Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V knize Duchovní cvičení vybízí zakladatel jezuitů k nazírání ústředního tajemství křesťanské víry předběžnou představou „zemského povrchu plného lidí“, přičemž zdůrazňuje jejich různost v oblečení i chování: „jedny bílé a druhé černé; jedny v míru a druhé ve válce; jedny plačící a druhé smějící se; jedny zdravé a druhé nemocné, jedny, jak se rodí, a druhé, jak umírají“ (DC, 102.106). Pro sv. Ignáce z Loyoly byl v 16. století tento globální pohled pouhou imaginativní průpravou k rozjímání o mysteriu vtělení Božího Slova v Ježíši Kristu.

Dnešní člověk má pro tuto průpravu k dispozici dokonce konkrétní údaje. Zvláště pokud jde o ono poslední rozlišení mezi lidmi narozenými a zesnulými, je možné sledovat tento demografický pohyb dokonce numericky v přímém přenosu na internetu (ZDE), jakkoli to zní až neuvěřitelně. Lze se odtud např. dozvědět, že v letošním roce až k dnešku se na celém světě narodilo celkem 76 milionů lidí a zemřelo jich celkem 32 milionů, samozřejmě včetně těch, kteří na světě za stejnou dobu zemřeli s nálezem koronaviru a kterých bylo necelých 600 tisíc (viz ZDE).

Globální demografická bilance je tedy pozitivní, což mimo jiné dosvědčuje, že lidský rod žije a dýchá mysteriem lásky. Je jeho ztělesněním. Smysl života nemůže být zrušen smrtí. Vždyť proč by jinak lidé přiváděli na svět děti? Kdyby v sobě neměli potenciální jistotu, že smrt nemá v životě poslední slovo, nečinili by tak.

Smrt je sice nevyhnutelná možnost, ale je především tajemstvím, jehož se člověk nemůže zmocnit, ale v jehož mezích svobodně žije. Vztah ke smrti je chtě nechtě základem univerzální náboženské zkušenosti, a způsob, jakým se o ní mluví anebo jak se k ní přistupuje, má nutně náboženskou konotaci.

Pozornost, kterou globální agentury a média věnovaly koronaviru, byla nadměrná a hysterická. Naznačovalo se, že jde o globální smrtelnou hrozbu, která je zvládnutelná pouze v globálním měřítku, a že tedy nestačí jenom medicína, nýbrž je zapotřebí globální politické součinnosti.

Věštěním některých vědců povstal další mýtus, který byl na politické rovině vůbec poprvé akceptován globálně, nehledě na nesrovnalosti a nedopatření, jež připomínají spíše globální mystifikaci. Do omrzení se mluví o počtu nakažených bez zmínky o tom, že pozitivní nález u dotyčného nevede nutně a vždycky k jeho onemocnění. Zároveň se vůbec nemluví o tom, že samo onemocnění je léčitelné, ba vyléčitelné. Podsouvá se tak lidem domněnka, že neexistuje jiné řešení než prevence, což je chyba úsudku a obyčejný alarmismus, trestný podle zákona.

Nejde tu však jenom o fanatismus pseudovědeckých proroků zkázy, parazitujících na lidské smrtelnosti, a o politickou zpupnost. Byla dezinterpretována existenciální a zároveň náboženská situace člověka za pomoci další formy scientisticko-gnostického přeludu, který dusí křesťanskou víru.

Globální politika vyhlásila válku lidské smrtelnosti, což by bylo pouze úsměvné, pokud by takovýto podnik kromě toho, že nemůže uspět, neměl ještě nějaký jiný cíl, a to nejen ekonomický profit deklarovaných malthusiánů, kteří si dávají říkat filantropové.

Jistě, lid dělný se novému politickému mýtu přizpůsobil. Zbytečný strach opadnul, ale zůstal slovní výraz, který je nástrojem kariérního postupu a obligátní společenskou konvencí, žijící vlastním mediálním životem. Podobně jako např. islamistický terorismus, který, jak se bez uvádění letopočtu říká, vznikl 11. září.

Dějiny skončí smířením, jak předjal svojí smrtí a svým vzkříšením Spasitel člověka.

Takový je plán, který zjevilo Vtělené Boží Slovo a na kterém nabízí člověku spoluúčast.

Otec lži má jiný plán, který prozrazuje trojí pokušení Krista na poušti a jehož ztroskotání ukáže veřejně teprve konec dějin. Již poražený vládce tohoto světa však stále člověka obelhává. Činí tak trojím způsobem: nejprve tvrzením, že člověk zmůže všechno, co si zamane, např. proměnit kámen v chléb, tedy plně se postarat o sebe, třeba vědecko-technicky; za druhé nabídkou světovlády všem, kdo se klaní pokušiteli; a za třetí ponouká člověka ke svévolné interpretaci Božího Slova, aby na sebe upoutal pozornost a zmocnil se slávy, patřící Bohu. Vládce tohoto světa čili ďábel nenabízí člověku spoluúčast na svém plánu, nýbrž spoluvinu či přesněji roli užitečného idiota.

Žádná lež však nemůže být milosrdná, i když se tváří spasitelsky. Jedině Pravda je milosrdná.

Zdroj: radiovaticana.cz