Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

O šíleném rasismu a genderismu v současné americké a britské kinematografii jsem už psala několikrát. Ten trend rozhodně nepolevuje, spíše naopak – v posledních letech se zdá, jako kdyby pro molochy jako je Netflix nebo Disney byla snaha převychovávat svoje diváky dokonce ještě důležitější než zisk. A to už je co říct, protože zisk je jejich bůh.

Zaplavují nás nové a nové remaky i revize starých klasik, kde se zuřivě mění rasa, pohlaví, sexuální orientace i celkové vyznění postav tak, aby to odpovídalo progresivnímu převýchovnému zadání.

Vytvořila se celá řada nových klišé, které noví a pokrokové tvůrci zahrnují do svých veledíl. Ono jim vlastně ani nic moc jiného nezbývá, protože studia už nic jiného neschválí k natáčení. Filmové soutěže navíc mají nastaveny tvrdé kvóty, kolik v díle musí být černochů, o čem smí mluvit ženy a o čem muži, jaké sexuální menšiny tam musí být po jakou minimální dobu a tak dále. Nemáte ve filmu dost homosexuálů? Tak řekněte pápá prestižním cenám jako je BAFTA nebo Oscar.

Rasy neexistují…a proto děláme ze všech černochy 

Nová, progresivní klišé (či ještě lépe – nová pravidla) zahrnují například následující věci:

• Pokud je ve filmu znázorněn šťastný a harmonický pár, musí být ve složení černoch-běloška nebo homosexuál-homosexuál. Asiat-asiatka jsou tolerováni, pokud vyzní legračně.
• Pokud je znázorněn pár běloch-běloška, měl by být muž primitivní násilník nebo nebo natvrdlý trouba. Cílem je vzbudit odpor nebo posměch k takovému druhu páru.
• Rasy neexistují, ale zároveň je nutné obsazovat „diverzifikovaně“, takže je nezbytné mít v každé skupině vždy několik černochů a dalších ras (smysl v tom nehledejte). Černoši tedy musí být i mezi elfy, trpaslíky, severskými horaly, řeckými bohy, starou anglickou šlechtou a tak dále.
• Jakékoli dílo, i historické nebo fantasy, musí věrně reflektovat představu pokrokářů o zastoupení minorit v současné populaci USA. Pozor, má to reflektovat POCIT pokrokářů o tom, kolik je lidí v každé minoritě, ne skutečný stav. Na věrohodnosti a logice naprosto nezáleží.
• Žena vždy přepere muže, bez ohledu na rozdíl v síle, výcviku, obratnosti nebo velikosti. Girl power!
• Ženskou vůdkyni vždy všichni poslouchají bez váhání a nadšeně a pokud se jí někdo přeci jen staví na odpor, tak je to blb nebo šovinista, kterému se stane něco ošklivého.
• Brutální násilí je naprosto v pořádku a láskyplné, pokud ho dělá hlavní hrdina z nějaké minority nebo nositel pokrokářských myšlenek.
• Otevřené projevy romantického a láskyplného vztahu mezi bělochem a běloškou jsou prakticky zapovězeny. Naopak láskyplné projevy homo vztahů nebo mezirasových vztahů musí zabírat co nejdelší stopáž.
• Nejhorším záporákem je skoro vždy silný alfa běloch, ideálně s ruským přízvukem.
• Genetika je přežitek a tak je v rámci rodiny povolena jakákoli kombinace – dva bílí rodiče mohou bez problémů mít černošské, židovské a arabské dítě a nakonec to završit modrým avatarem.
• „Race swapping“ či „race bending“ (divoké měnění rasy hrdinů) i „gender swapping“ (měnění pohlaví hrdinů) smí probíhat jen v jednom směru! Je absolutní tabu, aby původně černošskou nebo asijskou postavu hrál běloch. Přehazování ras (i pohlaví) opačným směrem je naopak velice pozitivní věc.

Už se těším, až bude životopisný snímek o největším hrdinovy všech dob Petru Pavlovi hrát Afro-Brit Idris Elba a sekundovat v roli svatého Havla mu bude Afro-Američanka Whoopi Goldbergová. Jediná postava, u které máme jistotu, že ji pokrokáři nepředělají na černocha, je Tarzan – umíte si představit tu hysterii, kdyby se po plátně proháněl černoch vychovaný opicemi, který by skákal ze stromu na strom, dělal opičí zvuky a vesele žral banány?

Různých progresivních klišé je samozřejmě mnohem víc a velká studia je valí do nových filmů a seriálů jak buldozery. Vše je samozřejmě propagováno jako věc pozitivní, protože tím prý prosazují „diverzitu“. Ve skutečnosti je to celé neskutečně rasistické a šovinistické a ubližuje to zdravým vztahům i zdravému myšlení. Nechám na vašem vlastním názoru, jestli je to tak dělané schválně nebo jestli je jen vedení obřích studií tak tupé a nechápe kontraproduktivost své agendy.

