Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Rozhovor s prezidentkou Fondu historické perspektivy, vedoucí Institutu demokracie a spolupráce

Natalie Alexejevno, uplynulý rok se vryje do paměti mnohými událostmi, jak v ruském, tak i v mezinárodním životě. Události kolem Sýrie, Ukrajiny... Nevytratila se z této řady ani mimořádně politická aktivita, masové demonstrace za uzákonění homosexuálních manželství. Stojíte v čele Institutu demokracie a spolupráce (IDS), který aktivně reagoval na všechny tyto události, vedl diskusní kulatý stůl, podílel se na organizaci konferencí ve francouzském parlamentu, v evropském sídle OSN v Ženevě... Nakolik je v evropských metropolích váš hlas slyšet?

Institut demokracie a spolupráce se ocitl na samém žhavém okraji celosvětové diskuse. Svět a křesťanská civilizace vítají nový rok 2014 pod extrémně politickým a morálním tlakem. Hoří Blízký východ, vyhrožují zalít krví nejen region, ale i svět s jeho „tolerantností“, aktuální je otázka o osudu křesťanů a samotného křesťanství. Evropa, která zrodila obrovskou kulturu, prostoupenou mravností, jež zápasí v trojúhelníku: svoboda vůle, pokušení zla a odkazu dobra, před zraky kapituluje a vzdává se pod náporem „pokroku“. Naše instituce reaguje na nejvíce ožehavá témata od Sýrie až po tradiční hodnoty v kontextu ideologie lidských práv. A určitě nějaké úspěchy má. Všimli si nás, neustále nás zvou na hodinové debaty do televizní stanice France24. Před rokem jsem byla na návštěvě u zahraničního poradce prezidenta Francie ‒ je o naší práci dobře informovaný.

S partnery jsme například pořádali konferenci „Geopolitika Kavkazu“. Nejsou to nekonečná okrajová setkání, která organizuje „Human Rights Watch“, když přiváží „osobnosti“ typu Zakajeva, které, a to již na Západě pochopili, neodráží skutečnou situaci na Kavkaze. Přivezli jsme z akademické obce samotného severního Kavkazu rektory a profesory ze dvou univerzit, kteří tak skvěle vystoupili, že jsem byla naplněna hrdostí na svou vlast. Citovali Toynbeeho, Solovjova i západní filozofy, tj. prokázali šíři myšlení a panoramatický pohled. Neuskutečnily se žádné poddanské reverence na adresu oficiální politiky Moskvy. Byly to skutečné akademické projevy. Na konferenci vystupovali přední odborníci na oblast Kavkazu z Francie i odborníci z jiných evropských zemí, zúčastnilo se i několik velvyslanců.

V červnu jsme ve francouzském parlamentu uspořádali velkou konferenci na téma vztahů mezi Ruskem a Evropou. Zúčastnilo se jí asi tři sta osob. Vystupovali i profesoři z pařížské Sorbonny a dalších univerzit a rovněž zástupci konzervativních organizací a spolupracovníci evropských struktur ze sociálního výboru EU. Je třeba přiznat, že se k nám mnohem vstřícněji chovají pravé konzervativní politické síly. Od levých, libertariánských není třeba očekávat soucit a pochopení. Překódovali své představy blízké komunismu v levicově liberální klišé a podchytili myšlenku jednotného globálního světa, v němž je jedinec jako občan světa osvobozen od vazeb ke své vlasti. Jeden z poměrně vlivných ekonomických a vojenských analytiků stojící v čele konzultační společnost, poděkoval IDS za diskusi „absolutně zbavenou tabu“ ke všem tématům. To se již stalo ve Francii vzácností, pro mnohé je to doušek živého a čistého vzduchu...

IDS rovněž organizoval kulatý stůl na téma „Ochrana rodiny a práva dítěte ‒ společný boj Ruska a Evropy“, aktivně se účastnil v diskusích na toto téma i na jiných místech. Co o tom můžete říci nyní v předvečer rodinných svátků Nového roku a Vánoc?

Pozornost ke zmíněnému tématu je ve skutečnosti jen špičkou ledovce, neboť se jedná především o nevídaný útok na křesťanství, na jeho tradiční hodnoty vytvořené křesťanským světem, křesťanské představy o hříchu a ctnosti, o kráse a ošklivosti... Velká evropská kultura byla bezvýhradně křesťanská. A pokud je, jak dnes rádi tvrdí, všechno relativní, proč tedy Shakespearova cudná Lukrécie spáchala sebevraždu, když byla zneuctěna Tarquiniaem; k čemu jsou monology Hamleta a Маckbetha, pokud neexistuje hranice mezi dobrem a zlem, hříchem a ctností, k čemu bylo trápení Raskolnikova? Dnešní fáze vývoje Evropy není jen vítězným průvodem hříchu, je to již nová etapa. Jedná se o počátek období, kdy se hřích uchází být na stejné úrovni spolu se ctností. Vždyť lidské hříchy existovaly, jak známo, vždy, ale ještě nikdy hřích neusiloval o to, aby se stal ničím neodlišujícím se od ctnosti.

V jednom z vašich vystoupení se vyskytuje nový termín – „politická homosexualita“. Říkám to správně?

Tento termín jsme vymysleli spolu s mým zástupcem v Ústavu demokracie a spolupráce Johnem Locklandem, neobyčejně vzdělaným mužem, filozofem a výrazným publicistou, pravidelně přispívajícím pro „Times“, „Spectator“, „The Guardian“. John vyučoval v Oxfordu, nebál se posílat studenty protestovat proti bombardování Bělehradu, je autorem několika knih. Je hluboce věřícím katolíkem...
Rozhodli jsme se, že je třeba nějak popsat samotnou ideologii. Faktem je, že v celé této kampani za homosexuální manželství neudávali tón sami homosexuálové, z nichž většina vůbec o žádné právní vyrovnání jejich svazků na úroveň rodiny a manželství nestojí. Potřebují jen určité právní normy, které mezi nimi upravují majetkové vztahy a dědické záležitosti. Takové zákony už dávno v evropských zemích existují. Takže vůbec nejde o jejich práva. Jedná se o bojovnou postmoderní ideologii současné libertariánské elity západní Evropy a Ameriky. Její podstata spočívá v definování úplného osvobození jedince od tradičního řádu, ať už náboženského, národního, státního, historického a nyní již i biologického, to jest Bohem dané podstaty. Podle jejich propagandy má člověk právo realizovat jakékoli vnuknutí svého těla a pýchy.
Je to mimořádná výzva lidské civilizaci, proto jsme to nazvali „politickou homosexualitou“. Iniciátory této kampaně vůbec nejsou obyčejní představitelé menšin, ale lidé vyznávající naprosto revoluční ideologii militantního egalitarismu, tj. srovnání na stejnou úroveň hřích a ctnost.

Nedávno v Lipsku, jak uvádí média, před mezinárodní konferencí „Za budoucnost rodiny. Hrozí  vymření evropským národům?“, pořádanou německým časopisem Compact Magazine a Institutem demokracie a spolupráce, se vás nějaký zástupce LGBT snažil kopnout…

Před budovou, kde se konference konala, jsme se setkali s velmi četně organizovanou a agresivní skupinou. Nebyl to živelný míting, o jehož možnosti nás varovali. Připravovali se, na stanicích metra rozšiřovali reklamy s falešnou adresou. Zablokovali tramvajovou zastávku a ti, kteří na konferenci přišli, nemohli z tramvaje vystoupit; rovněž zablokovali vjezd motorových vozidlům v několika stovkách metrů a reportéři museli tahat své fotoaparáty a stativy.  Neumožnili nám vstoupit do budovy.
Nad tímto davem vlály duhové vlajky LGBT a hlasitě tloukli lžičkami do hrnců. Když jsem přistoupila, okamžitě mě obklíčili, dávali mi neslušné předměty jako dárek a třískali u samého ucha lžícemi do hrnců.

Oni vás už znali?

Pochopili, že jsme účastníci konference, a jdeme do sálu. Když jsme se s Helenou Мizulinovou, předsedkyní Výboru Státní dumy Ruské federace pro otázky rodiny, žen a dětí, začaly prodírat tímto davem, policie nevytvořila žádný koridor. Zvláště odporné bylo chování policie! V každém případě byla povinna zajistit na konferenci volný přístup. Byla zákonná, dávno oznámená, a ne extremistická. Neudělali to, i když jich bylo dostatečné množství. Obrátila jsem se německy na policisty v řadách: „Pomozte nám projít! Jsou mezi námi poslanci parlamentu“. Ale policisté nepohnuli ani hlavou. A když jsme se snažily prodrat skrz tento dav, každá z nás dostala úder do holeně…
Chtěli konferenci překazit, snažili se dostat do sálu, ale dále už je nepustili. Postavili se tedy podél stěny budovy a tloukli do ní pevnými předměty, holemi a dělali strašný hluk. Přičemž, kdo ví proč, mávali izraelskými vlajkami. Byli přesvědčeni, že jsme ti, kdo brání tradiční rodinu a nenávidí homosexuály, tedy že jsme nacisté...

Původně jsem nemohla pochopit, proč je tam izraelská vlajka. Jsem dcera partyzánky, která trpěla v nacistické věznici i proto, že půl roku držela židovskou rodinu v suterénu svého domu, přestože byla sama podezřelá.
Smutné je to, jak na konferenci reagoval tisk, ve všech článcích v novinách s výjimkou dvou psali o netolerantních bojovnících za budoucí bezpohlavní svět.

To znamená, že na jejich straně je tisk, strážci zákona, i moc.
Ukazuje se, že je tomu tak. I když se na konferenci hovořilo především o demografickém problému Německa a o lidstvu vůbec a jeho hodnotách. V Německu je už téměř 40 let stagnace, připadá tam pouhých 1,3 dítěte na ženu. To je mnohem méně, než nyní v Rusku. Národ v podstatě vymírá. Probíhá nahrazování původních obyvatel migranty. Přitom na naší konferenci vůbec nikdo nehodlal diskutovat na téma homosexuality.

Pohoršující bylo právě to, že vám v nejhorších tradicích temné propagandy připisují nějaké úmysly, a pak se vrhnou na jejich odhalování. Opakuji, nikdo se nechystal nastolit téma homosexuality. Naopak by se zdálo, když je dnes tento jev poměrně široce rozšířený, že je tím více je nutné podpořit tradiční rodinu, neboť pouze její existence lidstvu umožňuje vlastní reprodukci a přetrvávat národům v dějinách.

Na konferenci přednášel i Thilo Sarrazin, autor věhlasné knihy. Poté ho poprosili o rozsáhlý rozhovor pro noviny „Die Welt“. Hovořil velmi klidně, nekompromisně, přičemž kladl důraz právě na otázku demografie.

Pokud podporujete tradiční rodinu, znamená to, že reflektujete rozdíly. Je to trestný čin proti „lidským právům“. Proto agresivita narůstá. Je skličující, že i při klidné diskusi na toto téma existuje tabu. Znamená to tedy, že svoboda názorů a diskuzí už na Západě neexistuje. Připomeňme si, že jedním z nejdůležitějších základních občanských a politických práv člověka je právo na svobodu slova, shromažďování a názoru. To je podstata demokracie, která umožňuje soužití různých světonázorů. Nyní jsme svědky zrození nové totality libertariánské ideologie, která rozmlouvaje o demokracii, je sama jako had kousajíc se za ocas: potlačuje podstatu demokracie. Jedná se o myšlení typicky revoluční: menšina sama sebe prohlašuje za zakladatelem historie a potlačuje jiné přesvědčení většiny!

Můj závěr zní: podle základních světových otázek o člověku a lidstvu není v Evropě svoboda slova! Podle vlastního úsudku, který jsem si vytvořila v průběhu pěti let práce v Paříži, se pod to mohu podepsat. Jedno z německých vydavatelství citovalo moje slova: „Nikdy bych si nemyslela, že já postsovětský inteligent, pro kterého byla kdysi Evropa příkladem spolu s její politickou kulturou a svobodou názorů, budu právě zde nucena obhajovat demokratické hodnoty“.

Proběhla podle vás konference úspěšně?

V celku úspěšně, jenže… Některé účastníky natolik otrávili, že svůj projev doslova krátce před konferencí odvolali. Například Eva Hermanová, známá televizní moderátorka (dříve mj. vedla antifašistický pořad „Vyjádři se proti nacismu“), začala před časem vystupovat s kritikou rodinné politiky v Německu a představila analýzu, podle níž není v zemi podporována porodnost a role ženy v rodině. Ano, staví se dětské školky, ale žádná podpora rodiny a tradičních rodinných hodnot vůbec neexistuje, naopak, vede se antipropaganda. Evu Hermanovou doslova otrávili, došlo až na telefonní výhrůžky její rodině. Poslala videoproslov, v němž se vyjádřila, že se nechce znovu ocitnout v oné špíně, do které ji média opět vhodí. Bojí se o svou rodinu. Až tak daleko to zašlo!

Jedním slovem: trend je alarmující. Značná část mládeže je totálně zpracovaná liberálním tiskem a upřímně věří v to, že když podporují myšlenku politické homosexuality, vystupují za něco, co je dobré a progresivní. Bohužel, Evropa páchá sebevraždu...

V ateistické Francii jsou hrdí na „výdobytky“ Francouzské revoluce, úplným oddělením církve od státu. Církev je zde však oddělena nejen od státu, ale i od společnosti, bojí se pozvednout svůj hlas: biskup Paříže může jen tiše kráčet v řadách demonstrantů, ale promluvit dokonce v katolickém rozhlasu „Notre Dame“ se bojí. Řeknu vám, že je třeba vyjádřit soucit s katolickou církví, na níž již dávno evropští liberálové vrhají špínu, pokud jen trochu pootevře ústa.

Takto vypadá situace s právy křesťanů: křesťan nemůže v klidu vyjadřovat názory, které vyplývají přímo z křesťanského učení a jeho systému hodnot. Zacpávají mu ústa a křičí, že to uráží ostatní. Takové jevy nejsou jenom příznaky a lze se s nimi na Západě setkat na každém kroku. Už dlouho je známo, že už se v USA v mnoha státech nesmí blahopřát k Vánocům a v některých zařízeních zakazují postavit vánoční stromek. Norskou novinářku na přání muslimských migrantů uvolnili z vysílání, protože měla na sobě nevinnou dekoraci v podobě malého křížku. Zamyslete se, koho bychom měli v tomto případě vyhodit za netolerantnost? Vždyť vyžadujíc toto, se tito muslimové podepsali nejen pod to, že se hlásí k jinému náboženství, ale i pod to, že je pro ně nesnesitelné vidět i symbol jiného náboženství! To je přece netolerantnost! A to v zemi, kde je, jinověrce, přijala křesťanská civilizace a velmi tolerantně jim poskytla občanství! Nejenže jim dovolila vytvořit enklávu vlastní civilizace ‒ teď jim ustupuje v jejich požadavcích místo toho, aby si původní civilizace vážili.

Problémy migrantů a převaha nových národnostních menšin, převážně podle vyznání muslimských, je pro Francii velmi složitý problém. A pro Evropu také. Důvodem je v prvé řadě oslabení víry a dechristianizace samotných Evropanů. Mezi věřícími lidmi s vlastními svatyněmi by se i migranti zcela jinak chovali. Nicméně existuje tabu na klidné a slušné projednání tohoto tématu, které by mohlo pomoci najít jakési mechanismy alespoň ve zmírnění napětí. Každý, kdo se jen zmíní o problému, třebas i docela slušně, bude mít okamžitě štítek odpadlíka, proto se jen málo intelektuálů odváží něco říci otevřeně. Nikdo se nechce stát personou non grata v seriózní politice.

Minulé léto v jižním městečku Montauban kdosi přilepil vedle mešity papír na sloup s nakreslenými třemi prasečími hlavami. Bože můj, jak se celá Francie nad tímto aktem neúcty a urážky náboženských citů rozhořčovala. Ministr vnitra vyzval najít viníky a potrestat je, neboť je to demokratická země a nebude je tolerovat! Po několika měsících byla uspořádána v bývalém papežském paláci v Avignonu umělecká výstava a byla tam jako forma prezentace uměleckého „já“ jednoho „umělce“ instalace ukřižování v květináči s močí. Protestům ve městě se nedostalo žádné pozornosti! Všechna média se postavila na obranu „umělce“ a „svobody uměleckého sebevyjadření“. Nakonec se našel jeden člověk, který vytáhl kladivo a tuto instalaci rozbil. Zachoval se jako opravdový křesťan, protože jeho závazek před Bohem je ochraňovat posvátnou věc. Všechna média i ministerstvo tento „akt vandalství“ a „útok na svobodu projevu“ odsoudily. Zde prosím vidíte dvojí standardy, které jsou zřejmé i v politice. O čem to svědčí? Že je fakticky veškerá postmodernistická ideologie převážně antikřesťanská. Jsou ochotni dát Evropu komukoli, jen ji nenechat v lůně křesťanství.

