Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Hospodine a vládče života mého!

Nedopusť, aby na mne sestoupil,

duch prázdnoty, skleslosti, touhy po moci a prázdných slov!

Daruji mi naopak ducha ctnosti,

pokory,  mírumilovnosti a lásky.

Ó Bože Králi, dovol, ať svým zrakem uvidím svoje hříchy

a nebudu soudit bratry své,

protože jsi požehnaný na věky věků. Amen.

Efrém Syrský

Moskevský patriarcha Kirill ve svém nedávném kázání hovořil o prázdnotě, která se stává v současné době novou hrozbou lidstva. K jeho slovům bychom měli být vnímaví, protože se stává zjevným, jakými tempy narůstá automatizace a robotizace výrobních procesů a služeb. Už nyní jsou miliony lidí osvobozováni od práce a v nedaleké budoucnosti se to bude týkat stovek milionů lidí. Je otázkou, jaké důsledky přinese toto „osvobození“ člověka od každodenní práce? Jak se může takový člověk změnit, vidíme například ve Spojených státech, kde několik milionů rodin již po několik pokolení nepracují a žijí jen ze sociálních dávek.

„Modlitba svatého Efréma Syrského, která nás doprovází v době Velkého půstu, obsahuje mnoho významů týkajících se naší spásy. Zvláštní pozornost obracíme na první prosbu: „Hospodine a vládče života mého! Nedopusť, aby na mne sestoupil, duch prázdnoty, skleslosti, touhy po moci a prázdných slov!“ Právě o prázdnotě hovoří svatý  Efrém Syrský na začátku modlitby s důrazem na zhoubnost této neřesti pro lidský život.

Někdy se nám zdá, že ničím nenaplněné trávení volné času je z morálního a duchovního hlediska neutrální počin. Avšak není tomu tak. Prázdnota neznamená volný čas, chvíli k odpočinku, naopak – jedná se o prázdný čas, který není ničím naplněn. Když svatý Jan Zlatoústý přemýšlel nad tématem prázdnoty, pronesl skvělá slova: na prázdném poli roste plevel. Ano, tak to je. Každý, kdo viděl nezorané a neposeté pole ví, že zaroste plevelem, a vyžaduje značné úsilí, zbavit se ho, připravit půdu a zaset ji semeny, které přinášejí plody.

Budeme-li hovořit o prázdnotě jako o pustotě, pak je třeba pochopit, že úplná, absolutní prázdnota nepanuje nikdy. Dokonce i ten, kdo vyvíjí značné úsilí, aby zůstal v nečinnosti, nezbavuje své srdce od všeho, co je v něm přítomno, i oněch vlivů, které na něj dopadají. Prázdnota člověka ničí, neboť k prázdnotě vede lenost a lenost je zvlášť nebezpečný stav lidské vůle. Právě prostřednictvím vůle kontrolujeme i vlastní jednání, myšlenky, a pokud je lidská vůle paralyzovaná, je velmi náchylná na nejrůznější postranní vlivy.

Prázdnota se snadno naplňuje něčím, co je pro člověka velmi nebezpečné. Prázdnota je doslova oranžérie, v níž roste plevel, a aby náš život nezlikvidoval, nezničil zdravé výhonky schopné nést ovoce, nemůžeme tolerovat zahálku, rozkládající mysl, oslabující city a lidskou vůli.

Lidé poddávající se nečinnosti se vnitřně oslabují a zřídka se stávají k něčemu dobří. Často se rozpadají manželství, protože v osobním životě někdo trpí prázdnotou, nečinností. Člověk, jenž přebývá v tomto stavu, ztrácí možnost ovlivňovat lidi kolem sebe, činit dobro, užitečné věci, přistupovat k druhým s dobrým slovem. Prázdnota představuje duchovní paralýzu.

Podíváme-li se pozorněji na to, co se dnes děje s lidským pokolením, pak se zármutkem musíme konstatovat, že prostor prázdnoty se katastrofálně rozšiřuje. Na jedné straně máme pokrok ve vědě, v technice, technologiích, které osvobozují člověka a dopřávají mu více volného času – jenže ten je často pohlcen prázdnotou, vakuem.

Pro duchovní život člověka je prázdnota velmi nebezpečná. Vždyť nelze hovořit o boji s neřestmi a vášněmi je-li člověk prázdný, přebývá-li v nečinnosti, stává-li se prázdnota jeho normálním stavem… O žádném duchovním boji, a dokonce ani o duchovním životě nemůže být řeči. A co je překvapující: zeptáte-li se člověka přebývajícího v takovém stavu, jak žije, on zcela určitě o sobě neřekne nic špatného, neboť nevidí v tomto stavu žádný hřích, žádnou neřest a vůbec nic, co by bylo pro jeho život nebezpečné. Jenže svatý Efrém k nám o tomto nebezpečí hovoří velmi jasně.

Věřící člověk si nemůže dopřávat životní prázdnotu. Je protikladem křesťanskému přesvědčení a křesťanskému životnímu stylu. Chceme-li žít podle Evangelia, pak nemůžeme přebývat v tomto stavu. Máme-li volný čas, je třeba ho využívat s užitkem pro sebe a pro své bližní, protože volný čas je dar Boží, který je třeba naplňovat užitečným obsahem.

Prázdnota ovšem občas pohlcuje naše vědomí, svírá naši přirozenost, dokonce když jsme do něčeho zabraní, dokonce i v době modlitby. Každý to zná, jak je modlitba náhle ukončena a myšlenka odchází někam daleko. Tento stav nečinnosti během modlitby představuje duchovní nebezpečí. Zjevně nelze bez přestání přebývat v soustředěné modlitbě. Jedná se o ohromnou práci a duchovní soustředění v průběhu celé bohoslužby, což je nereálné. Mysl od modlitby odbíhá, zaměřuje se na něco, co brání soustředit se. Co je však velmi důležité – měli bychom umět zachytit stav prázdnoty, a vpadáme-li do takového stavu, modlit se a prosit Boha, aby nám dal sílu zbavit se ho.

Uvědomujeme-li si duchovní nebezpečí tohoto stavu, nesmíme se vzdávat a ztrácet bdělost. Od tohoto důležitého kroku pro každého z nás může začít cestu k duchovnímu vzestupu. Není náhodou, že svatý Efrém začíná svou modlitbu prosbou k Bohu zbavit nás prázdnoty, protože ta je s duchovním životem neslučitelná.

Ať nám pomůže Bůh zbavit se tohoto těžkého duchovního stavu a rozvine v nás návyk k jeho překonání, aby se v nás otevřel prostor a čas pro komunikaci s Bohem a pro konání dobrých skutků.

(překlad čtenářky serveru)

Zdroj: patriarchia.ru