Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Iben Thranholmová je známá nezávislá konzervativní novinářka, jež se věnuje náboženským aspektům politického a společenského dění, jejich významu a morálním důsledkům. Ve své zemi patří k nejčtenějším analytikům, kteří píší na toto téma. Thranholmová také působila jako redaktorka a rozhlasová moderátorka dánského rozhlasu (DR), kde vytvořila analytický program náboženských zpráv. Cestovala po Blízkém východu, Itálii, Spojených státech a Rusku, kde se zabývala výzkumem a připravovala rozhovory. Za osvětlení náboženských událostí byla oceněna dánskými médii. Napsala několik knih. Vyznáním je katolička.

Podle médií ji nedávno speciální komise EU East Stratcom vnesla na „černou listinu“ a označila ji za „proruskou propagandistku“ a „agentku“ Kremlu – a to jen kvůli tomu, že připravovala knihu úvah o tom, jak nenávist západních elit vůči křesťanství oslabuje a podrývá západní kulturu.

Před rokem jsme besedovali s profesorem ekonomie přední švédské univerzity dr. Tino Sanandajim o rozporuplnosti švédské imigrační politiky. O toto téma byl značný zájem.V jistém smyslu je Švédsko „kanárkem v kleci“ s demografickou budoucností Evropy, protože právě tato země jde v popředí transformace a otevřeného přijímání uprchlíků. Co si myslíte o probíhajících událostech ve Švédsku z pozice blízkého souseda a jak to lze srovnat se situací v Dánsku? Jak se Dánové dívají na Švédsko, s nadějí nebo obavami?

S absolutní hrůzou! Švédská média, podporující vládní politiku, ne zcela osvětlují problémy ve společnosti. Tudíž je těžké si udělat přesný obrázek toho, co se skutečně děje. Ale my v Dánsku máme jasno. Jsme dobře informováni o všech těch vraždách, případech znásilňování a nepokojů. Ve zprávách o tom příliš neinformují, ale víme o tom, a nechceme jít stejnou cestou. Je to výsledek politiky multikulturalismu, která je ve Švédsku prosazovaná desítky let. A co zůstalo v tomto prázdném domě? Víte přece, že se v evangeliu píše, že je-li dům neobsazený, vyklizený, osídlí ho zlo. Obávám se, že tohle je to právě to, co se ve Švédsku děje. Jsme daleko od toho být rájem, problémy již ale nelze skrývat.

Také americký prezident Trump pronesl několik kontroverzních komentářů o Švédsku, což vyvolalo mezinárodní pobouření s mnoha debatami o tom, jestli měl pravdu či ne. Vyvolalo to v Dánsku diskusi?

Nebylo o čem diskutovat, protože v Dánsku víme, co se ve Švédsku děje. Malmö je velmi blízko, takže se tam můžeme zajet podívat. Mimochodem, objevila se televizní reklama hrazená švédskou vládou, která vyzývá všechny Švédy integrovat se do vytvářející se nové multikulturní společnosti. Všichni Švédové, dokonce i staříci, se nyní musí přizpůsobit této nové realitě, místo toho, aby se přizpůsobovali přistěhovalci švédské společnosti. Říkají tomu „Det nya landet“, což znamená „Nová země“. Tradiční Švédsko už není.

Ale vždyť Švédové a Dánové sdílejí mnoho kulturních rysů. Jak si vysvětlujete tyto rozdíly v názorech? Je to proto, že nemusíte čelit stejným společenským problémům?

Nejsme natolik politicky korektní jako Švédové. Hodně diskutujeme. Máme větší povědomí o našem dědictví a snažíme se ho ochránit. Neznamená to, že u nás v Dánsku problémy nemáme. Stojíme tváří v tvář stejným problémům identity a naše tradice – zejména naše křesťanské dědictví –, se s ohromnou rychlostí z naší společnosti vytrácí. Dánsko zaplňuje ta stejná prázdnota jako Švédsko. A tím je eliminováno mnoho argumentů na obranu proti importu cizích hodnot a zvyků, z nichž mnohé jsou v rozporu s našimi. Ale jen zákazy tuto realitu změnit nelze.

