Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Díky ruským hackerům se do sítě dostala korespondence mezi Johnem Podestou, šéfem volebního štábu Clintonové a jeho blízkým přítelem, bývalým šéfem Baracka Obamy Sandy Newmanem. Tato korespondence je mimořádně zajímavou ani ne tak tím, že budoucí americká vláda bude značně protikřesťanská, toho si již bez tak dávno všichni všimli.

Vzájemná korespondence odhaluje podrobnosti toho, jakým způsobem se bude útok (a již se roztáčí) na křesťanskou víru rozvíjet. Prvním terčem demokratické strany se stane katolická církev jako největší a nejvlivnější komunita, hájící tradiční názory na manželství a hodnotu lidského života. Není však žádných pochyb o tom, že toto úsilí bude zaměřeno proti všem křesťanům tíhnoucím ke slovu Božímu ‒ pravoslavným, katolíkům či konzervativním protestantům.

V této korespondenci Newman radí, jak zorganizovat „katolické jaro“, aby sami katolíci požadovali ukončit středověkou diktaturu, zavést trochu více demokracie a respekt ke generové rovnosti v katolické církvi. K tomu je potřeba podle Newmana zasít „semena revoluce“.

Podesta mu odpovídá, že demokratická strana USA se již ze všech sil touto činností zabývá: „Vytvořili jsme pro tento okamžik „Katolickou alianci za společné dobro“. Ale domnívám se, že mi zatím pro tento cíl chybí vedení.“ Jako většina „jarních“ hnutí, se domnívám, že se musí rozvíjet zdola nahoru.

Co to vlastně je „Katolická aliance pro společné dobro“? Lze to snáz pochopit, seznámíme-li se blíž se sloupkem předsedy organizace Freda Rotondara v liberálním Huffington Post. V něm vytýká katolické hierarchii neschopnost reagovat na výzvy doby, nepřátelství k homosexuálům a lesbičkám, vyzývá k zavedení ženského kněžství, uznání homosexuálního sexu jako „Božího daru“ a uznání, že jsou potraty „již realitou a v budoucnu jí také zůstanou.“

To přirozeně znamená radikální odmítnutí důležitých prvků víry (katolické a křesťanské vůbec), avšak nápad podněcovat věřící ke vzpouře proti biskupům nevypadá v USA až tak absurdní. Například podle průzkumů veřejného mínění zveřejněném v tomtéž Huffington Post 58 % dotázaných, kteří se považují za katolíky, podporují (v rozporu s učením své církve) homosexuální manželství. Navíc, zastánci liberálních reforem jsou i mezi kněžími a některými biskupy katolické církve.

Je pravděpodobné, že „demokracie“ v americké katolické církvi, při které by se otázky pojetí víry řešily většinou hlasů věřících, by ji velmi rychlým tempem přivedly ke zhroucení. Jak ukazuje statistika, liberální církve rychle ztrácejí členy. Lidé nejprve říkají: „Udělejte nám to, jak chceme“ a poté se s opovržením odvracejí. Ve skutečnosti v tom spočívá cíl podobných „církevních“ skupin.

A zdaleka nejen v USA. V Polsku, kde se katolická církev již tradičně těší velké autoritě, se za podpory Sorosovy nadace se roztáčí kampaň „Obměníme se symbolem míru“. „Symbol míru“, znamená podání rukou, kterými se členové církve obměňují v době mše. Na plakátu je zobrazeno podávání si dvou rukou ‒ na jedné z nich je duhová páska ‒ symbol homosexuálního hnutí a na druhé katolický růženec. Cílem kampaně je změnit katolické učení a přivést ho do souladu s genderovou ideologií. Podporuje ji i přes ostré výtky biskupů řada katolických časopisů jako je Więź, Znak a Tygodnik Powszechny.

Je zajímavé, že v Polsku na rozdíl od USA jsou takové názory spíše marginální, avšak dobře proplacená kampaň může vytvořit dojem, že tomu tak není, a že za požadavkem revize církevního učení stojí značná část věřících.

