náboženským a společenským ideálům. Kreativec v londýnském studiu by se jistě takového násilného činu štítil a odsoudil jej, ale poupravit osoby v Iliadě podle současných pravidel moštárny, to klidně udělá, ačkoliv myšlenkový základ celé věci je v podstatě tentýž: nepohodlná realita musí ustoupit své idealizované verzi ve jménu nějakého Vyššího Principu.

Samozřejmě Iliada ve své původní podobě existuje dál, na rozdíl od bamijánských Buddhů, ale dneska už lidi antické autory moc nečtou (ani žádné jiné, čtení nám poněkud upadlo), takže důsledkem tohoto kreativního počinu či zločinu bude to, že část mladé anglické a americké generace si opravdu bude myslet, že Achilles vypadal jako rodák z Ghany.

Přepisovat historii je vždycky špatně. Bez ohledu na motivace. Jedna věc je, smířit se s tím, že historické záznamy jsou nepřesné a neobjektivní. Druhá je, vzít na ně pomyslné bourací kladivo. Pak se lidé v médiích hlasitě diví, že narůstá polarizace společnosti. Někdy dokonce ti samí lidé.

Zdroj: kechlibar.net