Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Sektářství! Výhružky omezením služeb Facebooku například u Aliance pro rodinu jsou jen špička ledovce. „Pouze Německo má dnes ošetřeno, že jeho vlastní data – např. data jeho finančních úřadů – neopustí hranice a neocitnou se na cloudovém úložišti kdesi v Číně, mimo dosah německé jurisdikce...“ podotýká senátorka Jitka Chalánková. Pokud jde o debatu na téma adopce dětí homosexuálními páry, vidí v mediálním prostoru obrovskou míru demagogie a manipulace. Senátorka komentuje i aktuální materiál Evropské komise, týkající se příhraničních rodinných situací. Upozorňuje na svůj návrh regulace anonymního dárcovství. „Také naše republika se stala cílem tzv. oplodňovací turistiky z jiných států,“ varuje. Přidává případy z praxe některých rodin a je to „drastické čtení“.

Facebook poslal Alianci pro rodinu výstrahu. Jejich facebookové stránce hrozí zrušení kvůli „neustálému porušování zásad komunity“. Hnutí na podporu manželství a rodiny už zveřejnilo parte o své on-line smrti. Někteří diskutující na sociální síti ale upozorňují, že hnutí je homofobní a případné omezení služeb je jen výsledkem nahlášení nenávistných projevů. Vy jste si všímala zprávy, kterou Aliance pro rodinu zveřejnila. Co na to říkáte?

Není zcela jasné, co by mělo být tím tzv. nenávistným projevem. Pokud komunita nahlašuje jako nenávistný projev obranu manželství muže a ženy, tak marně hledám projev tolerance a obrany svobody od oné komunity. Takto se zdá, že komunita vykazuje prvky sektářství...

Pokud tzv. zásady komunity jsou jen jiným názvem pro smluvní podmínky, pak ty smluvní podmínky musí v každé zemi, ve které dělá FB byznys, odpovídat místním zákonům a jakékoliv sankcionování musí být odůvodněné, soudně přezkoumatelné a v případě pochybení odškodnitelné.

Tedy FB by neměl schovávat politiku za podnikání, a podniká-li, nemůže selektovat zákazníky podle jejich politických názorů. Vím, že omezování svobody projevu je dnes předmětem protestů, ale tohle je jen špička ledovce. Pokud vím, ze všech států pouze Německo má dnes ošetřeno, že jeho vlastní data – např. data jeho finančních úřadů – neopustí hranice Německa a neocitnou se na cloudovém úložišti kdesi v Číně, mimo dosah německé jurisdikce...

Aliance tvrdí, že výstraha je reakcí na to, že podporují manželství muže a ženy, a to se v duhové společnosti neříká. Jaký trend sledujete ve společnosti vy?

Aliance pro rodinu říká a hájí jasně manželství muže a ženy. K takto definovanému manželství není možná žádná alternativa. Rozumí tak tomu drtivá většina občanů v naší zemi, se kterými se setkávám.

Tedy skutečně se s nimi setkávám a nevěřím tzv. výzkumům a statistikám, které jsou tak snadno zneužitelné k manipulaci...

Nikdo – ani členové Aliance – žádná lidská práva žádnému člověku neberou.

Ovšem manželství muže a ženy je po staletí dané a jasné. Jde o základ rodiny, ve které se – pokud možno – rodí děti. A tyto děti mají svá nezadatelná základní práva – pokud je to jen trochu možné – v takových rodinách vyrůstat. Propaganda jiných názorů v některých médiích v poslední době silně narůstá. Což je skoro s podivem, zda je toto nutné?

Česká Sněmovna dala v úvodním kole šanci uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Projde to v českém Parlamentu? A jaký je prostor pro myšlenku adopce dětí homosexuálními páry?

Ten návrh ležel v Poslanecké sněmovně tři roky a nikdo na něj nesáhl. Až teď, před volbami. Já něco takového samozřejmě nepodpořím v žádném případě, ale je to svým způsobem podvod na voličích, protože poslanci hájící Jsme fér opomněli svým předpokládaným voličům prozradit, že všechny návrhy zákonů, které se nestihnou projednat do dne voleb – a to se už návrhů, které neprošly alespoň výbory, nedá stihnout – padají automaticky pod stůl. Z hlediska práce Sněmovny to byla ztráta času.

Pokud jde o zamýšlené adopce dětí homosexuálními páry, tak zde vidíme v mediálním prostoru obrovskou míru demagogie a manipulace. Dítě má především – i podle Úmluvy o právech dítěte a dalších – právo vyrůstat se svými rodiči, otcem a matkou. Pokud to možné není, tak nastupují další možnosti pomoci ohroženým a opuštěným dětem, které co nejvíce zajistí dítěti jeho další bezpečný a stabilní vývoj.

