Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Překládáme našim čtenářům výběr z odpovědí metropolity Ilariona Alfejev, vedoucího Oddělení vnějších vztahů Moskevského patriarchátu pro televizní kanál „Rossija-24“.

Na konci února zase zamířily k chrámu Svatého Hrobu v Jeruzalémě davy věřících, tak jako před jeho nedávným uzavřením pro veřejnost. Proč k němu vlastně došlo, to se dříve nestávalo.

Chrám Svatého Hrobu byl uzavřen na protest proti krokům vedení města Jeruzaléma, která na křesťanské církve uvalilo daň na nemovitosti kromě svatostánků. Tato daň byla vypočítána bez účasti jednotlivých církví. Některé církve obdržely faktury na skutečně značné obnosy, které ovšem nemohou zaplatit. A protože se jednalo o bezprecedentní událost, která navíc proběhla bez dialogu, tak právě jako projev protestu byly dveře chrámu uzavřeny. Do věci se poté vložil premiér Benjamin Netanjahu – ustanovil komisi, která má tuto otázku vyřešit. Poté se chrám zase otevřel.

To znamená, že komise ještě pracuje? Zatím nedošla k žádnému řešení?

Minimálně byla ustavena. Doufám, že bude pracovat a nalezne řešení, které bude církvím vyhovovat.

Když už hovoříme o Blízkém východě, chtěla bych se opět vrátit k otázce místních křesťanů. Pokračuje odstraňování teroristů ze Sýrie. Panuje naděje, že křesťanské svatostánky budou opraveny a obyčejní lidé tam zase budou moci žít normálně. Vím, že vaše oddělení pravidelně monituruje situaci. Jaká jsou poslední čísla?

V různých zemích je situace různá. Sýrii musely kvůli teroristům opustit statisíce křesťanů. V Libanonu probíhá pomalé ubývání křesťanů, a to kvůli emigraci a růstu muslimské populace, čímž se změnily proporce a rovnováha. V Egyptě se situace sice postupně stabilizovala, nicméně mnoho křesťanů tuto zemi také opouští, protože se necítí v bezpečí. V Libyi již křesťané prakticky nežijí. V Iráku zůstalo z původních 1,5 milionu křesťanů zhruba 10 procent.

Seznam zemí Blízkého východu, Severní Afriky a Asie, v nichž jsou křesťané diskriminováni, je hodně dlouhý. Čelíme situaci, kterou se zatím nedaří změnit. Myslím, že je to do značné míry zapříčiněno tím, že těm západním zemím, které iniciovaly politické změny na Blízkém východě, na tamních křesťanech nezáleží.

Ale pronásledování křesťanů probíhá i daleko blíže našich hranic. Právě pronásledováním nazval patriarcha Kirill nedávno situaci na Ukrajině, kde již bylo místní pravoslavné církvi odebráno přes 50 chrámů…

Ve skutečnosti se jedná o násilné převzetí – z chrámu vyženou věřící kanonické církve a násilím do něj dosadí nějaké nové lidi. Ano, minimálně 50 chrámů již bylo takto ukradeno, a to přinejmenším s mlčením nebo dokonce ve spolupráci s místními úřady.

Navíc v ukrajinském parlamentu jsou připraveny zákony, které tyto akce učiní legálními. Takže prakticky jakákoliv skupina lidí může přijet do vesnice a říci: my patříme k tomuto chrámu a hlasujeme proto, aby byl předán rozkolníkům.

Například radikálové nebo neonacisté…

Ano, například radikálové a neonacisté. Neexistují žádné zákonné mechanismy, které určí, zda se skutečně jedná o místní věřící, nebo nastrčené osoby, které se chtějí chrámu zmocnit.

Ve třech oblastech Ruska se brzy s podporou církve otevřou lékařské ordinace pro práci s bezdomovci. Kdo byl iniciátorem tohoto projektu? 

S takovými nápady většinou přichází sám patriarcha. Snažíme se v naší církvi o rozsáhlou dobročinnou činnost, která se zaměřuje právě na bezdomovce. Existují například autobusy, které jezdí po městě, sbírají lidi na ulici, zavezou je na určité místo, kde je zahřejí, dají jim najíst či poskytnou lékařské ošetření.

Mnozí se drží stereotypu, že se církev stará pouze o duše věřících, ale to není pravda. Ve skutečnosti nemůžete oddělit duši od těla a církev se nemůže soustředit výhradně na lidskou duši.

Největší ruská banka „Sberbank“ nedávno prohlásila, že uvažuje o možnosti pilotního projektu vkladů občanů podle norem islámu, a to hned ve třech republikách: Tatarstánu, Čečensku a Baškyrii. Nevede také pravoslavná církev podobná jednání?

Ne, obdobné rozhovory nevedeme. Nemyslím si, že by existoval nějaký pojem typu „pravoslavné bankovnictví“ nebo „křesťanské bankovnictví“. Nemohu ani posoudit, zda je možné „islámské bankovnictví“. To přenechám našim muslimským kolegům.

Zdá se mi, že bude v zemi s jednotnými zákony velmi složité najít prostor, v němž by panovaly jiné zákony. Před časem se ve Velké Británii arcibiskup canterburský vyjádřil v tom smyslu, že by jeho země měla povolit normy islámského práva šaría. Jeho slova vyvolala ostrou polemiku, protože nemůže jeden stát žít podle dvou zcela rozdílných zákonů.

Všichni naši občané by měli podléhat stejným zákonům.

Církev samozřejmě nebude podporovat lichvu. Ale v systému, kdy potřebujete do výplaty malou finanční výpomoc, jdete do banky nebo do jiné finanční instituce a hned se kvůli mikrokreditu dostanete do úzkých, také není možné žít. Možná by církev mohla spolupracovat s bankami, aby se lidé nedostávali do rukou podvodníků?

Víte, že o tématu mikrokreditů hovoří i náš patriarcha a že jsou jeho výroky hodně tvrdé. Hovořil přesně o tom, že se díky těmto mikrokreditům obohacují banky, lidi to ale ničí. Myslím, že se již o tom hovoří. Nepochybuji o tom, že se tématu dostalo publicity právě proto, že o něm hovořil patriarcha.

V parlamentu se objevil návrh na zrušení funkce psychologa ve školách a jeho nahrazení vychovateli. Co si o této iniciativě myslíte?

Ve školkách samozřejmě musí být vychovatelé. Právě oni mají na děti vliv v morálním i psychologickém ohledu. Zároveň si ale myslím, že vychovatelé musí být také psychologové.

Přesně tak, jako dnešní kněží nemohou nebýt psychology. Protože se na nás lidé často obracejí se stejnými problémy jako k profesionálním psychologům.

Pokud bychom veškeré výchovné funkce ve školce delegovali na profesionální psychology, zřejmě bychom ztratili důležitou vychovávací funkci v dětské výchově a vzdělání. Pokud budou mít vychovatelé schopnosti psychologů a jejich kvalifikaci, tak v tom nevidím nic než přínos.

Dnes se vede mnoho diskusí o tom, co má škola vlastně mladému člověku dát: vychování nebo vzdělání? Jsem hluboce přesvědčen, že současná škola musí dávat obojí. A kromě těch předmětů, které se ve škole vyučují, také to hlavní – aby během vzdělávání pochopili, proč žijí, v čem tkví smysl života a na jaké základní mravní a duchovní hodnoty se budou moci v dalším životě spolehnout.

(překlad vlastní, upraveno)

Zdroj: mospat.ru