Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Na obou stranách Atlantiku pokračuje výbušná kampaň, připomínající sovětský plakát dvacátých let 20. století:

„Pryč se sprosťáky v ženské otázce! Chlapce-hřebce naučíme disciplíně!“

Všechno to začalo s odhalením hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, jenž po desetiletí obtěžoval herečky… Jenže pak celá věc nabrala na obrátkách a mnoho známých tváří bylo označeno za morální zvrácence, kteří nemají v našem kolektivu místo. Mohlo se přitom jednat o skutečně odporné chování, za které by v patriarchální společnosti, jako je ta naše, dotyčný dostal pěstí do obličeje, ale také o sentimentální stařecké komplimenty typu „mladý člověk by považoval za štěstí, kdyby měl takovou milovanou dívku, jako jste vy… Kdybych tak byl mlád!“, které zničily kariéru 76-letému britskému poslanci Kevinu Hopkinsovi.

Naši komentátoři jsou velice překvapeni extrémní přísností americké morálky – dokonce ani  flirtovat v práci již není možné! Někteří fanoušci Ameriky oslavují její ušlechtilou přísnost se stejným nadšením, se kterým oslavují její nevázanou svobodu.

Zaměřme se však na zajímavý paradox. Zuřivé feministky, které jsou připraveny zničit starého chlípníka za nevhodný kompliment, jsou vlastně pokrokovým oddílem liberálních a progresivních sil s určitou škálou hesel. Patří k nim tyto: Patriarchální rodina je místem útlaku, žena by měla být „sexuálně svobodná“, všechny formy sexuálního chování jsou stejně dobré a přijatelné, pokud s nimi aktéři souhlasí, tradiční etika věrnosti v manželství a abstinence před svatbou jsou nástrojem nesnesitelného útlaku atd.

Paradoxně si však nelze nevšimnout, že jsou to ve skutečnosti právě ony, kdo podporují staré dobré konzervativní mravy, v nichž se považuje flirtování v práci za nepřípustné.

Když může být člověk podroben veřejné hanbě a pohanění, vyhozen ze svého pracoviště a podroben sociálnímu ostrakismu – a nakonec se ocitnout zcela bez prostředků – a to všechno za nevinný kompliment učiněný ženě (přičemž neexistuje žádná promlčecí lhůta, ani presumpce neviny) vytváří se tím atmosféra, v níž se hříšníci bojí, třesou se lidé nemravní a vítězí ctnost… Smilstvo a všeliké další zkažené věci se ani nezmiňují.

Nic proti tomu – přísná morálka je jistě dobrá věc. S ní nelze než souhlasit. Pokud chcete flirtovat, jděte domů a flirtujte se svou zákonnou ženou. V práci ale buďte skromný a úctivý. Pracovní románky představují zlo a potíže pro rodinu. Pokud je současná kampaň učiní obtížnějšími, tak to bude jen dobře. Ať žijí rodinné hodnoty, abstinence před svatbou a věrnost v manželství!

Jenže jak jsme již poznamenali, feministky jsou ty poslední, kdo by se zastával tradiční rodiny. Právě naopak. Ale jak je možné, že právě ony dnes vystupují jako obhájkyně dobrých mravů?

Z důvodu, se kterými se sotva ztotožní: liberální a progresivní postoj vůči rodině a sexualitě totiž směřuje právě proti ženám.

Je to jednoduché. V kultuře, v níž se normou stala sexuální „svoboda“ se „partneři“, s nimiž nejsou navázány hluboké vnitřní vztahy (a oni si jich právě proto neváží), stávají daleko horšími tyrany než tradiční „patriarchální“ muži.

Ano, lidé jsou obecně hříšní a mají sklony chovat se k sobě navzájem špatně. I v patriarchální rodině se může manžel chovat jako idiot. Jenže patriarchální etika jej nutí milovat, pečovat a chránit. A co je nejdůležitější, zůstat věrný. Taková výchova, tj. potřeba žít před zraky ostatních lidí, kteří jsou vychováváni stejně, pak představuje brzdící faktor v tom, aby se člověk choval špatně.

Pokud prostě zrušíte tato omezení jako něco, co je spojeno ve vašem vědomí s „patriarchálním útlakem“, zvýšíte – nikoliv snížíte! – počet mužských šovinistických projevů.

Pokud se muži vnucuje obraz „osvobozené“ ženy, která si sama volí své vlastní „partnery“, tedy kolik a jaké chce, provokuje feministické hnutí muže, aby hledal právě takové dobrodružství. Proč by právě on neměl být jedním z těchto partnerů?

Mnozí se problému obtěžování, tj. sexuálnímu harašení na pracovišti, vysmívají, ale ve skutečnosti se jedná o reálný problém, který nevyhnutelně vzniká v kultuře, kde se mimomanželské vztahy považují za normální.

V konzervativní etice by člověk obecně neměl projevovat sexuální zájem k nikomu jinému než ke své manželce. A konec! Problémy pak nevznikají. V liberální etice otázka, kde končí flirtování a začne obtěžování, visí pořád ve vzduchu. A není na ni možné jasně odpovědět jednoduše proto, že každý reaguje různými způsoby. Některá dívka by se nad staromilským Hopkinsovým komplimentem usmála, jiná by se cítila ohrožena.

A feministky řeší tyto problémy předvídatelným způsobem, který je ovšem zcela v rozporu s jejich ideologií: tvrdě prosazují ty nejkonzervativnější přístupy, jakoby v duchu viktoriánské éry, kdy bylo nejvhodnější se potenciálně kompromitujícím situací pečlivě vyhýbat.

Právě tak, jak to například činí nadmíru opatrný americký viceprezident Mike Pence, který odmítá večeřet s jakoukoliv jinou ženou, než se svou manželkou.

Takový je úžasný úradek Boží: když se lidé bouří proti ctnosti, nakonec to skončí tak, že se vší důsledností potírají právě zlozvyky. Nezbývá než jim přát, ať dosáhnou úspěchu!

(překlad vlastní)

Originál: Сергей Львович Худиев - О насаждении добродетели и искоренении порока vyšel 15. listopadu 2017 na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru