Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V ruském Petrohradu proběhlo ve dnech 14.–18. října 137 setkání Meziparlamentního svazu, který sdružuje poslance a senátory z různých zemí. Šestnáctého října na setkání vystoupil také patriarcha moskevský a celé Rusi Kirill. Přinášíme stěžejní myšlenky z jeho projevu.

Vážení poslanci a senátoři!

Děkuji Vám za pozvání na toto setkání. Ruská pravoslavná církev (RPC) již po delší dobu setrvává v otevřeném a zaujatém dialogu s poslanci z mnoha zemí, v nichž existují její eparchie a farnosti. Dialog probíhá nejen v Rusku, ale také na Ukrajině či v Bělorusku, a dále ve všech zemích, které spadají pod kanonickou zodpovědnost Moskevského patriarchátu a rovněž v zemích, kde naše církev působí. (Pozn. překl. jurisdikčně spadá pod RPC kromě Ruské federace také Ukrajina, Bělorusko, Moldávie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Litva, Lotyšsko, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán, Japonsko a Mongolsko; Čína a Estonsko jsou předmětem sporů mezi Moskvou a Konstantinopolským patriarchátem).

Hned v úvodu chci definovat základní téma mého dnešního vystoupení – jedná se o nutnost hledání morální shody v současném světě a spravedlnosti utvořené na jeho základě. Toto téma mne přirozeně zajímá především jako patriarchu a kněze. Zároveň jsem ale přesvědčen, že morální shoda představuje jedinou funkční bázi, jediný možný univerzální základ pro poklidné soužití různých kultur a národů v současném světě. Světě, který je složitý, nestálý a nepředvídatelný.

Fukuyamův „konec dějin“ se nekoná. Naopak

Určitě si ještě vzpomenete, že na začátku 90. let minulého století, kdy skončil desítky let se táhnoucí spor mezi dvěma politickými systémy a bipolární svět odešel do minulosti, mnozí prorokovali, že brzy přijde „překrásný nový svět“, který bude stabilní a předvídatelný. Tato budoucnost byla spojována s vítězstvím, jak se tehdy zdálo, „univerzálních hodnot“. F. Fukuyama vyhlásil „konec dějin“, tedy poslední bod v sociokulturním vývoji lidstva, které údajně dosáhlo vrcholu a jeho další osudy se již ponesou v duchu šíření univerzálních liberálních hodnot a ty také nezbytně zvítězí.

Jenže poslední desetiletí 20. století a právě končící druhé desetiletí nového století ukázalo, že ty hodnoty, které byly považovány za základní a univerzální, tedy jako jediný možný zdroj lidského štěstí, nevydržely test časem. Svět se nestal ani klidnějším ani více stabilním.

Naopak – neustálé hledání životní stability se v mnoha zemích (a také v mezinárodních vztazích) odrazilo ve zcela jasně zřetelných tendencích v příklonu k tradičním náboženstvím. Jeho vzrůstající role v sociální a kulturní oblasti spočívá jak ve fundamentální povaze náboženství, tak i ve snaze obyčejných lidí zachovat mravnostní základ života společnosti.

Tvorba zákonů se po dlouhou dobu a často i dnes snaží udržovat spojení mezi Tvůrcem a mravními principy, které do lidstva vložil. V současném světě však nejednou vidíme, že se toto spojení ignoruje. Nezbytně nás to přivádí k diskusi o vztahu mravnosti, spravedlnosti a zákona, diskusi o hodnotách, které spočívají a měly by spočívat v základech společenského vývoje současného svobodného světa.

„Nadnárodní“ nebo národní hodnoty?

Hodnoty se dnes v řadě zemí posuzují v politicko-filosofických kategoriích, které jsou často velmi vzdáleny národnímu kulturně-historickému kontextu. Přestože výše zmíněná koncepce „konce dějin“ již odkráčela na periferii akademické a odborné diskuse, v mnoha společenstvích zůstávají tyto hodnoty stále ideálem. A nadále jsou považovány za univerzální, nadnárodní.

Pokud tomu tak je, musí se tedy rozšířit do celého světa. A to ve stávající podobě a bez toho, že by byl brán v potaz historicko-kulturní vývoj a zvláštnosti jednotlivých zemí. Lidem například říkají: existuje hodnota zvaná svoboda člověka. Ano, tato hodnota bezesporu existuje. Jenže lokální parlamenty mají stále méně legislativních možností svobodně definovat obsah této svobody, přestože dochází ze strany některých politických stran k jejich revizi.

Představujete více než 150 národních zákonodárných shromáždění. A každé z nich vyžaduje úctu k vlastním tradicím, vlastní svébytnosti. Právě proto je pro vás vzájemné setkání obohacením. Jste různí, a v tom spočívá vaše bohatství. Pokud by se Meziparlamentní svaz proměnil v jednolitý parlament, vzdaloval by se očekávání a tužbám všech národů, které v něm působí. 

Mravní cit – základ lidské přirozenosti

I když se kultury, národy a instituty liší, všichni máme mravní cit, každý má hlas svědomí. Jinak řečeno představuje naše různorodost něco nadřazeného. Mravní cit ovšem představuje skutečný základ, konkrétní univerzální vlastnost lidské podstaty, které máme od narození. Tento cit nemáme od někoho, kdo vytvořil „skutečně univerzální hodnoty“ a může je tedy kdykoliv měnit a „vylepšovat“ – na přání a ve prospěch politických, ideologických a finančních zájmů.

Hodnota lidské osobnosti není univerzální proto, že by člověk byl abstrakcí a mohl se na normách racionální morálky domluvit. Nikoliv. V mravním učení různých náboženských tradic můžeme spatřit shodu v apelaci na svědomí člověka, kterému my, křesťané, říkáme hlas Boží v našich srdcích.

Světová náboženství se různí v axiomatice i dogmatice, nicméně jakmile se přeneseme na mravní úroveň, jakmile začneme hovořit o nezbytných základních podmínkách mírového soužití, okamžitě najdeme mravní konsenzus.

Nikoliv náhodou hovoříme o „zlatém pravidle mravnosti“, které v jazyce Evangelia zní:

Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. (Lk 6,31)

Na této hluboké úrovni lze podle našeho názoru nalézt mravní shodu pro celé lidstvo. 

Pravá hodnota zákonů

Morální imperativy mají přímý vliv na život každého člověka, ale také společnosti jako celku, státu, ba také na mezinárodní vztahy. Myslet si, že lidské svědomí a motivace jeho činů nemá žádný význam, že nikoho nezajímá a že se jedná o osobní život jednotlivce, je zcestné.

Lidem se říká: hlavně dodržujte zákony, vše ostatní je druhořadé.

Jsem hluboce přesvědčen, že pravá hodnota zákona se odhaluje tehdy, kdy spoléhá na mravní cit člověka, kdy požadavky práva souzní s hlasem svědomí. Zákon, který ztratil propojení s mravní přirozeností člověka a neodráží se v jeho srdci, je zbytečný a dokonce škodlivý pro celé lidské společenství. Takový zákon může bránit nedostatky a nakonec přivodit morální degradaci společnosti.

Moc dobře víme, že se v minulém století v naší zemi snažili vytvořit „nového člověka“ tím, že vyměnily mravní normy za ideologickou jednotu zaobalenou do zákonů. Myšlenky na „vylepšení“ člověka s pomocí ideologie však zdaleka nezmizely. Dnes propast mezi zákonem a morálkou připouští – možná, že poprvé v dějinách lidstva – aby se normou zákona stalo to, co se tradičně považovalo za porušení mravních ustanovení.

Morální shoda lidstva

Budoucí morální shoda lidstva musí stát na lidském svědomí a společných hodnotách, které nejdou poškodit ideologicky ani účelově zpolitizovat. V mezináboženském dialogu tuto univerzální morální hodnotu dosvědčují představitelé různých náboženství. Překonává se tak vzájemná nedůvěra, společně vystupujeme proti radikalismu a hájíme pozice, které mají mravní rozměr.

Moje setkání s papežem Františkem v únoru 2016 v Havaně se stalo příkladem jednotného stanoviska k otázce tradiční rodiny, mezinárodního terorismu a boje s ním, a také pseudonáboženským extremismem. Společně jsme vystoupili proti pronásledování křesťanů na Blízkém východě a v severní Africe. Toto naše setkání, a také reakce na něj politických a společenských představitelů, ukázalo v praxi nejen nutnost, ale také reálnost dosažení mravní shody v současném světě.

(upraveno, kráceno, titulky redakční)

Originál: Патриарх Кирилл: «Современному миру необходим нравственный консенсус». Выступление Святейшего Патриарха Кирилла на 137-й Ассамблее Межпарламентского союза vyšel 16. října 2017 na patriarchia.ru.

Zdroj: patriarchia.ru