Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Pokud byste to měl vyjádřit procentuálně, tak jak je reálné, že v ČR bude zrušena hotovost v následujících deseti letech? A v následujících 25 letech?

Říci libovolné arbitrární číslo by bylo asi jednoduché, avšak zároveň zcela neseriózní. To je čirá prognostika, nikoliv vážná ekonomická disciplína. Důležité jsou trendy, které naznačují, že podíl bezhotovostních plateb v ekonomice bude přirozeně růst. Podstatnou otázkou proto je, zda je to trend správný, resp. zda je nutné, aby ho stát uměle akceleroval.

Otázkou rovněž je, zda se nad některými technologickými novinkami radujeme oprávněně a zda nepodceňujeme riziko jejich systémového zneužití proti svobodě jednotlivce. Tyto nové technologie umožní zcela novou kvalitu sociálního inženýrství a regulace společnosti, která byla dříve státům i velkým nadnárodním korporacím technicky nedostupná.

Chceme opravdu hotovost úplně zrušit a nenechat si ji ani jako jistá „zadní vrátka“, např. jako důležitou pojistku oproti nekonvenčním monetárním politikám, jako jsou záporné úrokové sazby atp.?

Pokud je ta pravděpodobnost pro dalších deset let nižší než 50 %, z jakých důvodů?

Peníze jsou a vždy byly dominantním prostředkem směny a nástrojem řešení rozdílných potřeb a preferencí mezi lidmi. Vznikají v různé podobě i tam, kde klasická státní hotovost, tak jak ji dnes známe, neexistuje (například cigarety sloužily do značné míry jako „platidlo“ v lágrech, a to i pro vězně, kteří sami nekouřili, atp.).

Lidé umí přirozeně hledat způsoby, jak mezi sebou vzájemné nesoulady potřeb řešit, a to i bez zasahování vyšších autorit a decentralizovaně.

Dvojice ekonomů MMF zmínila zrušení hotovosti jako možnou reakci na příští hospodářskou krizi. Pokud by k nějaké došlo po roce 2020 (jak někteří experti předpovídají), tak by se pravděpodobně podobné opatření už nestihlo realizovat, je to tak?

Osobně doufám, že se to nezrealizuje nikdy. Na druhou stranu není překvapivé, že lidé s ambicemi řídit ekonomiky a určovat a regulovat životy těch druhých vždy cítí, že právě doba krize by mohla být příhodná pro realizaci jejich plánů, jakkoliv jsou ekonomicky nesmyslné a logicky neospravedlnitelné.

Co podle vás může nejvíce přispět k zániku hotovosti? Spíše rozhodnutí politiků (tj. jednorázový krok), nebo přirozený technologický pokrok jako zvyšování počtu platebních terminálů, růst možnosti plateb mobilem apod.?

Technologický pokrok, a tedy jistá evoluce může přirozeně vést k omezení podílu hotovostních plateb. Úplné zrušení či zánik hotovosti, jak zmiňujete, by ovšem musel být krok navýsost politický. Peníze, které dnes používáme, jsou státní, nikoli soukromé. A ty budou bez politického rozhodnutí (tedy bez zrušení či změn paragrafů zákonů) ve své fyzické podobě existovat i v době, kdy budeme všichni platit mobilem nebo čímkoli jiným.

Jaké skupiny obyvatel podle vás v ČR budou mít vždy o používání hotovosti zájem a proč?

Češi jsou ve finančních otázkách typicky spíše konzervativní a opatrný národ. Množství lidí majících zájem u nás stále používat hotové peníze proto bude ještě dlouho velké.

Víte ještě o něčem, co v zahraničí významně napomáhá rozvoji bezhotovostní ekonomiky a co v ČR zatím nemáme? O co případně jde?

Především to jsou kampaně zprostředkovatelů platebního styku a kartových společností, které dělají velké akce, aby maximalizovali přechod obyvatel na komerční bezhotovostní platební styk. I když i ty již u nás nachází jisté zhmotnění. Například nedávno na půdě Ministerstva průmyslu a obchodu v podepsaném Memorandu o spolupráci při posilování a podpoře bezhotovostní ekonomiky.

Dorazil k nám, i když úplně se neosvědčil, rovněž trend cashless festivalů a koncertů, na nichž nelze platit hotově, ale jen předem nabitým čipovým náramkem apod.

Stále se ovšem pohybujeme v rovině „nabídky a poptávky“ (ať už po hotovostních či bezhotovostních platbách), a tedy nejde o tvrdou regulaci, která jeden z těchto dvou typů transakcí zcela zakáže. To by byl úplně jiný typ „bezhotovostní společnosti“, kdy by se lidé na rozdíl od situace, v níž je použití hotovosti nepohodlné či nepraktické, naráz dostali do situace, kdy by použití peněz bylo „ilegální“.

Které země Evropy by případně měly ke zrušení hotovosti nejblíže? Ty, které mají už nyní nejnižší podíl hotovosti vzhledem k jejich HDP, tedy Norsko, Švédsko…? Nebo vidíte „potenciál“ ještě i někde jinde?

Určitě to jsou vámi zmiňované severské země, které jsou avantgardou nikoli pouze ve finančních záležitostech. Již dnes tam podle všeho má pod kůži implantovaný cashless čip několik tisíc lidí.

Ale znovu opakuji, jedna věc je omezení užívání hotovosti a jiná její úplné zrušení, to první je více či méně přirozený proces, to druhé je čistě politické rozhodnutí. Měli bychom tyto dvě věci důsledně odlišovat.

O negativech zrušení hotovosti víme. Jaká by byla možná pozitiva? Úspora pro státní rozpočet? Eliminace šedé ekonomiky?

O negativech sice asi víme, avšak nejsem si jist, zda si je plně uvědomujeme a hlavně jestli je plně doceňujeme.

Úspora pro státní rozpočet by samozřejmě byla zcela marginální. Eliminace šedé ekonomiky, tedy ekonomiky, která sice uniká státní kontrole (a zdanění) ale která zároveň probíhá na bázi dobrovolnosti a ve vyspělých zemích našeho typu tvoří jen zanedbatelný podíl, by nevyvážila ztrátu obrany proti novému zdanění a postupné likvidaci úspor obyvatelstva prostřednictvím záporných úrokových sazeb.

Úplné zrušení hotovosti by bylo otevřeným oknem pro zásadní zásah do našich životů ze strany státu. Jednou z vlastností hotových peněz, na níž se rádo zapomíná, je jejich anonymita. A to nikoliv ve vztahu k trestné činnosti či šedé ekonomice, ale také ve vztahu ke svobodě jednotlivce a ochraně jeho citlivých osobních údajů a dat.

Na příkladu plánovaného čínského sociálního kreditového systému – social scoringu – jasně vidíme, že je čeho se obávat.

Zdroj: institutvk.cz