Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Širokou pozornost si získaly šokující události posledních dnů ve Spojených státech, kde všechny přední on-line platformy vypnuly účty úřadujícímu prezidentovi Donaldu Trumpovi a vedly mohutnou kampaň s cílem „vyčistit“ rovněž účty jeho příznivců.

Alternativní sociální síť Parler, kam američtí kontrarevolucionáři uprchli před touto cenzurou, čelí od gigantů elektronického průmyslu drsnému pronásledování – v době psaní tohoto článku byly její aplikace odstraněny z AppStore a GooglePlay, na parler.com není možné vstoupit prostřednictvím prohlížeče na běžném počítači, ani prostřednictvím dříve stažené aplikace v telefonu.

Těžko můžeme lidem po celém světě včetně Ruska vyčítat, že odešli od plotny s pálícími se kotletami a pěnícím mlékem a pozorně sledovali vývoj událostí v kdysi velkém zámku na Vršku (tj. v Kapitolu). Podívaná to byla strašlivá a zároveň přitažlivá: kdyby se nějaký režisér pokusil popsat ještě před deseti lety něco podobného, byl by odmítnut za zjevně nerealistické představy.

Jenže tentokrát se nám to nezdá: před našima očima se Spojené státy americké proměňují v něco zásadně cizího a nepřátelského, než jaké byly dříve, tj. „zemí svobodných a vlastí statečných“ – přinejmenším v očích vlastních občanů. Historici se budou ještě dlouho dohadovat, jak se něco takového mohlo stát, my se ovšem zaměříme na to, co tyto události mohou znamenat pro nás.

Co se děje s komunikačními obry?

Vidíme, že elektroničtí giganti – Google, Facebook, Twitter, Apple a další – tvoří ideologický kartel, který potlačuje nežádoucí názory. Jedná se o nový fenomén v historii: dříve se cenzurou (a také ideologickou propagandou) zabýval stát. Akce soukromých společností, které odmítají poskytovat příležitosti k distribuci tohoto nebo onoho obsahu, bylo donedávna podivné nazývat „cenzurou“. Pokud se vám to nelíbí, nepoužívejte to, říkalo se: pokud se vám tedy nelíbí pravidla tohoto dodavatele, přejděte k jinému. Trh je samoregulační systém, společnosti, které upřednostňují ideologii před spokojeností zákazníků, ztrácejí peníze a prohrávají konkurenční boj s jinými společnostmi, které přemýšlejí o tom, jak získat své peníze, nikoli o tom, jak vám vymýt mozek.

Samozřejmě, že se již dlouho ví, že společnosti mohou uzavírat kartelové dohody, což obvykle činí za účelem zvýšení cen. Taková tajná dohoda zabraňuje tomu, na čem kapitalismus stojí, tedy na soutěži – a trestá se dle zákona. Tyto dohody však sledovaly zcela zjevný cíl, totiž vydělat peníze.

Dnes jsme svědky nového zajímavého fenoménu, totiž tzv. ideologickému kartelu. Na jedné straně se jedná právě o kartel: skupina společností se spikla, že neumožní konkurentům vstoupit na trh, a odveta vůči Parleru je toho zářným příkladem. Na druhé straně hlavním cílem tohoto spiknutí nejsou peníze. Společnosti se zájmem o zákazníky by se snažily minimalizovat cenzuru (jako například Telegram).

Ti, kterým záleží na příjmech jejich akcionářů, obvykle hlásí do světa, stejně jako salónní diváci na Divokém západě, heslo „Všechny národy jsou vítány“ – ať jsou to Irové, Italové, nebo dokonce černoši, hlavně, aby zaplatili. Anebo, tak jako v našem případě, aby se vytvořilo prostředí neustálé komunikace, ve kterém je tak snadné prodávat reklamu. Touha vydělat peníze by vyžadovala přizvání všech – kromě zjevných zločinců prodávajících drogy nebo dětskou pornografii. Ať se každý připojí a ať si klidně zvesela nadávají: my jim k tomu budeme zobrazovat nenápadné reklamy.

Ideologický kartel popírá dva základní rysy tržní ekonomiky:

a) chování účastníků trhu je určeno touhou vydělat peníze;

b) existuje mezi nimi volná soutěž.

Kartel ničí uživatele a ohrožuje jejich příjem proto, aby vytvořil ideologicky homogenní prostředí.

Jak funguje nový kartel?

Na ospravedlnění těchto akcí někteří uživatelé sítě říkají, že soukromá společnost má právo stanovovat vlastní pravidla.

To ovšem lze sotva přijmout jako dobrý argument.

Zaprvé, kartel sdružující společnosti, které mají na trhu téměř monopolní postavení, je něco jiného než soukromý obchůdek. Nemůžete jít do jiného, podobného soukromého obchůdku. Nejen proto, že podobný obchůdek jednoduše neexistuje, ale také proto, že pokusy o vytvoření takového obchodu jsou rozdrceny podobně jako nešťastný Parler.

Zadruhé, tito lidé obvykle věří v nutnost boje proti „diskriminaci“. To znamená, že pokud někteří pekaři (malý soukromý obchod se dvěma zaměstnanci) odmítnou upéct dort se symboly LGBT pro „svatbu osob stejného pohlaví“, pak jde o nesnesitelnou diskriminaci, kterou je třeba stíhat ze všech sil zákona. Zároveň takových obchodů, které vám za vaše peníze upečou cokoli, jsou stovky, a odmítnutí jednoho z nich vám nezpůsobí žádné skutečné problémy.

Ovšem kartel největších elektronických korporací na světě vám může způsobit skutečné těžkosti. Můžete ztratit plody své mnohaleté práce, ztratit kontakt s lidmi pro vás důležitými a být prakticky vyloučeni z veřejného života.

Samozřejmě se lze setkat také s optimistickými názory, že, jak kdysi řekl jistý básník, „život sám takové lidi tvrdě potrestá“. Neviditelná ruka trhu prý bude krutá ke společnostem, které si neváží svých uživatelů. A ti, kteří se nepřipojili ke kartelové dohodě, jako je Telegram, se budou těšit z růstu na úkor uprchlíků z digitální diktatury.

Počet uživatelů sítí, které nejsou podřízeny kartelové dohodě (pokud je nedokáží rozdrtit), samozřejmě poroste. Jenže bude to stačit k jejich porážce?

Nikoliv. Protimonopolní zákony jsou přijímány, protože kartelové pakty se obvykle samy od sebe nerozpouštějí: stát musí zasáhnout, aby zachoval konkurenční prostředí.

Kartel a americký stát

Bude americký stát bojovat proti tomuto kartelu? Ve formě, v jaké existoval před nedávnou dobou, by to bylo docela pravděpodobné. Očekávat, že demokraté, kteří nyní ovládají páky moci, budou bojovat proti tomuto kartelu, je ale stejné jako čekat na to, že sovětský stát bude bojovat proti deníku „Pravda“ (bývalý přední ideologický nástroj komunistické strany, pozn. překl.)

Ideologie kartelu se totiž plně shoduje s ideologií Demokratické strany.

A nejde o ideologii volné soutěže mezi společnostmi, názory nebo přesvědčeními. Jedná se o totalitní ideologii, která vyžaduje, aby její věrní stoupenci věřili, že manželství může být uzavřeno také mezi stejnými pohlavími, že muže lze pomocí hormonů a operací přeměnit na ženu (a naopak), že muži mohou rodit, a dospělí, kteří podporují zranitelné a závislé dítě v tom, že se „narodilo ve špatném těle“, si zaslouží jenom podporu. Že hlavním hrdinou a mučedníkem země, který by měl být dobrovolně i povinně uctíván, je mnohonásobný zločinec, který zemřel během zatýkání.

A že by každý, kdo byť ve zdvořilé či opatrné formě vyjadřuje pochybnosti, měl být označen za nepřítele lidu, zlého fanatika a celkově úplného darebáka. Takový člověk by měl být alespoň vyhozen z práce, všechny smlouvy s ním by měly být anulovány a samozřejmě by měl mít zakázány sociální sítě, aby neotravoval masy svými misantropickými pochybnostmi.

Rusko je, stejně jako tradiční křesťanská Amerika – a jako každá země, která si cení své nezávislosti, národní a náboženské identity – terčem této globalistické ideologie, která se snaží pohltit celý svět. Jak řekl současný prezident Joe Biden, když byl viceprezidentem za Obamovy vlády:

„... nezajímá mě, jaká je vaše kultura. Nelidskost zůstává nelidskostí a předsudky zůstávají předsudky ... Vy [aktivisté LGBT] zastupujete většinu a ti ostatní jsou troglodyty. “

Co nás čeká?

Brzy se střetneme se zesíleným politickým, finančním a propagandistickým tlakem, abychom přijali hodnoty tohoto nového překrásného světa.

Donucení lidí, aby věřili (nebo alespoň předstírali víru) v do očí bijící nesmysly, je účinným prostředkem, jak lidi naučit poslouchat. Přesně tak funguje lidská psychologie. Lidem je nepříjemné, když si mají přiznat, že podlehli tlaku, že jim jejich názory vnucují ostatní, že jednají ze strachu, že ztratí zaměstnání nebo budou vystaveni jiným formám sociálního ostrakismu.

Proto začnou věřit – horlivě a upřímně – že je nikdo nepřinutil, že jednali z vlastního rozumu a svědomí, a ti, kteří s nimi nesouhlasí, jsou špatní, velmi špatní lidé, kteří si jednoduše vyberou zjevné zlo. Lidé mají tendenci bránit svá rozhodnutí, dokonce i ta zjevně hloupá a ne zcela dobrovolná. Když se na oltář jediného skutečného pokrokového učení přinášejí těžké oběti, je nemožné prohlásit je za zbytečné. Dcera, která udala svou trumpistickou matku (jako Helena Dukeová), musí být neochvějně přesvědčena, že udělala správnou věc. Oddanost „velké věci“ je deklarována s bouřlivým a trochu hysterickým entuziasmem.

To ale není nic principiálně nového: viděli jsme to během různých sociálních pohrom, jako byla ruská revoluce roku 1917, národní socialismus v Německu, „kulturní revoluce“ v Číně nebo nedávné události na ukrajinském Majdanu.

Rozdíl je v tom, že se totalitní ideologie zavádí v zemi, která zůstává nejmocnější a nejvlivnější na světě, a elektronický kartel, o kterém mluvíme, má globální povahu. Když newyorská státní advokátní komora zahájila proces vyloučení Trumpova právníka Rudolpha Giulianiho za „jeho bezdůvodné pokusy jménem Trumpa zpochybnit integritu prezidentských voleb“, můžeme se na to dívat s pocitem jakéhosi lehkého nezájmu: prožili jsme si něco podobného, ale tyto temné časy jsou dávno pryč, odhalování „odporného gangu Trumpových stoupenců“ je od nás vzdálené tři tisíce mil.

Ale když západní sociální sítě zavádějí ideologickou cenzuru, tj. propagují určitou ideologii a potlačují disent, činí tak po celém světě, včetně naší země.

Tváří v tvář této kartelové dohodě čelíme novému typu vlády, kterou si nikdo nevybral a která snadno překonává hranice států – to může způsobit neposlušným značné potíže (i když ne fatální), avšak zároveň to významně posiluje stoupence vlastních názorů.

Co si s tím počít na úrovni práva, to je otázka, která teprve čeká na podrobné prozkoumání. My si však musíme uvědomit, proč se proti takovému nátlaku stavíme. S čistou hrdostí a antiamerickou náladou to daleko nedotáhneme.  

Jsme povoláni k tomu uvědomit si dědictví naší země jako křesťanské, jako součásti křesťanské civilizace. Věříme v Nebeský Jeruzalém, a právě proto vystupujeme proti nové inkarnaci nového Babylonu.

(překlad vlastní, kráceno, upraveno, mezititulky redakční)

Originál: СЕРГЕЙ ЛЬВОВИЧ ХУДИЕВ - Глобальный идеологический картель vyšel 13. 1. 2021 na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru