Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Západní země se rozhodly použít mechanismus, který by umožnil obejít veto Ruska v Radě bezpečnosti OSN. A to znamená, že již v blízké budoucnosti může být ve zpravodajských pořadech státních kanálů velmi horko.

Jedná se o rezoluci OSN, která umožní předání řešení problému o vyšetřování údajného chemického útoku v Sýrii Valnému shromáždění, uvádí The Guardian. Situaci v Sýrii již projednávali stálí představitelé OSN ve Švédsku a bude se o ní diskutovat i na setkáních tohoto týdne. 

V Sýrii jsou nyní experti OPCW, ale „nezávisle na tom, co najdou, organizace nemá pravomoci, aby určila odpovědné osoby“ za údajný útok v syrském městě Dúma, píše list. 

Viníky nazve Rada bezpečnosti OSN, kde má Rusko právo veta. A Moskva již zablokovala více než desítku rezolucí proti syrským orgánům. Byla například vetována rezoluce USA o rozpracování nového mechanismu pro vyšetřování chemických útoků v Sýrii. 

Proto chtějí země OSN použít rezoluci „Jednota pro mír“ ze 3. listopadu 1950, která, v případě souhlasu 9 z 15 členů Rady bezpečnosti OSN, obejde veto Ruska a předá otázku k hlasování Valnému shromáždění. Rezoluce předpokládá, že sporný problém bude předán Valnému shromáždění, jestliže Rada bezpečnosti například nemůže udržet bezpečnost a mír ve světě. A Valné shromáždění v tomto případě může Radě bezpečnosti vydat jakékoli doporučení v otázce zachování míru. 

K odsouhlasení mechanismu pro stanovení odpovědnosti za údajný chemický útok v Sýrii budou zapotřebí dvě třetiny hlasů členů Valného shromáždění, kam patří všichni členové OSN. 

Od svého přijetí byla rezoluce použita několikrát. Například v roce 2006 v otázce izraelských akcí ve východním Jeruzalému. 

Situaci okomentoval politolog amerikanista Michail Sinělnikov-Orišak:

„Rezoluce OSN 377 z roku 1950 „Jednota pro mír“, kterou se některé západní země usmyslely náhle postrašit Rusko, neodpovídá Chartě OSN. Podle odstavce 3 článku 27 Charty - rozhodnutí o všech otázkách, s výjimkou procedurálních záležitostí, se považují za přijatá, pokud jsou pro ně „odpovídající hlasy všech stálých členů Rady“. 

V důsledku toho je hlas stálého člena Rady bezpečnosti, který je proti posuzovanému rozhodnutí, veto. Rezoluce 377, která stanoví, že za určitých okolností může být veto stálého člena Rady bezpečnosti překonáno, nazývají experti jedním z „nejprotichůdnějších aktů mezinárodního práva“. Byla použita nejednou v historii OSN, ale nejčastěji neúspěšně. 

„Například v roce 1980 odblokovalo Valné shromáždění OSN rezoluci, kterou SSSR vetoval v Radě bezpečnosti – požadovala okamžité stažení zahraničních vojsk z Afghánistánu. A co? A nic! A nakonec, jak se liší rezoluce Valného shromáždění od rozhodnutí Rady bezpečnosti ve stejné záležitosti? Rozhodnutí Rady bezpečnosti je závazné, ale rezoluce je doporučením“.

Zdroj: novarepublika.cz