Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Feministická posedlost sexuálním násilím a ochota vidět necudné obtěžování i ve snaze podat kabát ve skutečnosti odráží reálné problémy. Americká média jsou otřesena velkým skandálem okolo hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, který po desetiletí zneužíval svého oficiálního postavení k tomu, aby herečky nutil k sexu.

Přičemž celý Hollywood, tato pevnost feminismu a předvoj boje za práva žen, mlčel jako zařezaný. Tyto události poukazují na jeden důležitý vnitřní rozpor v tom, jak se Hollywood po celém světě prezentuje.

Hollywood je nejvlivnější institucí na planetě. Formuje morálku, zvyky, módu, představy o dobrém a špatném, způsoby, jak mluvit – tedy ten soubor symbolů a vazeb, které dříve formovaly národní literatury a národní kinematografie. Dnes lidé již nepoznají citát z Lermontova, okamžitě však rozpoznají citát z kdejaké hollywoodské střílečky.

V Hollywoodu samozřejmě pracují různí režiséři, kteří natáčejí různé filmy. Mohou se významně lišit jak myšlenkově, tak v kvalitě provedení. Existuje ovšem určitá hollywoodská subkultura, a otevřeně řečeno propagandistická hollywoodská mašinérie, která propaguje po celém světě zcela jasný soubor názorů.

Názory, které se v Americe obvykle nazývají „progresivní“ a „liberální“, jsou spojovány s Demokratickou stranou, která prohrála poslední prezidentské volby. Oblíbený slogan z této řady zní „rovnost“.

K dosažení rovnosti – a svobody – je nutné překonat obtížné dědictví dob, kdy bílí křesťané (Columbus, generál Lee, otcové-zakladatelé Spojených států a jiní podobní darebáci) ohrožovali život všech ostatních, tj. etnických a náboženských menšin, žen, homosexuálů či transsexuálů.

Jedním z aspektů tohoto obtížného dědictví je „heteronormativismus“, tedy myšlenka, že existuje normální, správný, společensky a nábožensky schválený model sexuality – totiž manželství mezi mužem a ženou, v němž se rodí a vychovávají děti, a muž a žena plní sociální role odpovídající jejich biologickému pohlaví.

Jiné formy sexuality – „svobodná láska“, homosexualita, experimenty s novým vymezením pohlaví – jsou v tomto pojetí považovány za deviantní a nesouhlasné.

Američtí (i naši) liberálové chápou heteronormativismus jako zdroj všeho špatného, nelidského útlaku všech, kteří se nevejdou do úzkého rámce konzervativní společnosti a církve.

Je pro ně důležité, aby žádné formy sexuálního chování (kromě násilí a také dosud kontaktu s dětmi) nebyly považovány za odsouzeníhodné. Důležitou součástí tohoto ideologického schématu je feminismus, tedy hnutí, kterému se u nás často vysmíváme, i když některé jeho požadavky jsou zcela legitimní.

Například požadavek stejného finančního odměňování. Nebo trestání obtěžování na pracovišti. Nebo protest proti tomu, co se nazývá „objektivizace“ – tedy vnímání žen jako sexuálního objektu a nikoliv jako lidské osoby hodné úcty.

Tyto požadavky jsou však předkládány v kontextu naprosto konkrétních představ o tom, co může „osvobození“ pro ženu znamenat a kdo jsou ty temné síly, které ji utlačují. Utlačuje ji samozřejmě sveřepě patriarchální rodina, ve které je jí přidělena role hlídačky rodinného krbu, uspokojovatelky manžela a pradlenky plínek. Tradiční náboženství prý takovou rodinu podporuje.

Vysvobození z této situace má přijít s pomocí sexuální emancipace, „svobodné lásky“ a potratu. Skutečným problémem ovšem je, že kultura, v níž je praktikována „volná láska“, tvrdě zasahuje především ženy.

Zařídit vše tak, aby byly sexuální styky „svobodné“ (tj. nesvázané rámcem věrnosti v manželství), „úctyhodné“ (tedy aby uznávali důstojnost člověka) a zcela dobrovolné, to je ovšem zapeklitá otázka.

V prostředí, kde se od muže očekává, že bude příkladným rodinným manželem (například v korporacích, kde konzervativní etika přetrvává), mohou libovolné dobrovolné vztahy s kolegyněmi způsobit skandál a pohřbít muži kariéru.

Ovšem v prostředí, kde se mimomanželské styky v zásadě nepovažují za něco špatného, je jejich dobrovolnost nevyhnutelně zpochybňována.

To, co způsobuje sarkastický výsměch, tedy posedlost feministek v případech sexuálního násilí a ochota vidět špinavé obtěžování i ve snaze podat kabát, ve skutečnosti odráží reálný problém.

V kultuře, kde je přijatelná „volná láska“ a všichni jsou potenciálními sexuálními objekty všech, je velmi obtížné vyhnout se každodenní „objektivizaci“.

Krátkodobé vztahy mezi lidmi, kteří si nejsou blízcí, nevyhnutelně vyvolávají vzájemné nedorozumění a smutek.

On si myslí, že na večírku prožili příjemné chvíle a pak se milovali; ona si myslí, že je to darebák, který ji opil a pak znásilnil. On si myslí, že mu poskytla osobní přízeň, a on ji vděčně upřednostnil v profesionální sféře; ona si myslí, že ji ten darebák ke všemu přinutil pomocí administrativních zdrojů nátlaku. On se domnívá, že si s ní pěkně zašpásoval (svobodná láska přeci znamená, že všichni mohou flirtovat se všemi), ona má za to, že se k ní nechutně a urážlivě vnucuje.

Požadavek feministek, aby muž opatrně, jako kdyby vstupoval na minové pole, se při každém dalším kroku přesvědčoval o informovaném souhlasu ženy, může být vhodný, ale ve skutečnosti k němu takřka nedochází.

S dobrovolností v rámci korporátních společností, v nichž přijali „progresivní“ etiku, jsou problémy absolutně nevyhnutelné. Kdy se tato dobrovolnost začíná rozostřovat?

Řekněme, že žena ví, že pokud bude vnímat přízeň a pozornosti od šéfa, bude to mít pozitivní vliv na její kariéru, a pokud to neudělá, následky budou nepříznivé. Není to uvedeno ve smlouvě, při vstupu do pracovního poměru se o tom nemluvilo, nicméně je to očividné.

Bude její souhlas zcela dobrovolný? Formálně ano, žádný nátlak neexistuje, sliby nebo hrozby nemusí být vyslovovány nahlas.

Ale ve skutečnosti může být kariéra, do níž již značně investovala, značně ohrožena a možná se bude muset naučit další profesi.

Obvinění, která nyní ženy vznášejí vůči Weinsteinovi jsou krutá a nespravedlivá. Proč předtím nic neudělaly a celé roky nic neřekly? Vykřikovat „zde je volné místo“, když už existuje zdánlivě zavedená umělecká kariéra, se nikomu nechce.

Svobodná a emancipovaná žena kariéru chápe jako velmi důležitou, protože svobodný a emancipovaný muž ji živit nebude. A udělat takový patriarchální a šovinistický čin, jako dát tomu darebákovi do čenichu, se manželé a partneři hereček nedokážou ani představit. Takovou moc má ve Spojených státech feminismus.

„Svobodná láska“ se velmi snadno změní na nesvobodnou. A představy o normě, kterou se Hollywood pokouší zničit, tedy že se mladí lidé berou a zůstávají si věrní, dokud je smrt nerozdělí, mnohem více odpovídají bezpečnosti a důstojnosti žen.

(překlad vlastní, upraveno)

Originál: Сергей Худиев - «Свободная любовь» легко перестает быть свободной vyšel 17. října 2017 na vz.ru.

Zdroj: vz.ru