Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Šéfredaktor tohoto časopisu (měsíčník MY, pozn. red.) si kdysi získal pozornost výrokem, že on z opice nepochází.  Jako by tím naznačoval, že my ostatní… nemůžu si pomoc, ale moji dědečkové ani babičky nevypadali jako orangutani.

Nicméně k darwinismu. Spory o to, jak vznikl lidský druh, trvají více než 100 let, a budou pokračovat. Je totiž z principu nemožné získat plnou jistotu o něčem, co se stalo v minulosti. Vždy bude existovat určitý prostor pro pochyby, a tudíž bude vždy záležet na tom, kdo drží víc politické moci.

Pro vznešené vzdělané muže, co kouří doutníky, pijí whisky a diskutují na úrovni, tak zůstane původ člověka navždy zajímavým tématem. Nicméně buran namítne, že by ho víc zajímalo, co nás čeká než to, co bylo před tisíci či dokonce miliony let.

A darwinismus (ať to slovo budeme používat nebo nikoliv) skutečně nabízí užitečný nástroj pro vysvětlování toho, co probíhá a bude probíhat. Včetně lidského chování. Všimli jste si třeba, jakým vývojem prošel neomarxismus? Když Adorno a Marcuse začali rozvíjet své teorie, byli ostře protipodnikatelští, antikapitalističtí a nepřátelé „trustů“. Dnešní neomarxismus si s korporacemi rozumí naprosto perfektně. Jeho exponenti sedí ve správních radách největších komerčních organizací a propagují nadřazenost korporací nad národními vládami. Každou korporátní špínu jsou ochotni hájit, je-li opatřena nálepkami jako „fair-trade“, „globální odpovědnost“ nebo „rovnost šancí.“ Zůstává útok proti rodině, národu a evropské tradici. Lidé zbaveni hodnotového zázemí jsou přece skvělými korporátními zaměstnanci a dokonalými příjemci reklamních kampaní.

Proč se neomarxismus vyvinul právě tak? A jak se bude vyvíjet dál?

Existují v zásadě tři možnosti, jak na takové otázky odpovídat. Všechny tři odpovědi mohou být užitečné (za různých podmínek):

Za prvé. Metoda genetická. Ta počítá s tím, že veškerý vývoj je už obsažen v předchozí podobě téhož. Ukázkovým příkladem využití takové metody je Fuchsova kniha V myšlenkovém světě Tomáše Halíka. Jiří Fuchs vidí v Halíkově myšlení určité prvky, které se nutně musely vyvinout v jeho současný neomarxismus. U jiných myslitelů se zase setkáváme s přesvědčením, že vítězství nominalistů v diskuzích 12. století určilo celý další vývoj západní civilizace.

V případě neomarxismu to znamená, že už v jeho první verzi je obsažen ideál neomezené honby za ziskem, který se nutně musel rozvinout do dnešní podoby korporátní levice.

Za druhé. Metoda pořádající inteligence. Pokud k něčemu došlo, pak to musel někdo naplánovat a zorganizovat, říká badatel. A hledá člověka či skupinu lidí, která tu změnu způsobila. V tomto případě by to mohla být třeba rodina Rothschieldů, která pečlivě naplánovala celý vývoj neomarximu od Marcuseho až po dnešní klimatické šílenství a po celé ty roky svůj záměr trpělivě uskutečňovala.

Za třetí. A pak tu ještě máme darwinovskou metodu. Ta počítá se dvěma fázemi. Nejprve „náhodné vytváření mutací“. Desítky různých myslitelů vytvářeli vlastní verze neomarxismu. Každý cílil trochu jiným směrem. Poté výběr podle vhodnosti do prostředí. Lidé, skupiny a společenské vrstvy mají tendenci podporovat ty verze, které jsou jim příznivé. Logicky tedy zvítězila pro-korporátní verze.

Na základě této metody můžeme odhadovat další vývoj. Neomarxisté objeví výhody kamenování cizoložnic a uřezávání hlav odpadlíkům od víry.

Zdroj: petrhampl.com