Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Profesor na stockholmské High School of Economics Magnus Söderlund prohlásil, že by konzumace lidského masa mohla pomoci v boji proti dopadům globálních změn klimatu. Konzumace mrtvých lidí by mohla snížit produkci zvířat a přetlak v životním prostředí. Profesor si je samozřejmě vědom jistých obtíží – bude k tomu nutné „překonat konzervativní tabu“.

Reakce byly různorodé – někteří považovali Söderlundův návrh za žvást, jiní začali vysvětlovat, jaké zdravotní problémy může konzumace masa mrtvých způsobit. Samotné vyznění – člověk otevřeně obhajuje kanibalismus a začíná o tom diskutovat jako o naprosto přijatelné možnosti! – je však více než zjevné.

Z ryze pragmatického hlediska není kanibalismus nutný, protože samozřejmě neřeší žádné problémy v oblasti výživy. Ponuré předpovědi, že Země nebude schopna živit rostoucí populaci, byly předkládány již dávno, nicméně problém byl vyřešen zvýšením zemědělské produktivity, zejména tzv. zelené revoluce, během níž byly zavedeny produktivnější odrůdy a byly vyvinuty nové zavlažovací techniky.

I když lidstvo dospěje k závěru, že je nezbytné snížit spotřebu masa, nepovede to ke kanibalismu, nýbrž spíše k širšímu používání rostlinných bílkovin.

Söderlundův návrh je tedy z hlediska výživy absolutně nesmyslný. Jeho význam spočívá v jiné etické a ideologické sféře. Söderlund navíc není jediný, kdo se zájmem mluví o kanibalismu.

Tomuto tématu se opakovaně věnoval i známý ateistický filosof a vědec Richard Dawkins – například v rozhovoru s dalším významným ateistickým filozofem Peterem Singerem diskutovali o možnosti konzumace lidských bytostí a dospěli k závěru, že v tom není nic neetického. Jedná se například o „maso“ těch, kdo zemřeli během dopravní nehody, a proto není nikdo zodpovědný za jeho smrt a příbuzní zemřelého proti tomu nic nenamítají.

Později Dawkins přišel s myšlenkou, že tabuizaci konzumace lidského masa bude možné překonat, pokud se lidské maso naučíme pěstovat in vitro, čímž vlastně nikoho nezabijeme. Poznamenejme však, že v tomto případě takové maso nebude odebráno ze samotného lidského těla a zůstává otázkou, zda je považovat za lidské. Klíčová slova pro Söderlunda i Dawkinse však zní „prolomit tabu“.

Kanibalismus vypadá tak přitažlivě a zajímavě nikoliv proto, že by lidé byli vyčerpáni nesnesitelným hladem. Všichni z nich jsou obyvateli prosperujících zemí, kde jsou lidé nuceni bojovat s přejídáním. A také nikoliv proto, že by předpokládali hrozivou potřebu lidstva jíst svůj vlastní druh.

A to právě proto, že se jedná o tabu, tedy něco naprosto zakázaného a nechutného ve většině kultur světa – a zejména v kultuře evropské. Tito lidé hovoří o kanibalismu nikoliv navzdory zákazu, ale právě proto, že je to zakázáno. Jakékoliv výroky o „boji proti globálnímu oteplování“ nejsou ničím jiným než trapnou omluvou. Cílem je rozbít tabu. Ale proč?

Existuje k tomu několik důvodů. První leží na povrchu – skandál funguje jako relativně levný způsob, jak získat slávu. Söderlund je marketingový specialista, autor několika knih, snad se po jeho projevu budou prodávat ještě lépe. Lidé, kteří pracují na zničení tabu nemusí mít žádné zvláště dalekosáhlý plán – často chtějí jen vyvolat skandál a poté ho zpeněžit.

Dalším důvodem je to, že zvrácenost, tedy tíhnutí k něčemu, co by většina lidí považovala za odporné nebo nezákonné, funguje dobře jako znak elitářství. Pomáhá to utvořit si „svůj vlastní kroužek“, v němž se lidé navzájem poznávají, spojují je nečistá „tajemství“ a celkové ponoření se do těch propastí ohavností, do nichž se obyčejní lidé neodvažují sestoupit nebo se na to prostě nechtějí dívat.

V tomto ohledu si můžeme připomenout smrt milionáře Jeffreyho Epsteina, který si vydržoval celý harém nezletilých dívek pro horní vrstvy americké politické elity. Když se zdálo, že bude svědčit proti svým klientům, nalezli ho oběšeného v jeho cele.

S obecným uvolněním tabu však zvrácenosti již přestávají hrát roli něčeho temného a elitářského – jak se to kdysi stalo s homosexualitou. Nyní se takto může chovat každý občan, nejen slavní umělci a politici. Musíme neustále tlačit na zákazy, nacházet více a více extrémních zlozvyků, které by mohly hrát stejnou roli jako značka vyvolenosti.

I v tomto ohledu hraje kanibalismus dokonale roli jistého „elitářského zlozvyku“, který nám umožňuje oddělit moderní, vyspělé elity patřící budoucnosti od běžných lidí, tedy blbců a hovad oddaných „konzervativnímu tabu“.

Mírný náznak odpovídajících preferencí představuje nárok na elitářství, na příslušnost k „vyvoleným“, kteří čelí nedorozumění a nepřátelství „temných mas“.

Existuje také třetí, ideologický aspekt – funguje zde silné kulturní hnutí, které považuje křesťanské dědictví evropské civilizace za něco, co brání „pokroku“. V tom ovšem není nic nového – už jsme je viděli, jak se chovají jakobíni a bolševici. Dnes má však toto hnutí spíše kulturní povahu a nesnaží se chopit se zbraní. Chtějí se zmocnit nástrojů kulturního vlivu – médií, vzdělávacích institucí a zábavního průmyslu.

Kanibalismus je fenomén, který jsme mohli očekávat v další fázi, protože přesně zapadá do logiky kulturní revoluce.

Proč nejíst lidi, když jíme zvířata?

Protože všichni lidé na úrovni intuice – a křesťané také na úrovni dogmatu – vědí, že člověk se zásadně a kvalitativně liší od zvířat. Zákaz kanibalismu spočívá v chápání člověka: ten byl stvořen k obrazu a podobě Boží a je jedinečný mezi ostatními živými bytostmi.

Pro lidi, kteří zásadně odmítají křesťanské dědictví, člověk pochází ze živočišné říše – možná je nejinteligentnější a nejrozvinutější, nicméně není až tak výlučný. Myšlenka jedinečnosti člověka jako druhu je naopak odsuzována jako „lidská exkluzivita“ nebo „spismismus“, tj. diskriminační přesvědčení, že lidé mají hodnotu a práva, kterých se zvířatům nedostává.

Kanibalismus se tak stane přirozeným – a zcela očekávaným – projevem takového světonázoru.

Přestože se nám názory Söderlunda nebo Dawkinse mohou zdát bláznivé, v jejich šílenství existuje určitá logika, posloupnost, ba dokonce i nevyhnutelnost. V jejich chápání světa je možné připustit tezi, že je možné jíst ovce, ovšem lidi nikoliv. Jenže toto tabu je pro ně vskutku nesmyslné. A ničení nesmyslných tabu je věcí cti, statečnosti a hrdinství – i když v tom není žádný praktický smysl.

Samozřejmě, že na Západě existují také zdravé, konzervativní síly, které s revolucionáři bojují. Demonstrativní pohrdání tradicí a náboženstvím, hanlivé úsměšky nad každým požadavkem „to nejde“, obavy z toho, že se ukážete jako nedostatečně progresivní… to vše dělá z našich zapadniků snadný terč těch nejdivočejších myšlenek: jde jen o to, aby přicházely z „civilizovaného světa“.

V tomto by byl velmi vhodný vlastní úsudek a nezávislost – ne všechny západní myšlenky jsou stejně dobré, přemýšlejme také vlastní hlavou.

Lidé se prostě nejedí. I když si někteří švédští profesoři a britští vědci myslí, že je to možné.

(překlad vlastní)

Originál: Сергей Худиев - Людоедство делают «элитарным пороком» vyšel 17. září 2019 na vz.ru.

Dále viz: 

Švédský vědec navrhl pojídat lidské ostatky, aby byla zachráněna planeta

Zdroj: vz.ru