Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

„Copak se to dá dále trpět? Copak se to dá snést? Právě s vámi se chci soudit – a proti vám“, těmito slovy začíná sv. Jan Zlatoústý „Slovo k těm, kdo opustili církev a šli na koňské dostihy a do divadel“.

Svatého Jana Zlatoústého ve své době děsilo, jak lehkomyslní křesťané, místo toho, aby se modlili k Bohu, chodili do divadel a na závody. K tématu „Křesťané a celosvětový zábavní průmysl a média“ je dobré se neustále vracet. A zvláště dnes, kdy v obsahu převažuje otevřené násilí a pornografie, které se – jako v nějaké hypnóze – nabízí velmi šikovně milionům diváků po celém světě. A my se na to pořád díváme, jako nějaké oběti náměsíčnosti, vtahované do děje čím dál více.

Svatý Jan Zlatoústý se dotazoval:

„Copak nevíš, že stejně, jako když jsme půjčili peníze svým sluhům, vyžadujeme od nich vyúčtování, stejně tak Bůh od nás bude vyžadovat „účet“ z našich dnů na zemi, tj. jak jsme prožili každý den? Co mu řekneme? Kvůli tobě vzešlo slunce, měsíc osvítil tmu, vzešly hvězdy; kvůli tobě se zdvihl vítr, začali téci řeky, kvůli tobě začala semena růst a koloběh přírody držel strojný řád, započal den a přišla noc… A to vše bylo uděláno jen kvůli tobě! A ty v té době, kdy stvoření pracuje pro tebe, naplňuješ vůli ďáblovu? Dostal si od Boha tak velký dům, tedy celý svět, a nevrátil jsi mu to? A navíc ti nestačil včerejšek! Dalšího dne, kdy by sis měl odpočinout, jsi opět šel do divadla, z dýmu si opět skočil do plamene a vhodil sám se be do další, ještě horší propasti“.

Nestačí, že tomu sami věnujeme tolik času, ještě to dovolujeme našim dětem…

„Starci uráželi své šediny, mladíci dávali všanc svoji mladost, otcové sem přiváděli své děti a tím je v samotném počátku nevinného období života uvrhali do špíny. Ten, kdo by řekl, že nejsou rodiči, nýbrž vrahy dětí, kteří svými skutky ničí duše, kterým dali život, by měl pravdu“, říká dále Zlatoústý.

Zdá se, že se dnešní diváci stali již natolik necitelní vůči pornografii, že mohou Zlatoústému namítnout: „Co se stane, když se podíváme na několik hříšných scén? Vždyť je ten seriál tak krásně natočený!“ Jejich logika říká, že pokud se ponoří do špíny ještě v další sérii, tak dříve nebo později naleznou v seriálu něco „mravného“.

Zlatoústý se ovšem nevzdává:

„Říkáš, jaký je v tom hřích? Právě proto smutním, protože vidím, že jsi nemocen a nevíš o tom, že tomu tak je. A nehledáš lékaře! Ovládá tě chtíč a ty se ptáš: jaký hřích? Copak jsi neslyšel Kristova slova: Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci? (Mt 5,28).

Můžeš mi namítnout: a co když se nebudu dívat „chtivě“? Jenže jak se o tom budeš moci přesvědčit? Kdo se neuchrání toho dívat se, nýbrž naopak se snaží, aby tak mohl učinit, jak může zůstat čistým? Copak je tvoje tělo kámen? Copak je železné? Jsi odět do těla, lidského těla, která se vášní zažehne rychleji než sláma ohněm“.

My si ovšem myslíme, že se nás to netýká: „Copak jsme zvířata, která okamžitě během podívané budou chtít dělat to, co vidí?“ – namítáme. 

„Jak si vlastně dovoluješ říci, že necítíš nic lidského? Copak je tvoje tělo kámen nebo železo? Budu neustále opakovat to, co jsem již řekl: copak jsi moudřejší než velcí a zbožní mužové, kteří padli již po jednom jediném pohledu? Neslyšels, co říkal Šalamoun?

