Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Ostrakizační scéna (neváhejme ji takto nazvat, jako ona nazývá jiné třeba „dezinformační scénou“) má za cíl zostudit a v očích veřejnosti pošpinit a znevěrohodnit všechny názory a jejich nositele, které/kteří nejsou v souladu s oficiální politikou EU a velké části našich politických elit. Ostrakizační scéně je nasloucháno, je brána namnoze vážně, je zvána do médií, nejčastěji těch veřejnoprávních, a je prezentována jako strážci čistoty veřejného myšlení, preceptor pravých pravd a bojovník proti lžím a jejich nositelům. Prostě taková nová Čeka, jen v hábitu tzv. liberální demokracie“.

Česká ostrakizační scéna má několik úrovní a forem činnosti. Všechny jsou navzájem pevně provázány, a to jak ideologicky, tak zájmově, i personálně. Prapůvodně započala její činnost prostřednictvím tzv. neziskových organizací (NGO), které se prezentovaly jako dobrovolnické sbory andělů střežících naši informační bezpečnosti. To byly různé spolky jako Evropské hodnoty atd. Později se jejich činnost oficializovala a profesionalizovala (i když placeny za svou podvratnou jednostrannou propagandu byly odjakživa, zpravidla z veřejných zdrojů – ministerstev, EU atd.).

V této fázi byl nejbližším partnerem těchto spolků mediální sektor. V čele ostrakizačních aktivit tradičně stojí média z podniku Economia, patřícímu Z. Bakalovi. Už v roce 2017 obdrželi tamní novináři Zelenka, Prchal atd. novinářskou cenu za ostrakizační pamflet o „dezinformacích“. Již dříve však, v květnu 2015 server Neovlivní.cz  sestavil seznam „prokremelských“ médií (a čemu se divit: (finanční) podpory Open Society Found, taktéž sponzora Evropských hodnot).

Soustavné ostrakizace palby neziskovek a médií se jako argumentu zmocnila politická vrchnost (od ledna 2017 Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra ČR, mnoho grantů směřovaných na podporu ostrakizačních aktivit ve školství i jinde z fondů příslušných státních orgánů). Tato politické sféra obratem vykonala jakýsi exekutivně-mocensko-finanční incest. Opřela se o „důkazy“ neziskovek a médií jako o fakta a na podporu lepší detekce těchto „faktů“ vyčlenila další peníze – opět neziskovkám a tzv. správným médiím.

A konečně čtvrtý pilíř, na němž je ostrakizační moloch postaven, je akademická sféra. Fakult a kateder, které by byly ochotny zapojit se do této propagandistické činnosti pod pláštíkem boje za liberální demokracii, u nás není mnoho. Pražská Fakulta sociálních věd samosebou vypustí nějakou tu vlaštovku, ale nikoli zcela programově. Aktivní je v tomto směru tamní Politologický klub - pořádá různé tematizované debaty, např. 18.2.2021, studenti FSV pořádají anti-hoaxové přednášky pro střední školy atd., spustili mimořádný speciální web Infomore.cz, věnující se údajným informacím výhradně ve vztahu ke covidové problematice.

Mnohem vstřícnější akademické partnery našli protagonisté ostrakizační scény na brněnské Masarykově univerzitě, konkrétně na Fakultě sociálních věd, kde hlavní postavou veškerého třídního boje proti „dezinformátorům“ je Miloš Gregor. Působí na Katedře politologie jako odborný asistent a akademický výzkumný pracovník. Mimochodem jeho diplomka byla sepsána na téma TOP 09. Avšak už rok předtím se nabízel Pirátům pomoci s jejich kampaní. Vyučuje mj. předměty nazvané věru příznačně: Information Warfare and Propaganda, Hybrid Warfare, Campaigns in Central and Eastern Europe, Pravé či falešné? Informace a argumenty v 21. století atd.

Také jeho „vědeckovýzkumná činnost“ stojí za povšimnutí. Témata prací, na nich se podílel, znějí třeba takto: „Manipulativní techniky propagandy v době internetu“, „Hej, Slované! Vizuální kultura propagandy inspirovaná slovanskými nacionalismy v ČR a SR a její protievropský charakter“ atd.

Je též publikačně velmi pilný. Málokdo z oboru přehlédl jeho (spolu s Petrou Vejvodovou sepsanou) „Nejlepší knihu o fake news, dezinformacích a manipulacích“, kde ji autoři resp. vydavatelé charakterizují takto: „Média, politici, sociální sítě – ze všech těchto zdrojů se na nás neustále valí dohady o tom, kdo, jak a proč se nás snaží dezinformovat. Co ale často opakovaná spojení fake news, dezinformace a alternativní fakta zahrnují? Jak je možné, že fungují? Kdo a proč je vypouští? A co je hlavní, jak se proti nim můžeme bránit? Tato kniha se šikovnou manipulací v samotném názvu vás dovede k tomu, jak nad záplavou informací, která se na nás denně valí, přemýšlet kriticky, ale bez zbytečné paranoie.“

Lehkou pikanterií jeho publikační píle je fakt, že stejný název nesou dvě knihy vydané s odstupem pod jiným identifikačním číslem (ISBN – právě podle něho se mj. zařazují vědecké publikace do odborných databází a slouží jako kritérium k posuzování daného autora pro příští kariéru). Jde o publikace (v v obou případechĚ se spoluautory Šedou, Elblem, Saxem, Vértešim a Návratem) s názvem České prezidentské volby v roce 2018 : Jiný souboj, stejný vítěz.  Vyšlo v roce 2018 pod ISBN 978-80-7325-470-4 a o rok později pod ISBN 978-80-210-9167-2. To věru není běžná akademická a odborná praxe, prodat jedno zboží dvakrát.

Neměli bychom ovšem opomenout ani anglicky napsanou knihu Challenging Online Propaganda and Disinformation in the 21st Century, na níž se Gregor podílel kapitolou s názvem Explaining the Challenge: From Persuasion to Relativisation. Anglické názvy snad netřeba překládat: jsou explicitní, jako celé dílo Miloše Gregora. Jde v něm o vnášení nesváru do vnitřní společenské komunikace, hájení zájmů určitých konkrétních politických kruhů a jejich balení do odbornických frází – dodávání zdání akademicky posvěcené materie. Nemůže to přece být propaganda, když to vysokoškolští činitelé nejen uznávají a citují, ale přímo se na tom podílejí, uznejte!

Miloš Gregor však své zásadní aktivity neskrývá pouze na akademické půdě. Zúčastňuje se mnoha velezajímavých veřejných akcí, například 26. 4. 2016 veřejné debaty o Fungování ruské dezinformační kampaně v Knihovně Jiřího Mahena. Své názory a zkušenosti na ní představil vedle Gregora i jeho dlouholetý názorový spoluhráč Jakub Janda z Evropských hodnoty. Jednu dobu se dokonce proslýchalo, ale na webu to už nelze dohledat, možná byl někdo rychlejší), že Gregor fungoval jako zakladatel brněnské pobočky Evropských hodnot.

6.12.2016 před studenty spolu s redaktorem časopisu Respekt hovořil o ruském vlivu na média. A spolu s ním, jak jinak, opět Jakub Janda. Tato akce se setkala s masivním odporem studentů a veřejnosti, poukazující na neslavnou Jandovu minulost pornoherce, i na fakt, že (nejspíše kvůli plagiátu ve studentské práci) VŠ studia ani nedokončil. V té souvislosti vzešly dokonce požadavky na nového rektora a správní radu, avšak fakulta veškerou kritiku spláchla alibistickým stanoviskem: „Akci pořádají studenti Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity ve spolupráci s Evropskými hodnotami na půdě Fakulty sociálních studií MU. Univerzita a její fakulty studentům tradičně poskytují prostor pro pořádání veřejných debat s cílem vést studenty ke kritickému postoji a umění konstruktivní debaty“.

13.6.2016 byla prezentována Gregorova (a jeho týmu) tzv. Analýza manipulativních technik na vybraných českých serverech. Ano, i tentokráte ve spolupráci s Evropskými hodnotami Jakuba Jandy. Principy, nebo dokonce algoritmy hodnocení nebo jakoukoliv metodologii tento veřejný výstup postrádá, bez jeho známosti jde o subjektivní hodnocení bez vypovídající hodnoty. Analýza neposkytuje ani referenční rámec, což přiznal jak na tiskovce, tak později třeba redaktorům serveru iDnes.cz i sám pan Gregor.Tato „analýza“ byla nepochybně jednou z inspirací následného (prosinec 2017) materiálu z dílny Sorosova OSF zvaného Reklama na konspiračních a dezinformačních webech. Když si to dáte dohromady s nedávným výstupem Věry Jourové na téma „vyhladovění“ nekonformních webů, kruh se vám nepříjemně uzavírá.

Leč zpět ještě ke Gregorovi. Již 13.5.2014 spolu s Evropskými hodnotami vystoupil na  konferenci s názvem „Eurovolby: změní něco?“. 28.4.2016 tamtéž na konferenci „Proč jsme v Česku náchylní k propagandě?“.

A nedosti na tom. Gregorovi dělá píárko i veřejnoprávní rozhlas, též veřejnoprávní Česká televize. Byl též jedním z hlavních autorů totálně propadlého pořadu To se ví (ČT), kde Halina Pawlowská a další „důležití“ exponenti našeho politického Kocourkova chtěli odkrývat fake news kolem nás. Kdo viděl byť jediný díl, ví, že to byla směsice pseudovtipných trapasů a udavačských hlášek, majících za cíl – co jiného – ostrakizaci nepohodlných.

Sám o sobě na Linkedin Gregor píše: „Jsem nepoučitelný optimista. Energii čerpám převážně z málo posloucha(tel)né hudby a politického marketingu. V něm se nejčastěji zabývám brandingem, aktuálně také celebritizací nebo prací politiků s mladými voliči. Svět populárních (nepolitických) osobností je mi spíše cizí. V létě mě zastihnete na festivalu Mighty Sounds. Štěstí na mě můžete mít i v univerzitním kině Scala, kde jsem si adoptoval vlastní sedačku - pojďte do toho taky! Jako správný Moravák piju víno. Jako správný Čech pak pivo. Cením si aktivity studentů, odvahy Batmana a mám rád princeznu Leiu.“

K tomu, myslím, není mnoho co dodat. Člověk, který chce být považován za respektovaného odborníka, ve své sebereflexi akcentuje svou náklonnost k punkové hudbě a komiksovým filmům z Hollywoodu. Pravý duchovní lídr pro dnešní Česko, nemyslíte?

Zdroj: parlamentnilisty.cz