Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Nákaza se šíří, protože vázne trasování svěřené hygienikům. To však nejsou jediní lidé, kteří dokážou zjistit, kde jste před pár dny byli a s kým se setkávali. Boj proti koronaviru se nesmí řídit tím, komu vyhradit vstup na televizní obrazovky.

Vláda se znovu nedokázala rozhodnout ani o krizovém štábu, ani o kurzarbeitu. Trochu to působí dojmem politického taktizování ANO, které si nepřeje, aby se příliš prosazovaly návrhy ČSSD, které by zlepšily postavení této strany před volbami. Bylo by však špatné, kdyby o vhodnosti řešení rozhodovalo jen to, že před volbami nelze pustit Hamáčka častěji na obrazovku a musí tam dominovat Babiš a Vojtěch (hrdiny smí být jen premiér a ministři za ANO). Kdyby tedy byly volby důležitější než koronavirus.

Nedivím se nerozhodnosti před volbami, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Pokud se premiér drží zpátky a moc se nehrne ani do prosazování toho, co už bylo schváleno, případný nesmysl podlehne přirozenému výběru, nenápadně zdechne a ustoupí tomu lepšímu z minulosti. Prosadí se Darwinova evoluční teorie a skóre rozumného samovolně vzroste. Vláda, která nedělá nic, tak může vypadat jako moudrá. Když přitom vytrvale vyjednává, může vypadat jako aktivní, i když z toho nic nebude. Jenže tohle už trvá trochu dlouho.

Na Aktuálně vyšel zajímavý rozhovor se sociologem Danielem Drtinou, jehož tým postupně mapuje náš Život během pandemie, jak se jeho projekt jmenuje. Postřehl, kdy nastala změna chování české populace. Zpočátku jsme nasadili roušky a drželi se stranou, ale vydrželo to jen do Velikonoc. Pak začalo distancování ochabovat a narůstal počet kontaktů.

„Zlom nastal až na začátku prázdnin, kdy se člověk průměrně dostal na předkoronavirových zhruba dvacet větších kontaktů týdně,“ informuje Prokop o datech z výzkumu. „Pozitivně ale asi zapůsobilo, že se jich většina odehrála v létě venku. Bylo však zřejmé, že problém přijde, když se s tímto rozvolněním vrátíme na začátku září do uzavřených prostor škol a firem,“ říká sociolog.

Z výzkumu nevyplývá, že s českým národem to lepší nebude. Že jsme prostě nezodpovědní. Na jaře to určitě neplatilo: „Během jara 40 procent z nás vykonávalo většinu ze 13 protektivních opatření, která ve výzkumu měříme – od roušek přes časté mytí rukou, omezení pobytu v přeplněných místech až třeba po užívání vitaminů. Koncem prázdnin to doklesalo na 14 procent.“

„Na jaře jsme říkali, jak jsme zodpovědní, v létě jak nezodpovědní, teď ani nevím, jak to je. Mnohem důležitější je, aby měl stát k dispozici silné lídry schopné s lidmi neustále mluvit o rizicích a vysvětlovat je tak, aby je společnost pochopila,“ soudí sociolog

Daniel Prokop zároveň funguje ve vládním poradním orgánu pro ekonomiku NERV. Dodejme, že spolu s docentkou Ilonou Švihlíkovou tam tvoří nepatrný ostrůvek levice, i když on sám se takhle nezařazuje. Z jeho svědectví je patrné, že moje úvaha o „vládním darwinismu“ postihuje jen zlomek problému. Vláda si toho nabrala moc a topí se v tom. Chtělo by to vytrhat plevel. Najdeme to v odpovědi na otázku, proč se dobře rozběhnutá česká reakce na koronavirovou krizi najednou zasekla:

„Jen chci předeslat, že se mnohé opravdu povedlo a u některých nepříliš dobře vymyšlených věcí je možná i dobře, že vláda čekala a postupně v debatách samy vyšuměly.

Ale k otázce: je pravda, že mnohé z věcí měly už před prázdninami docela dobře zanalyzované ekonomický tým Ústředního krizového štábu, Národní ekonomická rada vlády (NERV) či jednotlivá ministerstva. Až bych řekl, že se toho na vládním stole prostě hromadí příliš mnoho. To důležité, jako je čerpání 180 miliard korun z unijního fondu obnovy - i to, co nehoří. To ministerské aparáty strašně vysiluje.“

Za jednu z těch nadbytečných věcí považuje nepromyšlené rušení superhrubé mzdy: „U nás člověk platí ze superhrubé minimální mzdy skoro čtyřicet procent na odvodech a daních a daňová progrese je jen mírná. V Německu je to kolem 25 procent a progrese je výrazně silnější.

Rozhodně si nemyslím, že by vysokopříjmoví měli platit více než nyní, ale je potřeba ulevit především nízkopříjmovým, aby nechodili do šedé ekonomiky a firmy jim dokázaly nabídnout přijatelnou čistou mzdu. Tímto směrem ale navrhované rušení superhrubé mzdy nejde. Skoro polovina z obrovských nákladů - jde o 80 miliard - poputuje ke čtvrtině lidí s největšími příjmy. A tedy mimochodem i do bohatších regionů.“

Souhlasím se sociologem Prokopem, že polovina z dluhu, které přinese plošné snížení zdanění, jde na zvyšování životní úrovně těch bohatších. Nesouhlasím s ním, že by vysokopříjmoví neměli platit víc než nyní. Všude v civilizovaném světě platí víc. Tohle je klíčový problém české ekonomiky, že sice vnímá potřeby dole, ale není ochotna přistoupit na mobilizaci zdrojů nahoře. Nakonec nás k tomu ty obrovské dluhy přinutí, pokud nechceme, aby se země ponořila do protestů, až zase někdo bude chtít hojit rozpočet na těch chudších. Nepochybuji, že si to premiér Babiš uvědomuje. Možná to jen odkládá na období po volbách. Možná, že jen potřebuje víc tlaku od vládních kolegů z ČSSD.

Ale tohle je znovu politika, zatímco v tuto chvíli je naléhavější epidemie. Uvedu další postřeh od sociologa Prokopa, který se týká trasování. Opakovaně se objevují obavy, že nestíháme, které pak střídá chlácholení, že to stačí. Ale kdyby to stačilo, nebude tu exponenciální růst počtu nakažených, který míří k dalšímu ochromení země. V čem je problém? Sociolog upozorňuje, že musíme rozlišovat, kdy to není o viru, kde by to směla jen medicína, hygiena, ale kdy je to o lidech. To umí i jiní.

„Existují studie, že na sto tisíc obyvatel je třeba asi 30 trasovačů, aby se vše dařilo zvládat. My jich máme výrazně méně. Ze zahraničí víme, že každý stát k tomu přistoupil trochu jinak. V Británii najali dvě velká soukromá call centra, Němci jich zase ustavili stovky menších a posílili je o různé veřejné zaměstnance – od knihovníků až po pracovníky sociálních služeb. Jen u nás panovala představa, že trasovat musí lékařsky vzdělaný odborník,“ vysvětluje Prokop a připomíná:

„Máme tu třeba nejrůznější výzkumné agentury. V jedné z nich, Medianu, jsem pracoval, tak vím, že tento typ firmy zvládne až tisícovku kratších rozhovorů denně či tři stovky delších. Navíc se tamní lidé umí efektivně ptát a zjistit, co jste dělal předevčírem. Takových firem tu máme minimálně pět a mohou dělat vysoké stovky až tisíce rozhovorů denně. A vím, že některé agentury své služby hygienám nabízely, ale byly odmítnuty s tím, že to musí dělat epidemiolog.“

Jestliže Darwinova teorie evoluce platí, tohle se asi taky změní. Nikdo nemůže stát o to, aby se dostala do pohybu obrovská masa lidí bez prostředků, až peníze dojdou a kurzarbeit spolu s dalšími podporami zvadne. Pak to může být opravdu zlé a politikaření by se šeredně vymstilo.

Kolik je lidí s ohroženými příjmy? Oficiální nezaměstnanost zatím vzrostla jen nepatrně, ale když se spočítají lidé, kteří mají zkrácený úvazek, jen částečnou mzdu nebo přišli o příjmy na dohodu nebo o nějakou tu „dlaňovku“, je jich podle sociologů asi 12 procent z ekonomicky aktivních, to je asi 600 tisíc lidí. Jiné statistiky nejspíš potvrdí, že domácnosti už překlápějí úspory do dluhů. Moc velký prostor na kličkování není.

A to mluvíme o situaci teď, kdy všechno jakž takž běží, byť objem zakázek klesá. Co bude s naší exportní ekonomikou, až na nás dolehne druhá vlna všude ve světě (snad s výjimkou Číny, Jižní Koreje či Vietnamu)?

Zprávy o vývoji vakcíny jsou sice nadějné, ruským Sputnikem V už byly očkovány první desetisíce zdravotníků a dalších osob z první linie, takže brzy budeme znát výsledky. Ale to, že je vakcína funkční ještě neznamená, že bude brzy dostupná pro běžné obyvatele planety. Podle největšího světového výrobce vakcín, kterým je indický Serum Institute (má vyrábět i ten Sputnik V), nebude dost očkovacích dávek pro každého dřív než roku 2024. Bude-li potřeba očkovat ve dvou vlnách, vyžaduje to výrobu 15 miliard vakcín, ale roku 2021 jich bude k dispozici tak jedna miliarda. Nemusíme přijít na řadu až poslední, ale fronta to bude opravdu dlouhá.

To jsou tři roky, které nemůžeme prožívat jen v krizi, zpestřované leda politickými pletichami. Musíme změnit ekonomiku, přístup k hygieně, využití všech příležitostí ke snižování kontaktů, omezení zahraničních nádeníků, zbytečných cest, všechno. Zejména se musíme oprostit od představ, že o nic nejde a všechno bude jako dřív.

Nebude.

Zdroj: vasevec.cz