Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V centru našeho liturgického života, v samém centru času, který měříme jako rok, nacházíme svátek Kristova Vzkříšení. Co je vzkříšení? Vzkříšení je zjevení nekonečného života již v tomto světě, jenž je cele podřízen času, a tudíž smrti. Ten, kdo vstal z mrtvých, už znovu nezemře. V tomto našem světě a ne někde jinde – ve světě, který vůbec neznáme – , ale již zde se jednoho rána objevil Někdo, kdo je nad smrtí, a přesto stále ještě v našem čase. Tento smysl Kristova vzkříšení, tato velká radost je ústředním tématem křesťanství a jako taková byla ve své čistotě zachována v pravoslavné církvi. Je pravda, co říkají ti, kdo tvrdí, že skutečně ústředním tématem pravoslaví, centrem celé jeho zkušenosti, referenčním rámcem pro všechno ostatní, je Kristovo vzkříšení.

Centrem, dnem, který dává smysl všem ostatním dnům, a tedy celému času, je každoroční oslava Kristova Vzkříšení o Velikonocích. Jedná se vždycky o konec a nový začátek. Pořád žijeme po Pasše a pořád směřujeme k Pasše. Pascha je nejranější křesťanský svátek. Celkový tón a smysl liturgického života církve je obsažen v Pasše, spolu s následujícím padesátidenním obdobím, které vrcholí o svátku Padesátnice – seslání Ducha svatého na apoštoly. Tato jedinečná paschální slavnost se odráží každý týden v křesťanské neděli, kterou v ruštině nazýváme „Voskresenije“ – Vzkříšení. Kdybyste si našli chvilku času a přečetli si text nedělní jitřní bohoslužby, zjistili byste, že – jakkoli vám to může připadat zvláštní – máme každou neděli malou Paschu. Říkám „malou“, ale ve skutečnosti to je „velká Pascha“.

Každý týden přichází církev ke stejné ústřední zkušenosti: „Spatřivše Tvé vzkříšení…“ Každou sobotní noc, když kněz odnáší evangelium z oltáře doprostřed chrámu, po té, co přečetl zvěst o vzkříšení, je hlásán ten samý základní fakt naší křesťanské víry: Kristus vstal z mrtvých! Svatý apoštol Pavel říká: „Pokud Kristus nebyl vzkříšen, pak je vaše víra marná.“ Není nic jiného, čemu by se dalo věřit. Toto je skutečný střed a pouze s tímto odkazem na Paschu jako konec veškerého přirozeného času a začátek času nového, v němž budeme jako křesťané žít, můžeme chápat celý liturgický rok.

Když si otevřete kalendář, zjistíte, že všechny naše neděle jsou nazývány nedělemi po svaté Padesátnici. Padesátnice je naplněním Paschy. Kristus vstoupil na nebesa a seslal Ducha svatého. Když seslal Ducha svatého na svět, vznikla nová společnost, tvořená lidmi, jejichž život, i když zůstal v tomto světě, přijal nový smysl. A tento nový smysl pochází přímo od Kristova vzkříšení. Už nejsme lidé, kteří žijí v čase jako v bezvýznamném procesu, v němž nejprve zestárneme a který skončí naším zánikem. Nejen my, ale dokonce i smrt získala nový význam. V paschálním troparu zpíváme: „Smrtí smrt překonal“. Tedy nikoli, že vzkříšením překonal smrt, ale naopak samotnou smrtí. Křesťan stále čelí smrti jakožto rozpadu svého těla, jakožto konci; přesto v Kristu, v Církvi, kvůli Pasše, kvůli Padesátnici už není smrt koncem, ale je rovněž začátkem. Není něčím bezvýznamným, co dodává pachuť bezvýznamnosti celému životu. Smrt znamená vstup Hospodinovy Paschy. To je základní tón, základní melodie celého liturgického roku v pravoslavné církvi. Křesťanství je především zvěstováním Kristova vzkříšení v tomto světě. Pravoslavná duchovnost je svým vnitřním obsahem paschální a skutečným obsahem církevního života je radost. Mluvíme o svátcích; svátek je výrazem radostnosti křesťanství.

Jedinou skutečnou věcí – zvláště v dětském světě –, kterou dítě lehce přijímá, je právě radost. My jsme učinili naše křesťanství tak starým, vážným, smutným, pompézním, že jsme ho téměř připravili o radost. Přesto Kristus řekl: „Dokud nebudete jako děti, nevejdete do Království Božího.“ Být jako dítě podle Krista znamená být schopný té duchovní radosti, které dospělý člověk už skoro vůbec není schopen. To znamená vstoupit do vztahu s věcmi, přírodou, ostatními lidmi bez podezření ze strachu a zklamání. Často používáme slovo „milost“. Ale co je milost? Cháris, charisma v řečtině znamená nejen milost, ale také radost. „A já vám dám radost, kterou vám nikdo nevezme…“ Pokud na tento bod kladu takový důraz, je to proto, že jsem si jist, že jestli máme nějaký vzkaz pro lidi, pak je to poselství velikonoční radosti, která vrcholí o paschální noci. Když stojíme ve dveřích chrámu a kněz zvolá: „Kristus vstal z mrtvých!“, pak se noc slovy sv. Řehoře Nysského stává „světlejším než den.“ Toto je tajemná síla, pravý kořen křesťanské zkušenosti. Pouze v rámci této radosti můžeme chápat všechno ostatní.

Úryvky z přednášky Posvěcení života, přednesené v červenci 1963 na Third Annual Church School Conference.