Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Valentin Jurjevič Katasonov, doktor ekonomických věd a profesor katedry mezinárodních financí MGIMO patří mezi přední ruské publicisty. V. Katasonov je autorem řady publikací věnujících se ekonomickým problémům současnosti. V tomto rozhovoru se zastavuje u ideálu křesťanské ekonomiky, která se nutně nachází se současnou liberální ekonomikou v konfliktu.

Nejdřív bych vám požádal o definování pojmu „ekonomika“ pro ty, kdo nejsou specialisty.

Řecké slovo „oikonomia“ (ekonomie) znamená doslova „uspořádání domu“, „domácí pořádek“. Díky této obecné definici vznikla řada výkladů. Na nejvyšší úrovni můžeme hovořit o „oikonomii“ (ekonomii) Boží správy věcí. Když totiž hovoříme o „Boží ekonomii“, nerozumíme tím pouze konkrétní fyzicky přítomné prostředí, tj. včetně země a vesmíru, nýbrž Božský úradek jako takový. Důraz se zde neklade na fyzickou nebo ontologickou stránku otázky, nýbrž na to, jak vše zamýšlel Bůh, když vytvářel projekty jako „svět“, „vesmír“ či „člověk“.

Existuje také „ekonomie“ jako způsob vztahů mezi křesťany. Máme také rodinnou ekonomiku, jež v přímém významu řeckého originálu znamená právě „uspořádání domu“ (rusky домостроительство, домострой, pozn. překl.). Na Rusi byla dokonce sepsána kniha se stejným názvem. V širším slova smyslu se ekonomikou rozumí oblast zabývající se výrobou různých objektů, včetně rodinných domů, městské zástavby atd. A v nejširším společenském pojetí ekonomika vlastně znamená uspořádání našeho společného domu, našeho místa k životu (podobá se tak slovu „ekologie“).

A na vyšší úrovni?

Pokud hovoříme o ekonomice státu, neomezuje se pouze na materiální stránku. Úplně jsme zapomněli, proč vlastně ekonomika existuje, a to jak v širším, tak v užším smyslu. Často mě například novináři obtěžují s otázkami směřujícími k číslům, tempům růstu nebo úpadku. Říkají například ‒ premiér Medveděv nebo generální ředitelka Centrální banky Nabiullinová prohlásili, že jsme v tomto roce dosáhli takové či onaké míry inflace. Odpovídám jim: víte, to je zcela neutrální ukazatel. Cílem ekonomiky není inflace, přičemž ani vysoká, ani nízká, žádná. U nás se teď všichni zacyklili na číslech.

Hned ze začátku bychom měli pochopit základní pravdy. Co to je vlastně dnešní ekonomika? Nejčastější a nejhloupější chápání, které se ovšem učí i naši studenti, spočívá v tom, že se jedná o „přerozdělování omezených prostředků“.  Promiňte, ale to pak budeme hovořit o matematické optimalizaci, nikoliv o vědě. Ekonomika o sobě nám tak zcela zmizí.

Pokud nezměníme tento čistě racionalistický přístupu, budeme v budoucnu pokračovat v cestě bez cíle po koleji nesprávných pojmů. Potřebujeme skutečný, spolehlivý základ. Ekonomika, to je „uspořádání domu“. Vzniká tak otázka: co je vlastně cílem ekonomické činnosti? Ano, cílem, protože o tom dnes u nás málokdo přemýšlí, zato všichni rádi uvažují o prostředcích Základ dnešní ekonomiky tvoří čísla a formulace. To jest: litera oboru, nikoliv jeho základ. Jenže základ přeci zní: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh (Jan 1,1). To je ten bod, ke kterému bychom se měli vrátit. Abychom pochopili 99 ze 100 otázek, musíme chápat podstatu ekonomiky, nikoliv její literu.

Pokud ekonomika znamená „uspořádání domu“, v čem spočívá její smysl a cíl? Jedni říkají: zvětšení bohatství, druzí konkrétněji myslí, že v případě Ruska se jedná o zvýšení produkce obilí, těžby ropy atd. V lepším případě ještě někdo řekne: to jsou vše jen detaily, hlavní je růst HDP.

Jedná se o zcela špatné hledisko.

Protože jediným cílem ekonomiky je člověk! Pokud to pochopíme, všechno nám bude jasné. To znamená, že je člověk sám o sobě tvorem složitým, mnohovrstevnatým, nejedná se pouze o spotřebitele, nýbrž také o výrobce, tvůrce. Člověk byl stvořen podle obrazu a podoby Boží a jedna z nejdůležitějších charakteristik Boha spočívá právě v tom, že je Stvořitel. Právě proto, aby se člověk podobal Bohu, musíme něco tvořit: myšlenkami, fyzicky, jakkoliv, ale hlavně tvořit. Pokud člověk přestane tvořit, přejde podle všech zákonů do stavu ničitele.

Nebo spotřebitele?

Ano. Tím, že spotřebovává, tak ničí. A především sám sebe – a to je to nejhorší. Ještě se mě často ptají: zlepší se za rok naše ekonomika? Přitom odkazují k nějakým ukazatelům, například k reálnému příjmu na člověka. Vysvětluji jim: reálný příjem na člověka v konkrétní zemi je v každé zemi jako průměrná teplota v nemocnici. Tím spíše v Rusku, kde sociální a majetková nerovnost dosahuje strašlivé úrovně.

Proto říkám: nelze začínat od čísel. Cílem ekonomiky musí být člověk, ovšem nikoliv jako jednotka spotřebovávající, nýbrž tvořící. Pokud ho vypudíme z procesu výroby a práce, stává se neplnohodnotným a začíná degradovat.

Degradaci práce dnes vidíme téměř všude…

Práce, to přeci není jen povinnost. Spíše se jedná o prvotní životní nutnost, a to dokonce fyziologická. V Americe jsem to viděl na vlastní oči. Když jsem se v 90. roce procházel po Harlemu, potkával jsem lidi, kteří již ve třetí generaci žili jen ze sociálních dávek (wellfare) – ubohá, zcela degradovaná stvoření. Vůbec nechápou, co to znamená pracovat. Takových příkladů je po celém světě nespočetně.

Pokud jde o Rusko, musím s hořkostí říci, že stát své občany v jejich potřebě práce zanedbává. I když se nás statistici snaží přesvědčit, že je to naopak ‒ oficiálně máme pouze 5% nezaměstnanost. Všichni ale víme, že to není pravda. V Rusku dnes žije 145 milionů obyvatel, z nichž polovinu tvoří děti a staří lidé, takže zbývá 70–80 milionů ekonomicky aktivních, „soběstačných“, jak se říká, obyvatel.

Podle mých ověřených statistik se však méně než polovina – zhruba 30–35 milionů – podílí na nějaké výrobě. Musíme si také uvědomit, že často tato jejich práce není „tvůrčí“ – jedná se třeba o „bezpečnostní služby“, v nichž pracuje množství našich zdravých mužů. Ti ovšem nic nevytvářejí. Nebo prodej, kolik tam pracuje lidí. Jenže to vše je také skrytá nezaměstnanost. Protože kdyby měli jinou možnost, určitě by muži z řad bezpečnostních agentur a ženy prodavačky dělali něco jiného, smysluplnějšího.

Fungoval podle vás někdy v ruských dějinách adekvátní ekonomický model?

Rusko prodělalo zároveň s politickými také několik ekonomických fází… Domluvme se, že nebudu používat obvyklé pojmy, které známe z sovětské doby: kapitalismus, feudalismus, socialismus, komunismus. Ty přeci vychází z rozdělení dle společensko-ekonomických formací podle Marxe. Mě jako pravoslavnému člověku je bližší jiné schéma. Nechci hovořit o celých lidských dějinách, ale například poslední dva tisíce let…

To také není zrovna málo…

Ano, jak se říká, lépe jdou některé věci vidět zdálky, než zblízka.

Prvních tisíc let žila Evropa v podmínkách Slova. Jedná se o to Slovo, které se má psát s velkým písmenem, protože se jedná o jednu z osob Božích, tj. Boha-Slovo, Boha-Logu. Jednalo se o reálnou „slovokracii“, protože západní křesťanství ještě nebylo otráveno papežstvím a dalšími herezemi, které katolíky dovedly k odpadnutí od všeobecné církve v roce 1054. Právě v těchto tisíci letech „slovokracie“ bychom mohli a měli hledat předobrazy křesťanské pravoslavné ekonomiky. Zvláště samozřejmě v Byzanci. Pak také na Rusi, která v této tradici pokračovala. S křtem svatým Vladimírem jsme štafetu „slovokracie“ také převzali.

Základem ruské civilizace bylo Slovo?

Ano, protože v jádru každé suverenity leží právě jazyk. A jednotu jazyka tvoří slovo. Každé další slovo pochází z toho velkého Slova, Boha-Logu. Pěkně o tom napsal ruský admirál A. S. Šiškov, prezident Akademie věd. Varoval: pokud vše rozložíte na písmena, zničíte civilizaci.

Nečekal bych, že si s ekonomem budu povídat o Slovu a písemnictví…

To není náhoda. Protože jakmile skončila nadvláda Slova, přišla jakási parodie, dokonce karikatura na ekonomiku. Období „lžislova“ trvalo po celou nadvládu sovětů, 70 let. Nejlépe to můžeme demonstrovat na příkladu „Morálního kodexu budovatele komunismu“. To přeci není nic jiného, než parodie na Horské kázání našeho Spasitele! Dokonce jsem v archivech našel, kde se tento manifest vzal. V roce 1961 se poblíž Moskvy sešli konzultanti Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Neočekávaně někdo zavolal z Moskvy: M. Suslov si myslí, že potřebujeme manifest, aby, jak se říká, „zafungoval lidský faktor“. Abych nemluvil o podrobnostech: za pár hodin se zrodil Morální kodex…

Věděli, kde mají začít, tj. viděli v křesťanství základ základů, sílu!

