Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Bouřlivé online diskuse spojené s novou vlnou islamistického terorismu – a sekulárního běsnění – nás znovu konfrontují s potřebou vidět události z pohledu Božího zjevení. Nedostatek jasného systému víry a hodnocení činí lidi snadnými oběťmi manipulace, „lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu“ (Efezským 4,14).

Možná však ani ne tak chytráctvím – manipulace je zde viditelná pouhým okem – ale to vyžaduje krok stranou, trochu se vzdálit od uměle vytvořeného víru emocí.

Falešná volba

Nejjednodušší manipulativní pastí je past s falešnou volbou. Lidé stojí před volbou mezi dvěma špatnými alternativami, z nichž jedna je znatelně horší – a požaduje se, aby okamžitě a rozhodně jednu z nich podpořili.

Buď tedy podporujete obscénní rouhání nebo na druhé straně „uražené“ teroristy, kteří kvůli nenávisti vůči ateistům přišli zabíjet farníky do kostela. Zároveň nesmíme zapomenout, že kromě obscénních karikatur Mohameda se ten samý Charlie Hebdo proslavil obscénními karikaturami Pána Ježíše a Matky Boží. I kdybychom to chtěli ignorovat, nebude nám to dovoleno – tyto karikatury jsou na sociálních sítích reprodukovány znovu a znovu těmi, kteří nás vyzývají k podpoře práv rouhačů proti teroristům, kteří tato práva ohrožují.

Tento požadavek rozhodnout se: tak jsi pro rouhače nebo pro kriminálníky? se opakuje ad nauseam, dokud člověk neuvěří, že volba skutečně stojí právě takto. „Je opravdu horší nakreslit karikaturu, byť jakkoli hloupou, než odříznout mužskou hlavu?“ Předpokládá se, že řeknete „samozřejmě ne“ – a pověsíte si „Jsem Charlie“ na svůj profilový obrázek.

Jenže takový způsob argumentace – „copak je tento skutek horší, než uříznutí hlavy?!“ lze použít na řadu dalších akcí: „je krádež / obchod s drogami / pedofilie atd. horší než uřezávání hlav nevinným lidem?“ Ve všech těchto případech pravděpodobně najdete tento argument jako spíše patetický pokus o manipulaci a ospravedlnění něčeho, co nelze ospravedlnit. V případě Charlie Ebdo vám však masivní ohlušující kampaň nedovolí zastavit se a říci si – proč bych měl najednou podporovat tuto oplzlost?

Manipulativní techniky

Vy se tím – křičí hystericky milion hlasů z internetu – stavíte na stranu uřezávání hlav! Říkáte, že byli uráženi a že jim lze porozumět! Absurdní obvinění jsou také standardní manipulativní technikou. Pokud se nenecháte ovlivnit jednou ze stran, pak jste hrozný člověk – rasista, fašista, terorista a spolupachatel nejrůznějších krvavých činů. Takového obludného darebáka by měl nenávidět celý internet, vyhodit ho z práce, přerušit s ním veškeré vztahy a nedávat mu žádný chléb, vodu, pomoc či úkryt – jak to vidíme ve stále se zhoršující cancel culture na Západě. Ale v naší zemi (přinejmenším mimo poměrně úzké kruhy) nemají hrozivé výkřiky on-linové veřejnosti takové katastrofické následky, takže je možné je v klidu ignorovat.

Můžete dokonce odpovědět otevřeně a hrubě – peklo je dostatečně velké místo a jak vrazi, tak rouhači se tam vlezou určitě všichni. Pokud chcete, aby vaše pozemská cesta skončila jinak, měli byste se vyhnout oběma.

Je nepravděpodobné, že by nás satan dokázal přimět, abychom někomu uřezávali hlavy – v tomto ohledu nám nehrozí žádné riziko. To není pokušení, s nímž se my, křesťané, musíme potýkat. Snaží se nás vtáhnout do něčeho jiného – do smíření se s rouháním a poté do jeho odsouhlasení. Ve skutečnosti se od nás očekává, že přijmeme, že Bůh – s nímž bychom mohli uzavřít smlouvu a kterého můžeme ctít a milovat s úctou – jednoduše neexistuje. A že Spasitel, který zemřel za naše hříchy a zaslouží si naše pietní uctívání, není nic jiného než výplod představivosti, a proto je prostě nemožné jeho velikost urazit a zesměšňovat jeho lásku. Není nutné říkat toto odpadlictví nahlas, stačí přijmout skutky, které o tom svědčí.

Volba světonázoru

Karikatury duchovenstva mohou mít různé významy, mohou být namířeny i proti těm, kteří nejsou hodni své služby. Ale posměšné karikatury Krista, Matky Boží a světců jsou vytvářeny pouze s cílem dosvědčit vlastní jednoznačné zřeknutí se křesťanské víry a vyzvat ostatní ke stejnému kroku.

Nejedná se o otázku našich pocitů, urážení se nebo obecně našich prožitků – je to otázka volby světonázoru. Ať už obscénní karikatura Matky Boží pobouří vaše emoce nebo ne – řekněme, že jste hluboce flegmatický člověk – jakýkoliv souhlas s takovou karikaturou, jakékoliv pousmání se nad ní, jakýkoli souhlas s tím, že ji přijmete jako něco normálního, je zřeknutím se víry. Právě k tomuto odříkání se nás snaží donutit. Během pronásledování křesťanství pronásledovatelé přinutili věřící, aby se rouhali Božímu jménu nebo pošlapali ikony, ti ovšem byli často připraveni zemřít, než by tak učinili. Obě strany dobře věděly, co takový symbolický čin znamená.

Ať se k rouhání staví stát jakkoliv, z hlediska Božího slova se jedná o smrtelný hřích.

Jak říká kniha Zjevení o apokalyptické šelmě:

„A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě

a měla moc po čtyřicet dva měsíce.

A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu,

jeho jménu i jeho příbytku,

všem, kdo přebývají v nebi“ (Zj 13,5–6).

Urážka Boha a jeho příbytku, tedy Církve, a jeho svatých, znamená příznak přebývání na špatné straně eschatologie.

Samozřejmě nám neustále říkají, že všechny tyto spekulace o rouhání se nemohou dotknout ateistů – a proč by měly? Samozřejmě jim můžete vysvětlovat, že sekulární člověk ještě nemusí být nekulturní barbar. Nejprve by se ale měl každý z nás rozhodnout – věříme v Boha? Modlíme se k němu?

Rouhání se a jakýkoliv pozitivní vztah k němu, tedy každý lajk a přepis rouhačských textů nebo kopie fotek prozrazují stav mysli, který je neslučitelný s úctyplnou modlitbou. Pokud jste ateista, který jednou provždy odmítl Krista, měli byste si toho být vědomi. Pokud jste věřící, měli byste se, pokud je to možné, držet dál od těch, kteří mluví hrdě a rouhavě.

Neúčastníme se bitvy mezi sekularismem a islamismem kvůli karikaturám: my bojujeme v souboji mezi Bohem a ďáblem za věčnou spásu duší. A v této bitvě se sekularisté i islamisté nacházejí na jedné straně.

Tato strana ale není naše.

(překlad vlastní, mezititulky redakční)

Originál: СЕРГЕЙ ЛЬВОВИЧ ХУДИЕВ - О ложном выборе между адом и адом vyšel . listopadu 2020 na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru