Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Podle oficiálních stránek městské dumy v Kirově se poslanci rozhodli postavit ve městě pomník F. E. Dzeržinskému. Ano, tomu, jemuž se přezdívá „železný Feliks“ – nejdříve horlivému revolucionáři a bojovníku s carismem, a poté předsedovi tzv. Všeruské mimořádné komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR neboli Čeky.

Cožpak o to, slovo „sabotáž“ zní pěkně, pokud jím označujeme činy, které provokují sociální konflikt. A vyzdvihování Dzeržinského znamená právě provokování ostrých společenských sporů.

Zaměřme se na to podrobněji.

Existují historické osobnosti a události, jejichž vzpomínka může společnost stmelovat a zpevňovat. Pokud jde o sovětskou éru, jedná se například o Jurije Gagarina a jeho let do vesmíru. My všichni – věřící i nevěřící, Rusové i Nerusové, lidé různých politických názorů – jsme na toho člověka a jeho čin hrdí. Již navždy bude v dějinách lidstva napsáno, že jako první vstoupil do Vesmíru náš člověk.

Existují ovšem osoby, které naopak přinášejí sváry a rozbroje. Jako Dzeržinský. Jeho činy nevyhnutelně vyvolávají zcela opačná hodnocení. Copak je dobré být horlivým revolucionářem a všechny síly věnovat tomu, abych svou vlastní zemi uvrhl do víru revoluce a občanské války? Někdo to schvaluje a dokonce poradí mladíkovi, který se rozhoduje, co dělat, být jako Dzeržinský – tj. fanaticky pracovat na destabilizaci a nakonec i likvidaci státu. Jiní (především ti, kdo pracují ve speciálních službách a dělají dobře svou práci) naléhavě radí mladíkovi, aby si v žádném případě nebral z Dzeržinského příklad – aby žil v klidu a dodržoval zákony. Mezi oběma tábory musí nutně vzniknout spor. 

Po revoluci se Dzeržinský stal vedoucím Čeky, tedy organizace, která naháněla strach i některým bolševikům. Bucharin, Olminský a Petrovský kdysi požadovali odstranění Čeky a především „svévole této organizace napěchované zločinci, sadisty a rozkladnými elementy lumpen-proletariátu“. Jenže V. I. Lenin činnost organizace podpořil, dokonce ji hájil, že „se stala za některé své činy terčem nespravedlivých obvinění ze strany omezené inteligence… neschopné podívat se na problematiku terorismu v širší perspektivě“.

Ano, činnost Čeky lze označit zcela zjevně za „teror“, který byl namířen proti odpůrcům komunistické moci. Pokud budeme hovořit o Dzeržinském jako o „teroristovi“, nebudeme v žádném případě přehánět. On sám hovořil o činnosti své organizace jako o teroru. A tento teror neohraničovaly žádné právní rámce, které by mohly výše zmíněným „zločincům, sadistům a rozkladným elementům lumpen-proletariátu“ zabránit v mučení a vraždách lidí pouze pro vlastní uspokojení. Nebudu na tomto místě uvádět popisy dochovaných svědectví, co tito lidé dělali. Cílem této statě není šokovat a cukat nervy čtenářů, nýbrž apelovat k jejich zdravému úsudku.

Dzeržinskij představuje nesmírně konfliktní osobnost. Někdo si totiž myslí, že je násilí a teror proti vlastním spoluobčanům v pořádku a zaslouží si, aby jeho protagonistům byly stavěny pomníky. Jenže tento přístup nutně vyvolá averzi jiné části společnosti.

Navíc se zde jedná o vlastní otázku smyslu existence tajných služeb. Někdo říká, že smysl jejich existence spočívá v tom, aby zabíjel a pronásledoval občany, tak jak to dělala Čeka. V tomto případě má památník Dzeržinskému svou logiku. Jenže jiní lidé mají přesně opačný názor: tajné služby jsou tu od toho, aby chránily občany před terorem. V tomto smyslu se pomník teroristovy stává nepřátelskou výzvou poctivým pracovníkům tajných služeb. Tyto dvě pozice se zjevně sotva shodnou.

Stejně konfliktní je také otázka následnictví. Tajné služby Ruské federace se usilovně snaží bojovat s terorismem a chránit své spoluobčany – a za to jim musíme být vděční. Je namístě, abychom tyto lidi, kteří chrání nás všechny, označovali za „zločince, sadisty a rozkladné elementy lumpen-proletariátu“, tak jako Čeku?

Ano, někdo si skutečně myslí, že jsou současné tajné služby následníky Čeky – jenže mnozí to naopak považují za nespravedlivé. Následníky teroristů jsou teroristé. Lidé, kteří teroristům čelí, jsou následníky odpovídajících tajných služeb historického ruského státu, kteří s terorismem rovněž bojovali.

Celkový počet zavražděných osob Čekou dosahuje 50 – 140 tisíc. Pro srovnání: celkový počet lidí zabitých během teroristických útoků od roku 1999 v Rusku činí 1667 osob.  

Někdo tvrdí, že lze masové vraždy obyvatel Ruska považovat za cosi pozitivního. A že si to zasluhuje zvěčnění. Potom ovšem není jasné, proč svůj pomník nebude mít také Basajev (Šamil Basajev – polní velitel islámské guerilly bojující za nezávislost Čečenska, mezinárodně působící terorista, jenž stál mj. za útokem v Beslanu v září 2004, pozn. překl.) a jiní teroristé, kteří, samozřejmě, nedosahují úrovně Dzeržinského – i když snahu jim jistě upřít nelze… 

Někdo si zase myslí, že těm, kdo terorizovali obyvatele vlastní země, by se pomníky stavět neměly… Proto lidé, kteří navrhují oslavu Dzeržinského a chtějí mu postavit pomník nevyhnutelně vyvolají ve společnosti sváry.

Starost o mír a stabilitu ve společnosti by nás měly vést k tomu, abychom zanechali zlého ducha „železného“ Dzeržinského tam, kde nyní přebývá, a nevyvolávali jej.

V sovětském období mezi námi žilo hodně významných lidí: vojáci, kteří porazili nacisty, vědci, kteří dělali objevy, lékaři, kteří léčili lidi a objevovali nové léky a učili se bojovat s novými nemocemi. Kosmonauté. Skladatelé. Máme komu stavět pomníky!

Vybírat ze všech lidí této epochy právě soudruha Dzeržinského, který se „proslavil“ masovými vraždami ruského lidu, neznamená vzdychat nostalgicky po SSSR.

Znamená to tesknit po masovém teroru lidí v Rusku.

Originál: Сергей Львович Худиев - О вызывании мятежных духов vyšel 5. června 2017 na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru