Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Reakce na strašlivý teroristický útok na Srí Lance, kde zemřelo v důsledku několika bombových atentátů organizovaných místní buňkou tzv. Islámského státu více než 300 osob a dalších pět set lidí bylo zraněno, podtrhuje dvě skutečnosti, o kterých světová média raději nemluví. A pokud mluví, pak jen tehdy, když je již naprosto nemožné mlčet.

První je, že jsme jsme nyní po léta svědky křesťanského holocaustu. Po druhé světové válce, kdy se objevily důkazy o systematickém a rozsáhlém úsilí nacistů o úplné vyhlazení určitých etnických skupin – především Židů a Romů – se objevil slogan, který stále zní: „nikdy znovu“. Tj. Už nikdy nebudou lidé pronásledováni a vyhlazováni za své náboženství nebo národnost.

Bohužel to nebyla poslední genocida v dějinách. Právě teď jsme svědky genocidy křesťanů, a to zejména na Blízkém východě, ovšem nikoliv jenom tam. Pouze samotný Irák přišel v letech po svém „osvobození“ o přibližně 85 % svého křesťanského obyvatelstva.

Za druhé – existuje silná tendence o tomto faktu mlčet. Ne že by informace o něm byly nějak tajné: události podobného rozsahu nejde v moderním informačním prostoru utajit. Jenže právě v tom prostoru, který se nazývá mainstreamová média, existuje určitý konsenzus ohledně toho, které zprávy a komentáře půjdou na první stránky a které ne. Použil krvavý diktátor Bašár Asad nervový plyn proti svým lidem ve městě Dúma? Ihned se objeví mnoho informací – od emocionální exploze spravedlivého rozhořčení nad tyranovými zvěrstvy, po podrobné analytické materiály, kde pozvaní experti s počítačovou grafikou podrobně vysvětlují, že ano, samozřejmě, nepochybujte o tom, že nervově-paralytický plyn použil.

Potom se ovšem prokáže, že se jednalo o falsifikaci. Ale co se dá dělat? Nestalo se tak poprvé ani naposledy.

Zprávy o teroru proti křesťanům takové kampaně nezpůsobují. Existuje pro to řada důvodů. Podívejme se například na článek ve Washington Post, který se nazývá „Útoky na křesťanství? Výbuchy v kostelech na Srí Lance vyvolávají na Západě hněv krajní pravice“.

Ve stati se píše o tom, že „někteří“, konkrétně „krajně pravicoví“ evropští politici chápají tuto událost jako důkaz, že „na mnohých místech světa čelí křesťanství útokům“.

Trochu to připomíná postoj k holocaustu, který existoval v sovětských časech. Bylo možné říci, že fašisté zabíjeli bezbranné sovětské občany. Současně se však předpokládalo, že je nežádoucí upřesnit, že nacisté vyhledávali a zabíjeli Židy, a to bylo zásadním projevem jejich ideologie. V SSSR měli za to, že jestliže se bude přímo mluvit o nacistické genocidě Židů, sionisté toho okamžitě využijí pro své špinavé antisovětské provokace.

Stejně tak dnes podle liberální globalizační elity nelze říkat, že právě křesťané jsou vystaveni genocidě – znamenalo by to hrát na strunu extrémní pravice. Mezi nebezpečné extremisty a krajní pravici jsou pak zařazováni všichni, kdo nesdílí liberální ideologii.

V tomto ohledu je velmi poučná terminologie.

Jeden příklad za všechny: Lidé, kteří často a rádi hovoří o „islamofobii“, „homofobii“, „transfobii“ a dalších fobiích, nejsou schopni pronést slovo „christianofobie“.

Hillary Clintonová reagovala na nacistický teroristický útok na mešitu na Novém Zélandu tweetem:

„Moje srdce trpí s Novým Zélandem a muslimy po celém světě. Musíme i nadále bojovat proti šíření a ospravedlňování islamofobie a rasismu ve všech jejich formách. Bílí rasisté a teroristé musí být odsouzeni politiky po celém světě. Jejich vražedná nenávist musí být zastavena.“

Copak o to, jedná se o zcela vhodná a přesná slova. Útok na mešitu v Christchurchi byl skutečně aktem krvavé islamofobie, tedy nepřátelství vůči muslimům obecně jako náboženské komunitě. Vrah přišel do mešity s úmyslem zabít muslimy. Ideologie zakořeněná v démonem zamořené hlavě zločince je naprosto stejná: rasismus, víra v nadřazenost „bílé rasy“, která je ohrožena příchodem „barevných“ přistěhovalců.

Reakce na výbuchy v kostelech však vypadala úplně jinak. Zločinci vyhodili do vzduchu kostely s úmyslem zabít křesťany a udělali to během největšího křesťanského svátku. Zdá se, že slovo „christianofobie“ by bylo zcela vhodné, označuje totiž nenávist ke křesťanům jako k náboženské komunitě. Bylo by tak přirozené vyjádřit sympatie křesťanům. Jenže slova „christianofobie“ a „křesťané“ ze sebe nemohou zástupci progresivních sil nějak vymáčknout.

Místo toho si vymýšlejí podivné neologismy jako „velikonoční věřící“ (Easter worshippers). Takto zněl tweet Clintonové:

„V tyto dny, posvátné pro mnoho náboženství, musíme společně vystoupit proti nenávisti a násilí. Modlím se za všechny postižené dnešními hroznými útoky proti velikonočním věřícím a turistům na Srí Lance“.

Úplně stejného obratu užil také Barack Obama: „Útok na turisty a velikonoční věřící na Srí Lance představuje útok na lidství“.

Tohoto obratu užívají také další politici, kteří nemohou vyslovit slovo „křesťan“.

Proč? Proč je zakázáno nejen slovo „christianofobie“, ale i slovo „křesťané“? Proč jsou politici, kteří výslovně říkají, co všichni vědí, tj. že teroristé zaútočili na křesťany kvůli tomu, že jsou křesťané, okamžitě přiřazování k „extrémní pravici“, jak to uvádí právě The Washington Post?

Má to několik příčin.

První spočívá v tom, že boj proti „fobii“ a „nenávisti“ je důležitým, ne-li hlavním rétorickým nástrojem progresivních liberálů. A tohoto nástroje se používá právě proti křesťanům a sociálním konzervativcům. Liberální rétorika používá slovo „nenávist“ nebo „fobie“ ve dvou spojených významech:

a) nenávist sama o sobě, která vede k vážným zločinům, jako v případě Nového Zélandu;

b) libovolný nesouhlas nebo neposlušnost ve vztahu k liberální ideologii.

Kdy jste posedlí fobií a nenávistí? Pokud například považujete manželství za svazek muže a ženy a vidíte něco nenormálního na tom, když se malým dětem ve škole vykládá o sexuálních technikách stejného pohlaví; nebo na tom, když se chlapec nacpává léky, které potlačují jeho normální sexuální vývoj (blokátory puberty), aby se tak připravil na operaci a stala se z něj „dívka“. Pozorujete-li toto vše bez nadšení, jste stejný „nenávistník“ jako kterýkoliv neonacista.

Tato technika démonizace jakéhokoliv nesouhlasu funguje dokonale a nikdo se jí samozřejmě nechce vzdát. Jenže zahrnout do oblíbeného souboru fóbií také „christianofobii“ by znamenalo zničit celý mechanismus propagandy. Konec konců, to křesťané jsou hlavní nepřátelé a utlačovatelé, mysogyni, homofobové, transfobové, islamofobové atd. Oni jsou „nenávistníci“ (haters), netolerantní fanatici (bigots). Uznat, že i oni sami mohou být oběťmi nenávisti a nespravedlnosti, to by znamenalo hodit písek do soukolí liberální propagandy.

Druhým důvodem je, že jakmile souhlasíte s použitím slova „christianofobie“ a souhlasíte s tím, že pro křesťany použijete stejné normy jako pro ostatní skupiny, okamžitě zjistíte, že liberální elity spadají právě pod definici „christianofobů“. A z jejich hlediska se nejedná o masové vraždy, nýbrž pouze o „christianofobii“.

Vraťme se ke srovnání s antisemitismem. Většina antisemitů z 19. století by byla holocaustem naprosto a zcela upřímně otřesena. Útoky v novinách, otevřená nebo skrytá diskriminace, zákazy vykonávat povolání – to samozřejmě nejsou vraždy. Jedná se ovšem nepochybně o antisemitismus.

Tak je tomu i v případě křesťanů. Nenávistné urážky těch osob, které se drží křesťanských názorů na etiku v oblasti genderu a chtějí právě takto vychovávat děti, soudní spory a zničující pokuty za to, že se odmítli účastnit činností, které jsou v rozporu s křesťanskou vírou, výpovědi z práce jen za názor, že manželství znamená spojení muže a ženy… to je „christianofobie“. Ještě jednou opakují, že k vraždám je i v tomto případě daleko. Jenže samotná liberální rétorika se snaží odstranit hranici mezi nesouhlasem a nepřátelstvím, nepřátelstvím a vraždou – vše totiž shrnula do nálepek jako „nenávist“ a „fobie“. Podle jejich vlastních standardů jsou právě oni bezpochyby nenávistníci a christianofobové. Pokud by vůbec došlo k tomu, že by byly tyto nálepky použity, okamžitě by se týkaly jich samých.

Třetí důvod je poněkud důstojnější. Lidé nechtějí vytvářet dojem, že probíhá válka civilizací, globální střet muslimů s křesťany – a to proto, aby neprovokovali extremisty. Jak se tomu však dá vyhnout tím, že budeme mlčet o tom, o čem mlčet nelze? Identitu obětí však všichni znají, stejně jako teroristé řekli, kdo jsou.  

Je možné – a nutné – říkat, že islámský svět je obrovská, různorodá, kontroverzní civilizace. A dělat zobecňující rozsudky o více než miliardě lidí na základě zločinů některých extremistických skupin, by bylo jednak nespravedlivé, jednak hloupé a nezodpovědné.

My samozřejmě neprožíváme válku civilizací – jsme ve válce s radikální politickou ideologií, která se zlými úmysly pervertuje náboženství. V této válce je hodně muslimů našimi spojenci.

Musíme ale říkat jednoduchou pravdu. Ano, islámští extremisté nás opravdu ohrožují. Ano, to oni nesou zodpovědnost za masové pronásledování křesťanů. Ne, rozhodně si je nepleteme s muslimy jako takovými.

Abychom mohli tento problém vyřešit, musíme ho nazývat pravým jménem.

Rétorika některých vlivných politických sil se tímto přístupem samozřejmě ukáže jako prázdná a lživá. Ale dobře jí tak. Jev zvaný „christianofobie“ skutečně existuje. Ba co víc, probíhá masové pronásledování, dokonce genocida křesťanů. Nejste „pravicovým extremistou“, když si to uvědomíte. Prostě jen pojmenováváte očividné.

(překlad vlastní)

Originál: С. Л. ХУДИЕВ - Шри-Ланка и запретные слова vyšel 24. dubna 2019 na radonezh.ru.

Zdroj: radonezh.ru