A jak u vás probíhá integrace? Zdá se být lepší než v ostatních evropských zemích, protože neslyšíme o „no-go“ zónách a nepokojích v Dánsku, na rozdíl např. od Francie a Švédska.

Tyto problémy máme u nás také, ale protože je Dánsko malá země, není o nich tak slyšet. Panuje u nás přesvědčení, že blahobyt vše vyřeší. Bez ohledu na to, kdo sem přijíždí a z jaké části světa, všichni dostanou bydlení, práci, zábavu a zdravotní péči. Vláda vše zabezpečí s očekáváním, že se s radostí asimilují do dánské společnosti, naučí se dánsky a přizpůsobí se naší kultuře. Výsledkem bude stát s pulzující multikulturní společností. Realita je ovšem zcela jiná. Relativismus zplozený politikou multikulturalismu nakonec přináší vzájemné rozpory ve společnosti, a to zejména, když jsou hodnoty a přesvědčení velmi odlišné.

O přijíždějící do Dánska je možná dobře postaráno, ale nenacházejí zde dominantní kulturu, ve které by se asimilovali, určitě ne v náboženském smyslu. Dánská společnost zcela postrádá Boha, proto si přinášejí elementy z jejich kultury a náboženství, což přináší napětí, nedorozumění a také zvyšuje zločinnost. To má za následek, že se dánská společnost stále více a více rozděluje.

Zdá se, že vaši politici si to uvědomují. Nedávno parlament schválil zákon, který obsahuje garanci, že imigrace nikdy nedosáhne úrovně, při které bude národní identita Dánska ohrožena. Co si o tom myslíte?

Naše společnost je již velmi silně rozdělena, i pokud nebudeme brát v úvahu imigrační příliv. Polovina obyvatel chce mít otevřené hranice, masové přistěhovalectví a blahobyt pro všechny. Tato polovina odmítá tradiční hodnoty, za to však velmi vítá globalismus a multikulturalismus. Druhá polovina je silně proti, ale chybí jí přesvědčivé argumenty k podpoře svých pozic. Vše, co mohou, je zakázat imigraci, zakázat ženám nosit hidžáby atd. Už dlouho nemáme žádný mravní kompas. Dříve tuto roli hrálo křesťanství, zaštiťovalo naši jednotu v průběhu staletí. A teď už nemůžeme rozlišit dobro od zla – a právě na tom závisí výsledek našeho současného boje. Všechna uvedená preventivní opatření jsou jen dočasným úspěchem a nevyřeší problémy v dlouhodobém horizontu. Potřebujeme pozitivní alternativu v morálním smyslu.

Existují vůbec nějaké údaje nebo nezávislé studie o přínosech a negativech přílivu migrantů v Dánsku? Ve Švédsku je například toto téma téměř tabu. Existuje však mnoho obav, pokud jde o hledání dobrých pracovních příležitostí, které vychází od samotných přistěhovalců.

S přijetím této nové kultury jsme na Západě přestali rodit dost dětí, abychom podpořili náš sociální stát. Takže jeden argument spočívá v kladném přínosu migrantů, tj. že potřebujeme více lidí k podpoře blahobytu. V naší velmi sekulární společnosti se stal stát „Bohem“. Má zajistit péči pro všechny. Ekonomické argumenty se staly méně relevantními. Samozřejmě, že se o nich hovoří, protože lidé musí platit tuto politiku z vlastních kapes, ale v jistém smyslu jsou sekundárními.

Jsme na prahu nové vlny automatizace, která hrozí, že zbaví práce miliony lidí v celém rozvinutém světě. Tím se zvýší ještě více obavy z masového přistěhovalectví, většina těchto lidí má nižší kvalifikaci. Probíhá o tom v Dánsku nějaká diskuse?

Žádná. Jediná diskuse probíhá kolem kulturního aspektu, a to vlivu na naše hodnoty a tradice. A v jistém smyslu je to pouze ukazatel naší slabosti. Například muslimové představují v Dánsku nepatrnou menšinu, pouze 250 000 osob. Tím více se většina politických debat za posledních deset let točí kolem islámu. Nakolik oslabená je naše kultura! Ztratili jsme argumenty k boji s rozsévanými novými idejemi, protože jsme ztratili své křesťanské kořeny. Zatím vedeme boj proti druhořadým věcem – aby ženy nenosily šátky na veřejných místech, aby byly rozděleny bazény pro muže a ženy atd. Takže v průběhu času budou tyto cizí pilíře stále více v naší společnosti převládat. Už to vidíme všude okolo.

Sekulární muslimové ve výsledku také prohrají. Mnozí z nich milují západní hodnoty, ale uvidí, že původní společnost s nimi bude v rozporu, protože jejich vlastní komunity se stále více radikalizují. Mnozí si stěžují, že islám v Dánsku a dalších evropských zemích je mnohem radikálnější, dokonce víc než v domovských zemích.

To je pravda. A znovu: je to do značné míry výsledkem kulturního zaváhání společnosti, která je hostí. Výsledkem toho se stávají agresivnější formy islámu stále rozšířenější, k neštěstí všech, zejména žen.

Velká část rozvojového světa čelí obtížné situaci. Přiznejme si, že špatná zahraniční politika Západu učinila špatnou situaci ještě horší na celém Blízkém východě, přestože etnické a sektářské konflikty hrají také nemalou roli. Někteří dnes navrhují, že namísto otevřených hranic by měla být tato pomoc poskytována na teritoriích problémových zemí, bude to levnější, a tudíž by mohla pomoci více lidem. Uprchlíci budou rozmístěni blíže k jejich domovům a vyhnou se tak mnoha sociálním problémům. Co si o tom myslí dánští politikové?

To by bylo v mnoha ohledech logické, ale zase ta debata není jen ekonomická. Lidé chtějí být vnímáni dobře, otvírají hranice, vítají všechny a starají se o ně.

I já bych byla „pro“, kdyby se jednalo o ženách a jejich dětech, dokonce i rodinách. Realita je však jiná. Většina běženců, které jsme vpustili v posledních letech, zejména v návaznosti na migrační krizi, jsou energičtí mladí muži. Přinášejí s sebou svou frustraci, vytvářejí obtížné prostředí pro všechny.

Dánsko je prý nejšťastnější země na této planetě. Vy osobně však máte v současnosti málo důvodů být šťastná, protože jste se stala obětí vládní cenzury, a to nejen za to, že vyjadřujete své obavy o budoucnost své země, ale také za spolupráci s ruským zpravodajstvím. Co se stalo? Nedávno jste napsala článek, v němž jste vyjádřila své pocity nejen jako žena, která nepodpořila vládní linii, ale zejména jako křesťanka.

V roce 2015 jsem napsala článek kritizující naše politiky, kteří z větší části nenávidí křesťanství, ale přesto se ohánějící křesťanskými hodnotami, zejména láskou a soucitem na podporu svých politických cílů, zejména na podporu masového přistěhovalectví. O několik měsíců později mi zavolal jeden politik a oznámil mi, že jsem na „černém seznamu“ údajně jako proruská propagandistická agentka. A to navzdory tomu, že neměl absolutně žádné důkazy. Jen občas pracuji pro ruský zpravodajský kanál, ale to je jen moje práce novinářky.

Dnes ve společnosti, kde údajně existuje svoboda projevu, chtějí-li politikové umlčet své kritiky, jednoduše je obviní z práce pro Kreml nebo z nevysvětlitelných vazeb s Ruskem. Tak se to stalo i se mnou, tak se to děje s vysoce postavenými politiky a novináři v USA, Francii a Německu. Pokud nesouhlasíte s  multikulturní politikou v Evropě, pak jste označen za „ruského agenta“. Což je opravdu forma politického atentátu.

Evropští levicoví politikové se natolik bojí vzestupu, který nazývají populismem, jenž by ohrožoval existenci jejich milované EU. A letos je sázka velmi vysoká s volbami ve Francii a Německu. Uchylují se proto k takové taktice, aby učinili nátlak na nespokojené. Tak jsem se ocitla na černé listině v údajně svobodné zemi jako je Dánsko, ale v případě konfliktu s Ruskem můžu skončit ve vězení pod záminkou, že jsem cizí agent. Opakuji: bez důkazů a bez soudního procesu. Tohle probíhá v totalitních společnostech. Nejprve vás zanesou na černou listinu a pak, když nastane problém nebo vymyšlený důvod, přijdou si pro vás.

Ale vždyť vyjadřujete jen názory, které sdílí ohromné množství lidí zastávající konzervativní postoj na obou stranách Atlantiku. Bezpochyby velmi mnoho lidí sdílí obavy o budoucnost západních zemí. V mnoha ohledech to evokuje vzpomínky na Sovětský svaz a skvělou novou společnost, kterou se snažili vytvořit, což přivedlo ke katastrofálním následkům.

To je skutečně velmi reálné a znepokojující srovnání. Komunismus byl koneckonců ideou Západu vnucenou Rusku. Rusové ji sami nevymysleli. S rozpadem Sovětského svazu nezemřela, naopak, je stále velmi živá a potuluje se po celém našem kontinentu. Zatímco tato idea operuje různě, cíle nejsou až tak rozdílné. Verze, která je šířena na celém Západě, se nazývá kulturní marxismus.

Už nemáme rodiny, náboženství, dokonce ani pohlaví. Ve Švédsku nyní zavedli genderově neutrální výraz pro malé chlapce a dívenky v mateřských školkách, aby je učili k pohlavní rovnosti. Je to úplný odklon od tradičních západních hodnot, které po staletí ochraňovaly Evropu od vnější invaze. Je to už pryč.

Všechny rozhovory o multikulturalismu a otevřených hranicích zní velmi pěkně, ale v praxi to přivede k progresivní přeměně v naší společnosti. Jak ukazuje příklad ze Švédska, nebude to k lepšímu. Méně svobod, méně bezpečnosti, méně soudržnosti, více zločinu, více rozdělení, více sociálních problémů. Je to skutečně boj dobra se zlem, a my na Západě už nemůžeme rozlišit jedno od druhého. Nazvala bych to dokonce ďábelskou dezorientací.

Co myslíte, jak dlouho bude trvat, než bude odstraněn křesťanský kříž z vlajky vaší země? A jak se na to vše dívá dánská královská rodina? Vždyť dánský monarcha přísahal chránit dánské náboženství a kulturu.

Žádný evropský politik nebude bránit křesťanství. Nikdo! Možná, s výjimkou maďarského premiéra Viktora Orbána. Má zde místo „svaz bezbožníků“ mezi „levými“ a radikálním islámem. Mnozí Evropané natolik pohrdají jejich vlastními tradicemi, že by raději viděli úplné vymýcení křesťanství, přestože to bude stát ztrátu jejich stylu života a nakonec i osobní svobody.

Dochází k bizarní a komická situaci, když západní feministky podporují ženy v nošení šátků nebo v řadě jejich práv, kterým by se mohly těšit v našich zemích. Snaží-li se však tyto ženy do naší společnosti asimilovat, jsou často vystaveny trestu v jejich komunitách, tehdy feministky mlčí. To je velmi „multikulturní“ a super!

Znáte Rusko, je to součást vaší práce. Můžete porovnat, co se tam děje vzhledem k přeměně, k níž dochází napříč západní Evropou?

Věřte tomu nebo ne, prohodili jsme si místa. Nyní je to Rusko, které se ke křesťanství navrací, zatímco Západ se ho zbavuje všemi možnými způsoby. V Rusku je křesťanství velmi hluboce zakořeněno: v jejich literatuře, v umění, v jejich kultuře. I když se ho bolševici snažili brutálně zničit za cenu nespočtu životů, přežilo. Lidé dále vyznávali víru v utajení, konali se křty a jiné svátosti, i když za „zavřenými dveřmi“.