„Může si kdo shrnout do klína oheň a nespálit si šaty? Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?“ (Př 6, 27–28).

I když ses třeba nevyspal s nevěstkou, přesto jsi se s ní spojil a hřešil svou vůlí. A nejen v tu chvíli, nýbrž také poté, co představení skončí, kdy už ona odejde. V duši ti zůstane její podoba, slova, oděv, pohledy, styl chůze, postava, hbytost, hříšné údy… I když se vzdálíš, již jsi byl mnohokrát raněn. Nevychází právě odsud domácí problémy? Zánik čistoty? Konec manželství? Hádky a spory?... Když přicházíš domů a jseš jí omámený, nic se ti nelíbí – manželka není tak hezká, děti jsou otravné, sloužící drzí, celý dům pak k nesnesení…“, říká Zlatoústý.

A to jsme se ještě nezmínili o násilí, o němž psali také další Otcové církve.

„Pravdou ovšem zůstává, že se nelze bez pohoršení dívat na vše to, co se děje na scéně: pěstní zápasy, okopávání nohou, facky a další rány, které poškozují lidskou tvář, stvořenou k obrazu Božímu“, psal již Tertulián („O podívaných“, kap. 18).

A Laktancius k tomu dodával:

„Myslím si, že vliv různých podívaných je ještě více rozkladný. Protože témata komedií jsou stejná: ponižování pannen a milostné historky prostitutek. A čím výřečnější je autor, tím je přesvědčivější výraz citů. Melodické a krásné verše se pak lehčeji zapamatují. Tímto způsobem příběhy autorů tragédií ukazují publiku otcovraždy a krevní mstu hříšných králů a další tragické zločiny. A jaký další vliv mají tato sprostá gesta herců, které učí hříchu a vzbuzují vášeň? Jejich hříšná těla, která kopírují ženskost za pomoci ženského stylu chůze a nošení ženského oděvu napodobují lehké ženštiny s jejich pohoršujícími pohyby. A také mimové mají rozkladný vliv, protože učí hříchu tím, že ho simulují. Co mají dělat mladí muži a mladé ženy, když vidí, že tak činí zcela bez studu a před očima všech?“ (Laktancius).

Vzniká tak dojem, že svatí Otcové četli časopis Psychology Today a znali současné studie novodobých badatelů! Toto například napsal pro tento časopis psycholog a doktor filosofie Brad A. Bushman ve stati „Proč lidé odmítají uznat, že má násilí v masmédiích na ně vliv?“:

„Mnoho lidí si myslí, že násilí v médiích nemá žádný účinek, protože nikdy nezabili někoho jen proto, že sledovali nějaký televizní pořad, film nebo hráli videohru, kde převažují násilí a krutost. Není divu, že konzumace takových médií nikoho nezabila, protože jen málo lidí začne zabíjet... Je velmi obtížné předvídat zřídkavé události, jako je vražda, s přihlédnutím k vlivu násilí v médiích a jakéhokoli jiného rizikového faktoru. Pro většinu lidí je však zabíjení nejsilnějším násilným činem; proto, pokud nezaznamenávají četné případy vraždy v důsledku sledování násilí v médiích, ignorují nízké procento těchto zločinů a chybně dospívají k závěru, že násilí v médiích nemá žádný vliv.

Docházejí k tomuto závěru přesto, že agresivní chování (i když méně radikální než vražda, ale častější) je v důsledku sledování násilí v médiích již dokázáno. Podle studie, která probíhala patnáct let, se u dětí, které sledovaly televizní pořady se scénami násilí v první až třetí třídě, výrazně vzrůstá pravděpodobnost, že po překročení věku 20 let budou odsouzení za kriminální chování. Tato pravděpodobnost je třikrát vyšší a výrazně se zvyšuje také pravděpodobnost násilí v rodině a útoků v jejich okolí“.

„Podle jiného výzkumu, který trval 25 let, může jen jedna hodina sledování televize denně způsobit, že se člověk stane více agresivním vůči ostatním. Za určitých okolností může sledování televize zvyšovat riziko agresivity až pětkrát! Podle nedávné studie se negativní dopad pozorování násilných činů týká nejen dětí, ale i dospělých.“

„Studie také prokázala, že to, co mnoho psychologů diagnostikovalo u dětí, platí také pro dospělé – pozorování zvýšeného násilí v televizi zvyšuje pravděpodobnost jejího napodobování“.

„Ukazování scén plných násilí v médiích je stále častější a nebezpečnější“, říká Emmanuel Tanay, klinický profesor psychiatrie na univerzitě v Wayne v Michiganu, forenzní psychiatr s více než padesátiletou zkušeností.

„Zapnete si televizor a hned vidíte násilí, jdete do kina – a i tam je to samá krutost,“ řekl dr. Tanay v rozhovoru pro časopis Psychiatric Times. „Realita je zkreslená. Pokud žijete ve virtuálním světě, stane se vaší realitou.“

„Podle průzkumu analytické společnosti The Nielsen Company průměrný Američan tráví asi pět hodin denně sledováním videa a 98% představuje tradiční televize. Téměř dvě třetiny televizních programů obsahují scény fyzického násilí. Většina videoher, včetně her pro děti, obsahuje brutální obsah.“

Jak poznamenal doktor Tanay: „Pokud se něco vyvíjí, může to být nazýváno propagandou… A to, co nazýváme zábavním průmyslem, skutečně propaguje násilí.“

Propaganda přitom sílí každým rokem. Tato data byla zveřejněna v roce 2013, tedy dříve, než „Hra o trůny“ zaplavila naše televize.

„Po prostudování více než 10 000 hodin televizních pořadů v letech 1994 až 1997 dospěli autoři „Studie o násilí na národních televizních programech“ k závěru, že mladí lidé sledují zhruba 10 000 násilných činů ročně. Více než polovina televizních pořadů obsahuje brutální obsah. Tento výzkum byl ovšem proveden před uvedením takových televizních seriálů jako „Sopranův klan“, „Perníkový táta“ a „Pravá krev“.

Svatý Jan Zlatoústý samozřejmě věděl – a nemusel proto číst časopis Psychology Today – nakolik je pro jeho věřící škodlivé sledovat „odpad“, který v nich vzbuzoval vášně. Jenže jeho vnitřní bolest stokrát převyšovala tu, kterou cítí všichni psychologové společně, protože pro něj to představovalo ztrátu duchovních oveček a věčnou smrt jejich duší.

„Příčina spočívá v tom, že se již domů nevracíš sám, nýbrž přichází s tebou také nevěstka, která ovšem nepřichází zjevně a otevřeně, což by bylo snesitelnější, protože by ji žena rychle vyhnala… Ona ovšem sedí v tvé duši a v tvém vědomí a zevnitř tě rozněcuje babylonským, ba ještě horším plamenem – vždyť za potravu tomuto plameni slouží nikoliv dříví, nafta nebo smůla, nýbrž to, o čem jsem hovořil výše. A vše se ti začne hroutit… Těžká situace! Vlk, lev nebo další zvířata, když jsou lovcem postřeleni, utíkají pryč. Avšak člověk, rozumné stvoření, které obdrží těžkou ránu, utíká k té, která mu ji uštědřila, aby dostal ránu ještě horší – a nachází v tom uspokojení! To je nejsmutnější a přináší to s sebou nevyléčitelnou nemoc. Kdo nenávidí svou ránu, nicméně nechce se jí zbavit, bude těžko hledat lékaře... Vskutku, ještě před pekelnými mukami se již nyní vystavujete těžkému potrestání… Jak se poté můžeš přiblížit k prahu svatostánku? Jak se dotkneš nebeské hostiny? Jak budeš poslouchat rozhovory o ctnosti, když jsi celý potřísněný ranami a jizvami a tvoje duše podléhá vášni? … Proto mě rmoutí a rve srdce, že ďábel útočí na mé stádo“, pokračuje Zlatoústý.

Uběhla staletí, nicméně křesťané znovu a znovu podléhají zábavám, které u nich vzněcují vášně. Otcové nové doby – například Ignatij Brjančaninov, Feofan Zatvornik a Ioann Kronštadskij – nás varují podobně.

„Seznam se s Bohem včas, častými modlitbami získej sílu, abys, jakmile dojdeš Posledního soudu, mohla poprosit Soudce být k tobě milosrdným. Nesluž ďáblu v různých světských radovánkách, slyš slova Spasitele: „Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat“ (Lk 6,25) (Ignatij Brjančaninov, Vybrané dopisy, dop. č. 370).

„Spojení s církví vlastně představuje jisté rozloučení se a zúčtování s chaosem, který s sebou přináší dech světského ducha. Když se tato nákaza někoho dotkne, ať okamžitě jde do chrámu – a vše zmizí. Nebo buď tvrdý ve víře a dodržuj církevní kánony a okolní svět nenajde způsob, jak tě obalamutit“ (Feofan Zatvornik, Slovo o cestě ke spáse, slovo druhé).

„Komu se co líbí, k tomu také tíhne. Kdo se věnuje činnostem směřujícím ke spáse, ten k nim také směřuje. Líbí-li se někomu něco jiného, utíká se právě tam. Proto někdo chodí do chrámu a někdo jiný zase jezdí do divadla, tančí na bálech nebo se účastní světských zábav (nebo si pustí kabelovku, pozn. autorky). Jenže všichni dobře víte, co ty druhé čeká… (Feofan Zatvornik, Pět ponaučení na cestě ke spáse).

„Když člověk ještě přebýval ve svazku s Bohem, nacházel uspokojení v díle Božím nebo ve věcech spojených s jeho milostí. Po pádu ztratil vkus a prahne po smyslových věcech. Křest ho sice očistil, nicméně smyslnost byla připravena opět naplnit jeho srdce. Nejlepším prostředkem k výchově k opravdovému vkusu v srdci je skutečný křesťanský život – právě tak mají být děti vychovávány… Připomínám, že podle vkusu srdce se bude rozhodovat i o budoucím věčném příbytky – a ten bude takový, jaký je na tomto světě. Je zjevné, že divadlo, různé podívané (a kabelovka, pozn. aut.) se pro křesťany nehodí…“ (Feofan Zatvornik, Cesta ke spáse).

„Divadlo (a kabelovka, pozn. aut.) ukolébává křesťanský život, ničí jej, připodobňuje křesťanský život životu pohanskému… Divadlo (a kabelovka, pozn. aut.) jsou školou tohoto světa a pána tohoto světa, tedy ďábla. Jenže ten se dnes proměňuje do podobě anděla světla… (2Kor, 11,14) – chce tím přechytračit ty hloupější…“ (sv. Ioann Kronštadtský).

Svatí Otcové naší církve se nenechali ošálit. Buďme jako oni. Naopak je následujme a nazývejme věci svými jmény.

Pokud jste již viděli „Hru o trůny“ nebo jiné stejně škodlivé pořady, začněte se modlit. Nejdřív to nebude lehké, protože ty hrůzné scény incestu, násilí a mučení budou neustále vyvstávat ve vaší mysli. Budou bojovat s mírným duchem pokání a lásky. Ale nevzdávejte se! Náš Nebeský otec, jeho Syn Ježíš Kristus a Přečistá Bohorodička společně s vámi uskuteční zázrak a očistí vaše duše od nepokojných obrazů.

(překlad vlastní, upraveno)

Originál: Nun Cornelia (Rees) - A Patristic checkmate on the Game of Thrones vyšel 9. května 2017 na orthochristian.com.

Zdroj: orthochristian.com