Nastupuje tedy buď širší rodina, náhradní rodinná péče, event. péče ústavní. Náhradní rodinná péče by měla co nejvíce rodinu s otcem a matkou připomínat, tedy mužský i ženský vzor. Jistě, vyrůstají i děti jen s jedním rodičem, ale samozřejmě ideálem to není. A pokud si požádá o dítě do péče jednotlivec, tak to bylo jistě zamýšleno pro výjimečné případy. Nikoli jako nástroj obcházení žádoucího stavu. A především je třeba říci, že v dětských domovech prakticky žádné volné děti k adopcím nejsou. Tyto děti mají své biologické rodiče a ústavní výchova jim z různých důvodů byla nařízena a může být stejně tak i přezkoumána a zrušena. Představa dětských domovů plných dětí, které nikdo nechce, je naprostá lež.

Můžeme se podívat do severských zemí – například do Velké Británie, která se, podobně jako Norsko, tak často skloňuje jako vzor pro transformaci péče o ohrožené děti. Pro Českou republiku naprosto nepochopitelně. A zde můžeme monitorovat osudy dětí, které byla odebrány rodičům a bez jejich souhlasu umístěny do adopce. Nezrušitelné.

Vím dokonce o případu, kdy důvodem k odebrání dítěte bylo projevené přání české matky vrátit se s českým dítětem do Čech – tamější sociálka, kterou matka sama požádala o pomoc, si to ale vyhodnotila jako pokus o únos. Je to často drastické čtení.

Evropská komise pracuje s materiálem: Přeshraniční rodinné situace – uznání rodičovství. Za současné situace totiž rodičovství prokázané v jedné zemi EU, nemusí být uznáno v jiné zemi. To často vede k problémům při cestování nebo přestěhování do jiné země EU a podle připravovaného materiálu: „může ohrozit práva dítěte odvozená z rodičovství (např. výživné, dědictví)“. Cílem má být zajistit, aby rodičovství prokázané v jedné zemi EU, bylo uznáváno v celé unii, dětem tak zůstanou jejich práva i v tzv. příhraničních situacích. Do jaké míry je tohle dobrý nápad? A jak moc pak narazí na legislativu v jiných státech?

Nejde vůbec o nic výjimečného, že co je dovoleno v jednom státě, v jiném možné není. Dokonce i v USA pro tohle má každý z 50 států své vlastní zákony a nikdo to nesjednocuje.

Evropská komise se bohužel stále více chová, jako by byla evropskou vládou. A snaží se prosazovat svou politickou vůli bez ohledu na názory v členských zemích. Touto cestou – sjednocováním právního statusu osob – by orgány EU mohly obejít i tak dost široké kompetence EU podle Lisabonské smlouvy a stáhnout na EU fakticky absolutní moc. Politická nobilita EU se dnes zejména k středoevropským členským státům chová, jako by to byly pouhé okresy.

Věci osobního statusu a péče o děti jednoznačně spadají do kompetence členských států.

Zmiňovaný materiál se hned v úvodu odkazuje na slova předsedkyně Komise von der Leyenové o stavu Evropské unie v září 2020, kde uvedla, že „pokud jste rodičem v jedné zemi, jste rodičem ve všech zemích“. Podle kritiků například z už zmiňované Aliance pro rodinu ale naopak tato iniciativa Evropské komise ohrožuje práva dítěte na rodiče a poslali do Bruselu připomínku. Jakým směrem podle vás půjde dál tato diskuse?

Tak v orgánech EU je dnes už možné všechno, takže opravdu nevím, jak to skončí.

Ale opakuji: Není to v jejich kompetenci. A pokud bych logiku paní předsedkyně dovedla do důsledku, pak by všechny členské státy musely mít stejné zákony – tím by ovšem zanikl smysl nejen parlamentů národních států, ale i národních států jako takových.

Od kritiků zaznělo i to, že může dojít i k podpoře byznysu s náhradním, tzv. surogátním mateřstvím. „Iniciativa otevírá možnost expanze této praxe do jiných členských států, ačkoliv je v mnoha členských státech nelegální. Zároveň je postihovaná i trestněprávně (například Německo, Itálie),“ uvádí Aliance pro rodinu ve své připomínce. Kriticky i v souvislosti se surogátním mateřstvím na materiál upozornil například europoslanec Tomáš Zdechovský. Paní senátorko, vidíte tato rizika nebo nejsou na místě obavy?

Tak tuto problematiku považuji z celého našeho rozhovoru za nejvážnější.

Podle našich zákonů je matkou dítěte žena, která dítě porodila. A je tomu tak správně.

Jistě, tato jistota se obchází poměrně snadno tak, že se matka ihned po porodu dítěte vzdá.