Proč se to dělá? Protože existují extrémně bohatí a mocní lidé – lidé u moci v mocné zemi světa, kteří mají své představy o překrásném a svou vizi o budoucnosti světa. V tomto světě není místo pro křesťanskou církev, která je vnímána jako zdroj zaostalosti a útlaku. Podle názoru možné budoucí prezidentky USA Hillary Clintonové jsou námitky proti genderové ideologii stejné barbarství jako „vražda ze cti“ nebo ženská obřízka. Tvrdí, že „největší potíže vznikají, když se lidé odkazují na náboženské nebo kulturní hodnoty, aby porušovali práva LGBT... Tyto námitky jsou podobné těm, které jsou využívány k ospravedlnění krutých praktik na ženách, jako jsou „vraždy ze cti“, upálení vdov nebo ženská obřízka.“ Tito lidé jsou odhodláni vnutit své pojetí dobra a spravedlnosti celému světu a disponují k tomu obrovskými finančními a politickými prostředky.

Jak nedávno uvedl bývalý kandidát na prezidenta USA od republikánů Newt Gingrich: „Ohromná a rostoucí krize v USA znamená pro náboženskou svobodu totalitní hrozbu... vidíme zcela sekulární svět, téměř klasický ve stylu Francouzské revoluce, zcela lidsko-centrický, v němž lidé určují nová pravidla a zvyky, které nemající pranic společného s Bohem nebo přirozeným zákonem... Každý seriózně věřící člověk, tedy katolík, protestant nebo žid nemůže hlasovat za Hillary, protože chce vytvořit takový nejvyšší soud, jehož cílem bude prosadit totalitní sekularismus, který hluboce změní samotnou podstatu Ameriky.“

Slovo „totalitní“ není přehnané. Jedním ze znaků totalitních ideologií je to, že pro ně nesouhlas znamená zločin. Nositelé jiných úhlů pohledu musí být tak či onak potlačeni, označováni za „nepřátele, kruté primitivy, homofoby“, musí být omezeni ve svých v právech a v lepším případě vytěsněni na periferii společnosti.

Vytváření nepravých (fejkových) „církevních“ hnutích není nic nového. Ve své době bolševici v Rusku nejen podrobili církev pronásledování zvenčí, ale snažili se ji rozložit i zevnitř, povzbuzovali tzv. „obnovlence“ a „živocerkovniky“, kteří aktivně podporovali novou moc, snažili se předělat křesťanskou věrouku, uspořádat církev podle nových trendů a ostře vystupovali proti opravdové pravoslavné církvi. Nicméně v polovině 30. let už je moc nepotřebovala, tak je zlikvidovala.

Falešní duchovní umožňují vyřešit řadu úkolů. Zaprvé vyvolat boj s náboženstvím jako formu boje s něčím jiným, například s „diskriminací a nenávistí“. Existují, říkají nám, dobří křesťané. Sezdávají homosexuální páry a „žehnají“ klinikám, které provádějí potraty. Vlády proti nim nic nemají. Podle jejich slov pronásledují pouze zlé a netolerantní fanatiky, které dobří křesťané rozhodně odsuzují za jejich omezený fanatismus. Přitom „správné křesťany“ je vhodné umístit uvnitř každé větší komunity, „správné katolíky za potraty“ nebo „správné pravoslavné za oddávání homosexuálních párů“, a bude-li vláda na někoho tlačit, tak to bude na zlé fanatiky a „homofobní sektáře“.

Zadruhé je třeba podkopávat svědectví církve vnějšímu světu. Jak to, že křesťanská církev učí, že potrat je zbavení života nevinné lidské bytosti a těžké zlo? Ale tady máme křesťany, kteří nic podobného neučí! Existují různé úhly pohledu! U konzervativců přece není žádný monopol! Církev učí, že manželství je svazkem muže a ženy? Ale všichni si to nemyslí. Existují věřící křesťané, kteří „oddávají“ homosexuální „sňatky“. Samozřejmě, zevnitř – z pohledu křesťanů, kteří znají své tradice, bude umělý falešný charakter těchto „liberálních křesťanů“ bít do očí. Ale pro ty, kdo jsou vně církve, to bude vypadat jako „tady jsou skutečně normální křesťané ve všem se shodující se stranou a vládou a zbytek – to jsou nějací nenormální fanatici“.

Zatřetí udělat rozkoly, nebo spíše odštěpení v církvi, vnitřní sváry mezi liberály, kteří se budou snažit přepsat Bibli v souladu s nejnovějším rozhodnutím strany a konzervativci, kteří se budou držet tradice.

Všechno toto je bohužel mimořádně aktuální i pro pravoslavné žijících na Západě i v Rusku – vznik všemožných „ pravoslavných“ organizací, které začnou prosazovat podobné liberální bohoslovecké reformy. Je to pouze otázka krátké doby.

Originál: Гендерные большевики и церковные майданы vyšel 19. listopadu na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru