Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Známý polský publicista Grzegorz Górny si všímá toho, že v minulosti v době epidemie se věřící hrnuli k Bohu, dnes ale naopak se podřizují tyranii světských vlád. Zapomínají, že právě víra je zdrojem spásy a záchrany.

„Celá dlouhá staletí, když propukaly epidemie moru, cholery nebo tyfu, se katolíci vždycky chovali stejně: hrnuli se do kostelů, přistupovali ke svátostem a hledali záchranu u Boha. Byly organizovány různé pobožnosti, procesí a kající poutě v intenci zabránění neštěstí,“ píše Grzegorz Górny na stránkách wpolityce.pl.

Teď ale v Itálii došlo k zákazu sloužení mše sv. a udělování svátostí věřícím. Podle novináře Górného to vede v lidské mysli ke stereotypu obrazu kostelů „jako míst zvýšeného rizika, od nichž je lépe držet se dál, neboť jde o potenciální centra epidemie. Eucharistie tak přestává být chápána jako chléb Života a je podvědomě čím dál víc považována za možný zdroj nákazy. Jakoby Bůh v Nejsvětější svátosti nesl nákazu, dotyk smrti“.

Zároveň ale – tvrdí Grzegorz Górny – bez problémů jsou v provozu obchodní centra, restaurace a jiné světské instituce. Podle autora postoj nynější Církve se výrazně liší od postoje té dřívější.

Např. v roce 1576 arcibiskup Milána sv. Karel Borromejský v době morové epidemie uspořádal tři kající procesí. Jeho dnešní nástupce Mario Delpini rezignuje na veřejnou celebraci mše sv.

Grzegorz Górny cituje výpovědi italských věřících, jichž se opatření vlády, před nimiž kapitulovali i biskupové, bolestně dotýká. Podle řeholní sestry Rosaliny Ravasio

„[…] zdá se mi, že jsem v těchto týdnech svědkem – alespoň mám takový dojem – kapitulace víry tváří v tvář politické korektnosti! Uzavření kostelů a necelebrace s lidem dává pocit – chci říci téměř jistotu – že víra, Bůh, již nejsou schopni odpovědět na naše potřeby!“

Následně italský katolický publicista Riccardo Cascioli zpozoroval, že vůči strachu a otázkám týkajícím se spásy se italská hierarchie „odvrací a rezignuje z výrazného hlásání Krista jako jediného Spasitele. Itálie, celá Itálie poprvé v historii zamyká své kostely místo celebrace mše sv. Prý na měsíc, a to i v regionech, kde se případy infekce mohou spočítat na prstech jedné ruky“.

Cascioli rovněž pozoruje, že

„myšlenka na mši svatou jako nejmocnější zbraň, která spolu s modlitbou a pokáním je schopna zastavit epidemii, nikoho ani nenapadne. Zapomínáme tak na dějiny Církve, která – zejména v Itálii – nám dala desítky svatyň postavených právě z vděčnosti Bohu za zastavení nebezpečných epidemií (v závorce řečeno: podstatně nebezpečnějších než ta nynější).“

Dále potom profesor kanonického práva (pracující též v Římské rotě) Fabio Adernò připomenul, že Církev má jeden jediný „konstitutivní“ cíl: spásu duší. Když se biskupové podřizují světským úřadům a zakazují věřícím účast na mši svaté, zříkají se mandátu, který jim svěřil Kristus, ve prospěch světského státu. Italský kanonista obvinil stát z dezerce před povinností naloženou mu samotným Kristem, aby poskytl věřícím dostatečné možnosti, jak dosáhnout spásy bez ohledu na okolnosti.

Italský spisovatel Antonio Socci zase upozornil, že italští biskupové se zabednili v kuriích, místo aby sloužili věřícím nakaženým touto chorobou, což je v přímém protikladu ke sv. Karlu Boromejskému a jiným. Znamená to mimo jiné změnu Církve v obleženou tvrz.

„Jaké by to bylo svědectví,“ píše Socci, „kdyby všichni biskupové v těchto dnech se octli v nemocnicích a vysluhovali svátostmi i laskavým slovem nemocným.“ Podle jeho názoru rozhodnutí biskupů ve věci koronaviru bude mít dalekosáhlé následky pro víru mnoha osob.

„Poselství, které biskupové dali lidem – bez ohledu na to, zda si jsou toho vědomi či nikoliv – je strašlivé: v neštěstí a utrpení je lépe nechat Boha na pokoji, protože On je bezmocný. Jestli ho ale v této chvíli nepotřebuješ, pak ho nebudeš potřebovat nikdy.“

Pozn. překladatele: Řada katolických intelektuálů a publicistů je pobouřena kapitulací italského episkopátu. Italští věřící podpisují petici prefektovi kongregace pro bohoslužbu a svátosti kard. Robertu Sarahovi, aby se zasadil o znovuotevření chrámů k celebraci mše sv.

Biskup Athanasius Schneider (www.pch24.pl 10.3.) zase ostře kritizuje rozhodnutí jiných biskupských konferencí (francouzské, německé, britské, maltské…) o povinném podávání sv. přijímání na ruku z důvodů „hygienických“ předpisů. Poukazuje na to, že kvůli epidemii nesmí utrpět úcta ke svátostnému Spasiteli, nehledě k tomu, jak biskup Schneider píše, že podávání na ruku je z hygienického hlediska podstatně horší než podávání do úst, neboť právě na rukách je nejvíce bakterií a virů, ne v ústní dutině, zejména když se člověk chytá různých madel na eskalátorech a v dopravních prostředcích, nebo si nemyje pořádně ruce. To by měli vědět i naši biskupové, kteří nařizují z „hygienických důvodů“ podávání pouze na ruku.

Strach z epidemie koronaviru je ve skutečnosti velkou uměle zorganizovanou hysterií, což by bylo na jiný článek. Pro nepřátele Církve, zvláště pro ty skryté za purpur a biskupský oděv, je to vítaná příležitost k omezení svátostí a k likvidaci praktikování víry.

Zdroj: duseahvezdy.cz