Není ve světě vzácností, že si homosexuální pár objedná vajíčko od dárkyně v USA, nejlépe studentky vysokoškolačky. Spermiemi oplodněné vajíčko pak odnosí chudá náhradní matka například v Indii nebo v Bangladéši či na Ukrajině za peníze, které potřebuje pro své vlastní děti. I se všemi riziky, které tyto praktiky přinášejí a jsou smluvně ošetřeny včetně případných sankcí pro případ, že by si to rozmyslela a rozhodla se pro potrat nebo si dítě nechat. Ty smlouvy nejsou pěkné. Takto vyrobenému dítěti jsou již od začátku jeho života upírána jeho základní práva – znát své biologické rodiče. Oba dva, tedy otce i matku.  A právo být jimi vychováváno.

Aktivisté, když jsou s detaily této praxe konfrontováni, ji omlouvají tím, že dítěti, které nikdy nepoznalo otce nebo matku, otec nebo matka nechybí. Je to stejné, jako by tvrdili, že dítě, které se narodilo již invalidní, třeba slepé, tento nedostatek nijak nepociťuje. 

Ale něco optimističtějšího: Indie již tuto praxi pro zahraniční páry zakázala úplně a pro indické – a pouze heterosexuální – páry ji výrazně zpřísnila. To je zajímavé a nadějné!

Není to tak dávno, co francouzský Senát přijal návrh novely zákona o specifických zdravotních službách, který zpřístupňuje svobodným ženám a lesbickým párům umělé oplodnění. Gayové a lesby mohou ve Francii uzavírat manželství a společně osvojovat děti už od roku 2013. Myslíte si, že taková praxe, tedy zpřístupnění umělého oplodnění více ženám, by mohla být prospěšná i v České republice nebo ublíží?

Tyto snahy se již v českém Parlamentu objevily. Paní ministryně Marksová využila pana poslance Adámka z ČSSD k načtení pozměňovacího návrhu, kterým by bylo umožněno umělé oplodnění ženám bez partnera. Snad to nazývali jako nárok, jestli si dobře vzpomínám. Postavila jsem se silně proti a tento návrh naštěstí přijat nebyl. Znamenal by opět pošlapání základních práv takto počatého dítěte – práva na poznání obou biologických rodičů. Jiné dítě se jak známo narodit nemůže než dítě, které má otce a matku, tedy své rodiče. Upřít dítěti bezdůvodně, jen proto, že nechci žít s nikým v páru, otce, je stejně odsouzeníhodné jako když se otec ke svému dítěti vůbec nehlásí, a každý, kdo chce mít dítě, si musí uvědomit, že to znamená především zodpovědnost vůči dítěti, sebeomezení, že odteď už vždy budou mít potřeby dítěte přednost před potřebami jeho rodičů.

V rámci debaty jsem upozornila na návrh, který jsem v Poslanecké sněmovně opakovaně předložila – návrh na regulaci anonymního dárcovství. Také naše republika se stala cílem tzv. oplodňovací turistiky z jiných států. Zejména dárcovství vajíček ovšem zdaleka není charitou a pomocí. Jde především o tvrdý a velmi výnosný byznys pro překupníky a kliniky. A naše dívky by měly mít více informací, o co vlastně jde. A také vědět, že podstupují významné riziko pro své zdraví!

Naopak v Maďarsku jiné orientaci zelenou příliš nedávají. Hned několik organizací včetně Amnesty International vyzývá politiky, aby zasáhli v souvislosti se současnou situací. Nejnovějším v řadě útoků na LGBT+ lidi v Maďarsku je návrh zákona předložený stranou Fidesz, který zakazuje „zobrazování a propagaci genderové identity odlišné od pohlaví určeného při narození, změny pohlaví a homosexuality. A to ve školách a ve veřejných oznámeních pro osoby mladší 18 let,“ popisují organizace. Obávají se, že návrh způsobí omezení svobody slova a bude mít devastující účinky na mladé lidi. Co na to říkáte vy?

Ano, média nás poměrně silně seznamují s tímto zákonem, který schválil Parlament v Maďarsku.

Pokud mám správné informace, tak zákon směřuje především do oblasti školství a školních vyučovacích osnov. Dále k zákazu reklamy a propagaci LGBT směrem k mládeži do 18 let.

Zcela evidentně volení zástupci maďarských občanů, kteří mají v maďarském Parlamentu většinu, respektují svrchované právo rodičů na výchovu dětí a omezují zasahování jiných vlivů na výchovu dětí ve školách.

Vraťme se ještě do České republiky. Zaostáváme prý také po stránce rovnosti žen a mužů. Před časem vláda schválila strategii na roky 2021 až 2030. Dokument má reflektovat i aktuální vývoj způsobený pandemií covid-19. Ta měla tvrdší dopad právě na ženy. „V loňském roce přibylo 32,8 tisíce nezaměstnaných žen a 19,6 tisíce nezaměstnaných mužů, ženy také ve větší míře doplácejí na zavření škol, školek a dětských skupin. Během karantény stoupl počet případů domácího násilí – pomáhající organizace loni vykázaly až o 40 % více obětí,“ cituji z vydané tiskové zprávy. To není povzbudivé čtení...

Tak zrovna rozumné analýzy takových dopadů vláda nepředložila ani poslancům a senátorům, ani veřejnosti. Analýzu dopadů opatření ve školách vláda nemá a ani na vyžádání dosud zrovna nám do Senátu neposlala, když pominu suché tabulky bez sebemenšího pokusu o analýzu a vliv na vývoj pandemie.

Na rodiny byl samozřejmě dopad velký, zejména na rodiny živnostníků a zaměstnanců, kteří přišli rozhodnutím vlády ze dne na den o své příjmy a kompenzace nestačí. A ještě se starali o výuku dětí!

Znepokojivé jsou informace o vyšším záchytu týraných dětí v rodinách. To by mělo být sledováno prioritně a mít pro takové děti okamžitou pomoc!

Pokud jde o tzv. Strategii rovnosti mužů a žen, není tak jednoznačné, co by mělo být výsledkem snažení předkladatelů. Kvóty na prosazování žen do různých pozic na základě pohlaví se mohou negativně obrátit proti ženám samotným. A srovnávání platů či snad povinnosti pro zaměstnavatele v této záležitosti mohou být problematickým prolomením do svobody soukromého podnikání. V naší zemi ještě máme dobrou tradici například v uplatňování daňové slevy na manželku (event. manžela). To je velmi silný vzkaz státu, že si váží rodiny založené na manželství. A taková rodina tvoří ekonomickou jednotku! Tato sleva je dlouhodobě trnem v oku progresivním aktivistům, ale kupodivu odolala. Tomu jsem velmi ráda.

Co nejvíc v této době, kdy jsme prožili rok v koronavirové krizi, rodinám chybí a bylo by to možné ovlivnit legislativně nebo politickým rozhodnutím?

Asi jsem něco již řekla výše. Podle mne ne všechno je možné či snad žádoucí řešit odněkud shora, na úrovni legislativy. Každá krize může být zároveň příležitostí. Koronavirová krize přinesla obrovskou psychickou zátěž jednotlivcům i celým rodinám. Ale právě v těchto dnech vnímám úžasnou aktivitu rodičů dětí ve svém okolí. Více zatím nechci prozradit, ale jde o aktivity zdola, které mají obrovský potenciál. Rodiče milují své děti a rozhodli se, že neponechají osud jejich vzdělávání jen tak v rukou státu, jehož vedení bohužel v koronavirové krizi především v přístupu k dětem neobstálo dobře. A nejde jen o vedení státu. Jsem velmi zklamaná z přístupu starostů a ředitelů škol ve svém senátním obvodě. Oslovila jsem všechny dopisem s informacemi ze Senátu a s upozorněním na jejich odpovědnost za děti. Odezva minimální. To považuji za smutné a varující, evokující podobné přístupy v historii.

Čím se v současné době hlavně zabýváte, co se daří prosadit a na jakou záležitost, situaci nebo projednávaný materiál v Senátu, byste ráda závěrem upozornila?

Spolupracuji především na úpravách zákonů jak z oblasti zdravotnictví, tak sociálních věcí a rodiny. Podařilo se mi v Senátu opakovaně prosadit usnesení, kterým Senát – zatím však marně – žádá vládu o vyhodnocení efektivity opatření ve školách a o předložení plánu na další školní rok. Pečlivě sleduji veškeré pokusy o jakékoliv návrhy, které by vedly k ohrožení rodin a dětí a na takové návrhy v Senátu výrazně upozorňuji a snažím se jim bránit!

V současnosti se raduji, že se nám s kolegy senátory podařilo prosadit v Poslanecké sněmovně dodatek Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku na držení zbraní. Co je v ústavě, je chráněno před tlakem z výše zmiňovaných institucí Evropské unie. Stejně tak by si ochranu v ústavě zasloužilo i manželství muže a ženy – návrh je již v Poslanecké sněmovně předložen. A určitě právo na platbu v hotovosti.

Jsem stále v kontaktu s paní Michalákovou, které český soud v Hodoníně formálně vrátil do péče její dva syny (všichni jsou státní občané České republiky). Čekáme ještě na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který oznamuje další a další rozsudky proti Norsku. Na stole mám další žádost o pomoc ve velmi podobném případě ve Velké Británii.

Zdroj: parlamentnilisty.cz