Progresivní seriálové ztvárnění hry The Last of Us

Krásným příkladem, jak dnes vypadá progresivní znásilňování předloh, ukazuje třeba televizní ztvárnění skvělé hry The Last of Us. Atmosferická střílečka/adventura z roku 2013 byla doslova herním zázrakem z řady důvodů – byl to technologický skvost, který se netradičně postavil k žánru zombie post-apo her a hlavně měl excelentně vyprávěný příběh s postavami, které byly výborně psychologicky propracované.

Na začátku hry přijde během pouličních nepokojů hlavní hrdina hry Joel o svou dceru Sarah. Je to dramaticky a emocionálně neskutečně silný začátek, a to i na standard dnešních tříáčkových her. Děj pak poskočí dvacet let do budoucnosti, kdy se cynický a emocionálně vyprahlý Joel snaží přežít v krutém světě po apokalypse, kde poslední zbytky lidí přežívají v komunitách a snaží se ubránit všudypřítomným „infikovaným“, tedy bezduchým lidským zombiím, které se staly hostitely agresivní parazitické houby cordyceps.

Drsný Joel se shodou okolností připlete k tomu, že má přepravit unikátní „zboží“ přes půlku země. To zboží je roztomilá dívka Ellie, která se víc než jen trochu podobá Joelově dceři, kterou před dvaceti lety zavraždil zmatený voják (i tohle má v ději smysl). Joel a Ellie si k sobě během hry postupně nacházejí cestu a Joel pomalu ztrácí část svého odporu k lidem. Sirotka Ellie nakonec chrání jako vlastní dceru a v podstatě ji adoptuje. Je to velmi silný a dojemný příběh, kde do sebe vše zapadá, motivace postav dává smysl, funguje tam fyzika i genetika a tak dále. V roce 2013 to ještě jakž takž šlo dělat, i když v dodatečném obsahu vývojáři udělali z Ellie nečekaně lesbu. Přenesme se ale do roku 2023 a do technicky skvěle zpracovaného televizního seriálu The Last of Us od HBO.

Doba pokročila a mládež je potřeba převychovávat mnohem intenzivněji než kdy dřív, takže původní reálie hry musely být změněny, aby to odpovídalo novější progresivní agendě. Nemusím snad zdůrazňovat, že ta oficiálně neexistující, ale zároveň všudypřítomná politická agenda vadí jen tupým a nenávistným lidem z vesnice. A pokud vám praská hlava z paradoxu, že moderní ideologové tvrdí, že neexistují rasy ani pohlaví, ale zároveň všude vynucují obsazování podle rasy, pohlaví a tak dále, tak jste samozřejmě dezoláti, homofobové a starý smradlaví bělošský dědci. To jen aby bylo jasno.

Sarah, dcera bělocha Joela, je tedy v moderní seriálové verzi The Last of Us černoška (či mulatka). Ellie samozřejmě také nemohla zůstat tou roztomilou pihatou dívenkou s nevinnýma zelenýma očima a tak i ona byla „swapnuta“. Tvůrci přitom nějak pozapomněli, že právě podoba Ellie a Sarah byla důležitým bodem příběhu i toho, proč se povedlo prolomit Joelovu cynickou skořápku. Koho by zajímaly takové nepodstatné nuance? Hlavní je obsazovat diverzifikovaně!

To ale samozřejmě není vše, to ani náhodou. Do diváků je potřeba stříkat progresivní agendu pod maximálním tlakem! Děj se tedy pozměňuje a třeba celý třetí díl seriálu (hodina a čtvrt!) je věnován dějové odbočce o vztahu dvou postarších homosexuálů v post-apo světě. Dva postarší muži se po zombie apokalypse potkají, romanticky zamilují a pak žijí dalších dvacet let spolu v dokonale udržovaném ráji. Jinak to samozřejmě ani být nemůže – jejich vztah je dokonale harmonický, oba jsou stále čistí, sofistikovaní, vzdělaní a civilizovaní. Jejich základna je jak ze škatulky, oba gayové si se vším poradí a nikdo nemá šanci jim narušit jejich dokonalost.

V kontrastu k tomu je představen vztah Joela a jeho partnerky Tess – ti se naopak nikdy láskyplně neobejmou, chovají se k sobě jako roboti a jejich vztah je zvláštně křečovitý a nevyrovnaný, protože jde přece o nepřirozený svazek dvou dospělých heterosexuálních bělochů (no fuj!). Tenhle kontrast hetero a homo páru je tam ale samozřejmě jen náhodou, no fakt!

Ale ani tohle nebylo dost – tvůrcům nestačilo znázornit vztah dvou homosexuálů jako něco dalece nadřazeného hetero vztahu Joela a Tess, oni nám v tom museli pořádně vymáchat čumák. Takže když se třeba dva postarší muži seznamují i fyzicky, tak se to neukáže nějakou zkratkou, to ani náhodou. Musíme sledovat, jak se vousaté tváře milenců dlouze líbají, pak se svlékají do naha, pak si na sebe lehají v posteli, tisknou se k sobě, pak se zase dlouze líbají, všechno nekonečně a naprosto zbytečně natahované. Když už si říkáte „tak teď už děj může konečně poskočit dál, ne?“, tak jen poskočí jeden muž na druhého ještě intimněji. Trochu mi to připomnělo jinak povedený český snímek Šarlatán s Ivanem Trojanem, kde byla podobně nesmyslně natahovaná scéna homosexuálních radovánek.

