Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Povinností křesťana, tedy následovníka Kristova, je nést svůj kříž. Křížem jsou myšleny utrpení, zármutky a obecně vše nepříjemné. Kříže bývají vnější a vnitřní. Nést svůj kříž znamená přijmout a bez reptání snášet vše, cokoli se nám děje v našem životě nepříjemného, bolestivého, smutného, náročného a těžkého. Jestliže tě někdo urazí, vysmívá se ti nebo ti způsobuje stesk, zármutek a rozhořčení; jestliže někomu činíš dobro a on se namísto vděku postaví proti tobě či ti dokonce strojí úklady; jestliže chceš činit dobro, ale nedaří se ti to; jestli se ti děje nějaké neštěstí, například jsi nemocný ty či tvá žena, děti nebo někdo jiný; jestliže namáhavě pracuješ a přesto trpíš nouzí a nedostatkem; jestliže tě stíhá bída a nouze, nebo trpíš jakoukoli jinou nepříjemností – všechno to snášej bez zloby, bez reptání, bez předsudků, bez stížností, tedy neciť se ublížený a neočekávej za to pozemskou odměnu, ale snášej to vše s láskou, radostí a pevností.

Vzít svůj kříž neznamená pouze nést kříže, které na nás nakládají druzí nebo nám je posílá Prozřetelnost, ale znamená to také nést své vlastní kříže a nebo dokonce kříže sám na sebe nakládat a nést je. Znamená to, žekřesťan může a má dávat a plnit různé sliby a závazky, které jsou našemu srdci bolestivé a tíživé, ale samozřejmě sliby, které jsou v souladu se slovem Božímu a Jeho vůlí a ne s naším mudrováním a výklady. Je například možné či spíše nutné zavázat se k věcem, které jsou užitečné pro naše bližní a pak je plnit: služba nemocným, aktivní pomoc potřebným, vyhledávání možností, jak s trpělivostí a pokorou napomáhat spáse a blahu lidí skutkem, slovem, radami, modlitbami a podobně.

Jestliže neseš svůj kříž podle slova a záměru Božího a současně se v tobě zrodí pyšná myšlenka, že nejsi jako ostatní lidé, ale že jsi člověk pevný a zbožný a lepší než jsou tví spolubratří a sousedé, tak nakolik je to jenom možné,vykořeň takové myšlenky, neboť by mohly zničit všechny tvé ctnosti.

Již bylo zmíněno, že kříže bývají vnější a vnitřní. Zatím takřka vše, co jsme pověděli se týkalo pouze vnějších křížů. Blaze pak tomu, kdo je umí nést se soudností, neboť Hospodin nedopustí, aby takovýto člověk zahynul, ale pošle mu Svatého Ducha, který ho bude upevňovat, poučovat a vést ho kupředu. Ale abychom se stali svatými a podobnými Ježíši Kristu, k tomu nejsou dostatečné pouze vnější kříže; neboť vnější kříže bez vnitřních nejsou o nic prospěšnější než vnější modlitba bez vnitřní.

Vždyť vnější kříže či vnější utrpení nenesou jenom učedníci Ježíše Krista, ale všichni lidé. Není na světě člověka, který by něčím netrpěl nebo od něčeho nestrádal. Kdo tedy chce být pravým učedníkem Ježíše Krista a jeho následovníkem, ten nevyhnutelně musí nést i kříže vnitřní.

Vnitřní kříže je možné nalézt v každý čas a mnohem snadněji než ty vnější. Stačí pouze obrátit pozornost na sebe sama a v pokorném rozpoložení nahlížet svou duši a v tu chvíli se nám objeví tisíce vnitřních křížů. Například pomysli na to, jak jsi se ocitl na tomto světě? Kvůli čemu zde existuješ? Žiješ-li tak, jak je potřeba, abys žil? A další podobné otázky...

Obrať se k nim s náležitou pozorností a hned od prvního okamžiku uvidíš, že ty, stvoření a dílo Všemohoucího Boha, pro to jediné existuješ, abys všemi svými činy, celým svým životem a celou svou existencí oslavoval Jeho svaté a velikolepé Jméno. Nejenom, že zjistíš, že Boha neoslavuješ, ale namísto toho Ho zarmucuješ a zneucťuješ svým nezákonným životem. Potom vzpomeň a přemýšlej, co tě očekává po smrti, na které straně se ocitneš v čas Strašného soudu Kristova, na pravé či levé? A jiné podobné otázky...

Pokud budeš rozmýšlet tímto způsobem, ocitneš se v rozpoložení zármutku a znepokojení, které bude počátkem tvých vnitřních křížů. Jestliže nebudeš od sebe takovéto myšlenky odhánět a ani nebudeš hledat rozptýlení ve světských potěšeních a v prázdných zábavách, ale naopak budeš intenzivněji a vnímavěji zkoumat sám sebe, budeš nacházet vnitřních křížů stále více a více; například Hádés, o kterém jsi možná do této chvíle nepřemýšlel, nebo přemýšlel pouze povrchně, se ti představí v celé své hrůze. Ráj, který Pán připravil pro tebe a o kterém jsi do této chvíle nepřemýšlel, nebo přemýšlel povrchně, se před tebou ukáže zřetelně takovým, jakým opravdu je, tedy místem věčných a čistých radostí, o které sám sebe připravuješ nedbalostí, nerozumností atd.

A pokud se, nehledíc na utrpení a vnitřní strádání, která budeš od takovýchto myšlenek zakoušet, pevně rozhodneš setrvat na této cestě a nezačneš hledat útěchu v čemkoliv světském, ale budeš se horlivěji modlit k Pánu za svoji spásu a celého sebe odevzdáš do Jeho vůle, tak ti Hospodin začne odkrývat a odhalovat stav tvé duše takový, jaký  opravdu je – a to proto, aby se zvětšovaly tvá bázeň, zármutek a smutek a spolu s tím se zvětšovala také intenzita tvého očišťování.

Jedná se o působení zvláštní milosti a pomoci Boží, že jsme schopni vidět stav naší duše v plné nahotě a zřetelně zakoušet, v jakém jsme nebezpečí: neboť naše sebeláska, mudrování, vášně, životní starosti a duch tohoto světa vždy před námi skrývají nitro naší duše. A jestliže se nám někdy zdá, že sami od sebe vidíme stav naší duše, vidíme to pouze zvenčí a ne více, než může přirozeně poznat náš vlastní rozum a svědomí.

Nepřítel naší duše ďábel ví, jak spasitelné je pro nás zkoumání a poznávání stavu naší duše, a proto používá všechny své úskoky a lži k tomu, aby nedovolil člověku uvidět jeho skutečný stav a tak se neobrátil a nezačal hledat spásu. Ale když ďábel vidí, že jeho lsti nepomáhají a člověk s pomocí blahodati Boží začíná sám nahlížet, obrací se k druhému, ještě lstivějšímu úskoku: snaží se, jak je to jenom možné, náhle z ničeho nic ukázat člověku celý stav jeho duše – a to proto, aby ho porazil hrůzou a přivedl ho do stavu zoufalství. A vězme: pokud by Pán dovolil ďáblu používat tento prostředek, tedy ukazovat nám tímto způsobem stav naší duše, jen nemnozí z nás by obstáli. Neboť stav duše hříšníka, a zvláště pak hříšníka nečinícího pokání, je velice nebezpečný a hrozný: ale nejenom stav hříšníka – vždyť dokonce ani samotní svatí a spravedliví lidé při vší své spravedlnosti nenacházeli dostatečně slz, aby oplakávali svoji duši.

Když ti Bůh jednou odkryje stav tvé duše, začneš jasně vidět a živě cítit, že i při všech tvých ctnostech je tvé srdce zkažené a rozvrácené, tvá duše poskvrněná a ty sám nejsi ničím jiným, než otrokem hříchu a vášní, které tě zcela ovládly a nedovolují ti přiblížit se k Bohu. Také začneš vidět, že v tobě není nic opravdově dobrého; ale jestliže přeci jenom máš alespoň několik ctností, tak stejně nejsou bez příměsi hříchu a nejsou plodem pravé lásky, ale spíše výsledkem různých vášní a okolností. Tehdy začneš skutečně trpět: zmocní se tě strach, smutek a žal. Strach kvůli tomu, že se nacházíš v nebezpečí záhuby; smutek a žal proto, že jsi tak dlouhou dobu a tak úporně odvracel sluch od mírného hlasu Hospodinova, který tě zval do nebeského Království a že jsi Ho tak dlouho a směle rozhněvával svými přestoupeními.

Úměrně k tomu, jak ti Pán bude odkrývat stav tvé duše, se budou zvětšovat i tvá vnitřní utrpení. Hle, co se skrývá pod pojmem vnitřní kříže! Podobně jako lidé nemají stejné ctnosti, či hříchy, mají také různé vnitřní kříže. Pro jedny jsou těžší, pro druhé lehčí; pro jedny jsou déle trvající, pro druhé jsou kratší; k jedněm přicházejí tak, k jiným onak... Vše je odvislé od duševního stavu každého člověka stejně tak, jako délka a způsob léčby nemoci závisí na stavu nemocného. Vždyť přece lékař není zodpovědný za to, že někdy musel používat silné a dlouho působící léky, aby jimi mohl vyléčit zanedbanou nebezpečnou nemoc, kterou si pacient sám rozjitřil a zhoršil.