Prezident Putin nedávno slavnostně odhalil památník sv. Vladimírovi (blízko kremelských stěn), patronu Ruské pravoslavné církve, jenž pokřtil Rus. Stojíte-li na určitém místě přes ulici od Kremlu, tak kříž, jenž nese, je dokonce vyšší než hvězda na Rudém náměstí. Symbolika je velmi silná. Na Západě, jak už jsem řekla, jdeme jiným směrem. Nemůžeme však odmítnout naše hodnoty a dědictví dostatečně rychle.

V roce 2014 vznikl ruský film Leviathan, který zmiňuje tuto transformaci. Nicméně, je v něm pravoslavné křesťanství zobrazeno v méně pozitivním světle, jako ideologický argument k ospravedlnění moci oligarchů ve společnosti. Prezident Putin rozhodně není žádný svatoušek. Je zde snaha ukázat, že náboženské obrození je jen povrchní.

V Rusku jsou rovněž lidé, kteří odmítají jejich tradiční hodnoty a touží „westernizovat“ svou zemi. Já jsem ten film neviděla, takže se k němu nemůžu vyjádřit. Lidé musí do Ruska sami vyrazit a udělat si obrázek. Prezident Putin reaguje na to, co se tam děje, a respektuje volbu ruského národa ve prospěch pravoslavného křesťanství. Jsem přesvědčena, že to je také jeden z důvodů, proč Západ tak silně nenávidí Rusko. Ani náhodou si nechce představit oživující a silné křesťanské Rusko, otevřeně odmítající jejich kulturní marxismus. A proto ho tak v našich médiích a politických kruzích démonizuje.

Takže, lze říci, že je dnes Dánsko na pokraji propasti? Opravdu, je celá západní Evropa na pokraji?

Ano, Dánsko je na pokraji propasti. A Evropa také. Zcela jsme pozbyli naši kulturu, naše hodnoty a naši morální orientaci. Co bylo dříve dobrem, se nyní stalo zlem. A naopak.

Zmínil jste se, že Dánsko je nejšťastnější zemí na světě, ale nejsem si jistá, že je to pravda. Máme vysokou spotřebu alkoholu a asi půl milionu obyvatelstva sedí na antidepresivech.

Náš hlavní televizní kanál nedávno vysílal dokumentární film o třech dánských dívkách, které z vlastní vůle konvertovaly k islámu, ne proto, že se vdaly, anebo z podobného důvodu. Všechny tři měly stejné zázemí, pocházely z rozvrácených rodin, měly blízko k alkoholu... V podstatě se jedná o odkaz a dědictví roku 1968, kdy revoluce zachvátila celou Evropu. To, co dívkám chybělo, byl základ a ten našly v islámu, protože toto náboženství reguluje všechny aspekty vašeho života: jak se oblékat, co jíst, s kým se můžete stýkat, jak se modlit, jak se chovat jako manželka...

Naše pravicové strany v Evropě nechápou, že probíhá duchovní bitva. Bez duchovní svobody nemůže být ani ta politická. Půjdete-li cestou zákazů, např. zákazu nosit na hlavě šátek atd., nepomůže to. Naše civilizace se bude postupně vytrácet. Jediná věc, která dnes může Evropu zachránit, je skutečné duchovní, troufám si říct, že právě křesťanské obrození napříč kontinentem. Takové obrození hrálo významnou roli v pádu komunismu v Sovětském svazu a ve východním Německu. Tam se lidé tajně scházeli v kostelech, modlili se, diskutovali a dělili se vírou a těžkostmi.

Už od svého počátku křesťanství vždy bojovalo proti zlu – láskou, modlitbou a vírou, protože všechny tři jsou klíčem ke svobodě. Všechny tyto hodnoty nebude nikdy tolerovat krajní levice Západu a radikálně naladění muslimové, protože obě strany vyžadují naprostou poslušnost státu a jejich koncepci „Boha“.

Děkuji moc za vaše myšlenky a vaši smělost. Zasloužíte si být na obálce časopisu, a ne na vládní černé listině. Přejeme vám vše nejlepší.

(překlad čtenářky serveru, upraveno)

Originál: Is Denmark On The Brink? vyšel 18. března 2017 na zerohedge.com.

Zdroj: zerohedge.com