Ano, věděli o tom moc dobře. Pochopte, ďábel je přeci „opice Boží“, jak ho nazývali svatí Otcové. Otcové také trvají na tom, že tím nejhlavnějším darem není dar konat zázraky či uzdravovat, nýbrž přemítání, rozlišování duchů – co je od Boha a co od ďábla. Rusové během 200 let „odseknutého Slova“ (zde autor míní období let 1721‒1917, kdy byl v Rusku zrušen patriarchát, pozn. překl.) takové chápání bohužel ztratili. O tomto tématu psalo mnoho duchovních autorů, například mučedník Ilarion Trojický (1886‒1929, přední ruský teolog a duchovní spisovatel 20. století, pozn. překl.). Velmi otevřeně psal o tom, že 18. a 19. století byly pro církev nejtěžší. Pouze na začátku 20. století, za vlády cara Mikuláše II., se začaly objevovat první náznaky návratu ke kořenům…

Pak přišla revoluce…

Jedná se o opravdový paradox našich dějin… Jak se říká: rozumem Rusko nepochopíš… Zjevně se ale opět jednalo o úradek Boží.

Ztráta patriarchátu nás dovedla k revoluci?

Když lidé přišli o možnost řídit své církevní věci, přestali se starat i o obyčejné, pozemské „uspořádání domu“. Lidé začali křesťanství chápat nikoliv jako hlavní smysl života, nýbrž jako rituál. Přestali se bát Boha, ztratili víru v nesmrtelnost… 

Ano, vše začalo právě v církvi. Přesně o tom otevřeně psal metropolita Veniamin (Fedčenkov): polovina revolucionářů byli studenti církevních seminářů! Proto je správné hierarchické uspořádání v pravoslaví tak důležité. Povšimněte si, že se v Rusku do poloviny 19. století nikde na univerzitách ekonomie nevyučovala. Tuto „zdechlou kočku“ nám sem hodili ze Západu.

Jak tehdy lidé potom hospodařili? Odkud brali znalosti?

Měli přeci „Domostroj“! (sborník pravidel rodinného života, vznikl v Moskevské Rusi v 16. století a dosáhl značné obliby, pozn. překl.) Tam bylo vše zapsáno, dokonce i jak vychovávat děti…

Nemělo se tedy vymýšlet nic nového?

Samozřejmě, to vše pochází od zlého! Naši ruští lidé jsou příliš důvěřiví. Říkají si: pokud je něco nepochopitelné, znamená to, že to bude velmi chytré, a pokud to je chytré, musíme si to vyslechnout… V Evangeliu  se po uzdravení slepce farizejové rozčilovali nad jeho jednoduchou odpovědí a říkali: Ničemu nerozumíš!

Víte, veškerá tato „věda“, tj. pseudověda, které se říká současná ekonomie, to je vlastně způsob, jak se vyvyšovat nad lidmi a manipulovat jimi.

Lidé sebou rádi nechávají manipulovat…

Ano, nechávají sebou manipulovat, a to proto, že zapomněli na hlavní pravdu, a sice že nad nimi je Bůh a pouze jemu se mají podřizovat, nikoliv „přemoudrým“ samozvancům. Člověk, jenž přestal důvěřovat Bohu, se okamžitě dostává pod kontrolu takovýchto samozvanců. Jsou to lžiproroci naší doby. Připravuji na toto téma knihu, již brzy půjde do tisku – o vědě a darwinismu jako náboženství. Nutí nám tak místo náboženství jeho náhražku, místo vědy také. Všechny ty podvody řídí „opice Boží“. Lidé jsou slepí, proto se na takové návnady chytají.

Nevylučuji ovšem, že se za posledního čtvrt století již všichni přejedli této „číslokracie“ a opět zatouží po Slovu. Jenže místo Slova se nám pak zase pokusí podvrhnout pseudo-slovo. Proto se mi jeví současná mise církve jako osudová.

Pranýřujete ekonomiku, kterou nám sem „hodili“ ze Západu…

Ano, ale hovořím o tzv. ekonomické vědě. Jedná se o její německé, racionálně-protestantské chápání. Ekonomická činnost tak má spočívat v tom, že počítáte s výtěžkem, vše je zde ovšem dokonale logické a cynické. Ekonomika sama o sobě, to je tvůrčí proces, který stojí výše než každá věda.

(překlad vlastní, upraveno)

Zdroj: sobor2008-narod.ru