Někdy vnitřní kříže mohou být tak těžké, že člověk v ničem nemůže nalézt utěšení. To se může samozřejmě stát i tobě. Ale ať už jsi v jakémkoli rozpoložení, ať už pociťuješ jakákoli duševní strádání, nepropadej zoufalství a nemysli si, že tě Pán opustil. Ne! Vždy bude s tebou a neviditelně tě bude podpírat, dokonce i tehdy, kdy se ti bude zdát, že se nacházíš na samém pokraji zahynutí. Ne! Nedopustí, abys byl pokoušen více, než kolik On sám uzná za vhodné. Nezoufej si a neboj se, ale s úplnou odevzdaností a pokorou se k Němu obrať, buď trpěliví a modli se. Neboť On jest Otec náš. Otec, který nade vše miluje své děti.

A jestliže někdy dopouští, aby ti, kteří jsou mu nablízku, upadli do pokušení, činí tak pouze proto, aby jim pomohl jasněji uvidět jejich lidskou nemoc, slabost a nicotnost a aby je naučil nikdy se nespoléhat na sebe sama a také, že bez Boha nikdo nemůže učinit nic dobrého. A jestliže Bůh na člověka přivádí utrpení či na něho nakládá kříže, tak to dělá jedině proto, aby vyléčil jeho duši, učinil ho podobným Ježíši Kristu a dokonale očistil jeho srdce, ve kterém On Sám chce přebývat spolu se Svým Synem a Svatým Duchem.

Když procházíš nějakým strádáním, ať už by bylo jakkoli těžké, nehledej útěchu v lidech, s výjimkou, že by ti Bůh poslal svého vybraného služebníka. Běžní lidé, nezkušení v duchovních skutcích, bývají špatnými rádci i v běžných smutcích. O co horšími rádci jsou pak v případě smutků vycházejících od Pána. Nemají o nich sebemenší ponětí: v takovém případě ti spíše uškodí, než by tě utěšili a ulehčili tvoje strádání. Pán, to je tvůj Pomocník, Utěšitel i Rádce; k Němu jedinému se utíkej a v něm jediném hledej útěchu a pomoc.

Stokrát blažený je ten, který od Pána obdrží dar nesení vnitřních křížů. Neboť oni jsou pravým lékem pro naši duši a spolehlivým a nadějným prostředkem, který nám pomáhá stát se podobnými Ježíši Kristu. Jsou tedy osobitou a zjevnou milostí Boží a viditelným výrazem Jeho péče o spásu člověka. Takový člověk je blažený i proto, že se nachází v takovém stavu, kterého bez působení blahodati Boží nejenom že nemůže dosáhnout, ale dokonce ho ani nepovažujeme za nutný pro svou spásu.

Jestliže budeš snášet svá utrpení s pokorou a s odevzdaností do vůle Hospodinovy a nebudeš hledat útěchu nikde a v nikom kromě Hospodina, Hospodin tě ve své milostivosti neopustí a nezanechá bez útěchy; bude se dotýkat tvého srdce Svou blahodatí a daruje ti dary Ducha Svatého. Během tvých strádání nebo dokonce už na jejich samotném počátku pocítíš ve svém srdci nevysvětlitelnou sladkost, podivný pokoj a radost, jakou jsi nikdy nezakusil. Zároveň s tím pocítíš v sobě sílu a schopnost modlit se k Bohu opravdovou modlitbou a věřit v Něho pravou vírou. Tvé srdce se rozhoří čistou láskou k Bohu a k bližnímu. Všechno toto je darem Ducha Svatého.

Pokud tě Hospodin učiní hodným takovéhoto daru, nepovažuj to nikterak za odměnu za svou námahu a strádání. Nemysli si, že jsi dosáhl dokonalosti či svatosti. Takovéto myšlenky nejsou ničím jiným, než projevem pýchy, která tak hluboko pronikla do naší duše a tak pevně k ní přirostla, že má schopnost projevovat se dokonce i tehdy, když člověk dosáhl moci činit zázraky.

Takovéto útěchy a dotyky Ducha Svatého nejsou odměnou, ale pouze Boží milostí, která ti umožňuje okusit blaha, která Bůh připravil těm, kteří ho milují. Je ti dáno zakusit je, abys je potom hledal s ještě větší horlivostí a zápalem a také, aby jsi se připravil a posílil ke snášení nových strádání a utrpení. Ta láska, kterou v tu chvíli budeš zakoušet, není ještě oním stavem dokonalosti, kterého na zemi dosahují svatí. Je to toliko poukázáním na ně.

Přeloženo z ruštiny: Cвятитель Иннокентий (Вениаминов), Указание Пути в Царствие Небесное.

Zdroj: orthodoxiachristiana.cz