K tomu podotýkám – stejně jako většina lidí nemám naprosto nic ani proti gayům, ani proti černochům ani proti většině jiných minorit. Dokud se chovají rozumně a nikomu neubližují, jen nad tím pokrčím rameny a je mi to šumák. Kvalita člověka je určována jinými věcmi než jeho etnicitou nebo sexuální orientací. Ostatně – sama k minoritě patřím a beru za správné, když mě s partnerkou nikdo neřeší a dokud se chováme slušně, všichni nás ignorují jako kohokoli jiného. Takhle vypadá zdravá tolerance, která mezi lidi nevráží klíny!

Celé je to past!

Nemusím snad podotýkat, že celá ta převýchovná agenda je samozřejmě zároveň i marketingová past. Mladí diváci jsou postupně převychováváni potřebným směrem a když se někdo ozve, že „teď už to jakože fakt přeháníte, vy magoři!“, tak je předem nachystaná mediální kanonáda proti takovému opovážlivci. To je součást celé té hry.

Podobně to je i se seriálem The Last of Us – někteří diváci se podivili, proč byl celý jeden díl věnovaný naprosto zbytečné dějové odbočce o jakémsi homosexuálním páru. Na to okamžitě přišel madiální protiútok za pomoci článků o tom, jak se primitivní homofobové vyjadřují nenávistně o utlačovaných homosexuálech, jak je to strašné a jak by se s tím mělo něco dělat. A o seriálu se pak píše všude možně – i na webech, které se nevěnují filmu. Viditelnost stoupá a zblbí marketingáři se radují, protože jakékoli zviditelnění je přece dobrá věc (to je stará, ale často také nepravdivá poučka).

Ještě k tomu dodám – ten seriál je opravdu dobře natočený, má výbornou výpravu, dobré herce a technicky mu jde jen máloco vytknout. Vlastně je docela dobrý. I ta část o romantické lásce dvou homoklád byla vlastně velmi dojemná – jen byla naprosto absurdně roztažená a takzvaně „in your face“, tedy „přímo do xichtu“.

Ten problém je to, jak progresivisté čím dál tím častěji zneužívají existující kvalitní kulturu a umění pro svou politickou agendu. Do nekonečných předělávek čím dál tím častěji vpašovávají svoje bláznivé a společnost rozdělující nápady. Sami obvykle nic originálního vytvořit neumí a tak ideologicky ohýbají a znásilňují jednu klasiku za druhou, až nakonec nezůstane nic. Zničili Star Wars, Star Trek, Pána prstenů, Doktora Who, většinu starých legend (Artuš, řecké báje, severskou mytologii…), Sherlocka Holmese, historická dramata, klasické grafické novely a komiksy (Watchmen aj.) a jdou dál a dál.

Zacházejí tak daleko, že už dokonce požírají i původně „svoje“, ale dnes už nedostatečně progresivní autory. O tom by mohla vyprávět i autorka Harryho Pottera, spisovatelka J. K. Rowling. Ta propagovala progresivní agendu nalevo napravo, ale pak si dovolila říct něco o tom, že jsou jen dvě pohlaví…a už byl oheň na střeše a davy zmanipulovaných šílenců pálily její knihy, masově na ni útočili na sociálních sítích a snažili se ji „zrušit“ v rámci naprosto destruktivní „cancel culture“. Jak jen mohla říct něco tak odporného, mrcha jedna!

K čemu to vlastně celé je? Proč si to necháváme dál líbit a dál platíme za Netflix nebo HBO a chodíme na filmy ze stáje Disney, když jsou to čím dál tím jasněji jen nástroje podivné globalistické agendy, která má z dětí vychovat vyšinuté, slabé, zmatené a nešťastné jedince, kteří ani neví, jaké mají pohlaví a kteří dostávají hysterické záchvaty při jakémkoli náznaku nesouhlasu nebo překážek?

Komu ta agenda vlastně pomáhá? Minority to rozhodně nejsou – třeba rasové třenice to neustále zdůrazňování ras jen zhoršuje. Stejně tak celá ta LGBT agenda jen nesmyslně rozčiluje většinu a poštvává proti sobě lidi. Já sama si za poslední čtvrtstoletí nepamatuju, že bych kdy viděla tolik vzteku vůči různým LGBT skupinám, které jsou často něčím naprosto minoritním a nepodstatným, ale propaganda z toho dělá něco strašlivě zásadního pro společnost.

A já se ptám – není tohle tím hlavním cílem celé té nechutné agendy? Tedy ještě víc poštvat lidi proti sobě, aby se mezi sebou co nejvíc hádali, prali se a štěkali na sebe, zatímco jim totalitáři nenápadně tahají z kapes poslední zbytečky peněz i svobody?

Zdroj: bornova.pub