Nastala mobilizace. A to i konzervativní část společnosti, která až doposud pokládala za vhodné zůstávat stranou. Pocítila, že problém stojí na prahu a klepe na dveře, že zítra budou muset zapisovat svým dětem „rodič č. 1“ a „rodič č. 2“, místo „táta“ a „máma“. Najednou si všimli, že existuje Rusko, které západní média polévají špínou. Rusko se ovšem nevzdává, a na úrovni parlamentu a svého prezidenta otevřeně deklaruje ochranu hodnot křesťanství a jeho oporu ‒ tradiční rodinu.

John Lockland ve svém projevu na jednom z kulatých stolů v Itálii analyzoval všechny gratulační texty západních politiků u příležitosti zvolení nového papeže Františka. Ukázalo se, že jediné blahopřání, ve kterém byl obsažen odkaz na křesťanské hodnoty, bylo blahopřání od Vladimíra Putina.

Austrálie zakázala sňatky homosexuálů. Ještě před pár lety učinila prohlášení, že jsou otevřeni pro všechny, každé náboženství, atd., ale zemi, civilizaci a životní styl v Austrálii jste nevytvořili vy, noví migranti! Chcete žít u nás? Prosím, ale uvědomte si, že sem nesmíte přicházet s úmyslem obnovit zde kus své civilizace. Račte se nám přizpůsobit a stát se takovými, jako jsme my, nevyzývat odtržení, chovat se jako my.

Jenže Austrálie je přeci jen periferií západního světa…

Samozřejmě, proto se jí to zatím povoluje. Ve Francii už tomu tak není. Když jsme v červenci pořádali kulatý stůl na téma „Ochrana rodiny a práva dítěte ‒ společný boj Ruska a Evropy“, sešlo se velmi mnoho lidí. Vystupující Francouzi říkali: máte svobodu slova, nedovolujete menšině šlapat po tom, co je posvátné většině...

V mezinárodní politice dnes nabírá Rusko sílu, sehrálo důležitou roli v syrském konfliktu, v zastavení úderu USA, který se zdál být nevyhnutelným. Nebo události na Ukrajině... Mění se vliv a obraz Ruska ve světě?

Vidím následující: to, že se Rusku podařilo zabránit naprosto nevyhnutelnému úderu na Sýrii, je velkým úspěchem, který nejenom změnil situaci v Sýrii, zdržel svět od exploze s katastrofálními důsledky až do možnosti světové války, přičemž v  mezináboženském měřítku. Tento zvrat změnil poměr politických sil, ukázal, že je Rusko velmocí, bez které svět nemůže komunikovat. (Částečně proto si Západ vzal na mušku Ukrajinu – chtějí revanš, vždyť jediný užitek Ukrajiny pro Západ je měřen pouhou geopolitickou újmou, kterou chtějí nanést Rusku). Politikové na Západě byli sraženi virtuózní šachovou partií ze strany Ruska. Navíc jsme to udělali z hlediska diplomacie a velké politiky citlivě. Aby byla situace vyřešena, pomohli jsme Spojeným státům ustoupit a neztratit tvář. Samy sebe zahnaly do takové situace, že nevěděly, jak se odtud dostat... Nakonec Rusko získalo obrovskou autoritu a pozice evropských zemí se začala měnit.
Vždy jsem své evropské partnery přesvědčovala, že první bude za katastrofu v Sýrii platit Evropa, ne Rusko. Rusko může pocítit materiální ztráty, ale kolaps mezináboženského rovnováhy v celém regionu a ve světě zasáhne především Evropu. Obrovský dav agresivních fanatiků se vrhne do Jordánska, Libanonu, do Itálie, Francie, kdekoli a první obětí bude Evropa, která si musí uvědomit, jak sebevražedná je její pozice.

(překlad čtenářky serveru, kráceno)

Zdroj: stoletie.ru