Svatý Jan Klimak - O tichosti a pokoře (Stupeň dvacátý čtvrtý) - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Stejně jako východu slunce předchází ranní světlo, tak pokoře předchází tichost. Poslechněme si tedy, jak on, naše světlo, tyto ctnosti řadí: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem (1).“^[1] Dříve než sluncem pokory se musíme nechat ozářit světlem, jedině tak budeme moci upřeně hledět do jasu slunce. Správné pořadí zmíněných ctností nás učí, že člověk, který dosud nepoznal světlo, nemůže hledět do slunce.

Tichost je neměnný stav ducha, který se cítí stejně při poctách i urážkách (2). Tichost znamená, že se klidně a upřímně modlíme za bližního, přestože nás obtěžuje. Tichost je skála tyčící se nad mořem hněvu, která odráží přívaly vln, aniž by se nakláněla. Tichost je upevnění trpělivosti, brána lásky, či spíše její matka, je to základ duchovního rozlišování, neboť Hospodin „vyučuje tiché cestě své“.^[2] Uděluje odpuštění našim hříchům, dodává sebedůvěru našim modlitbám a prostor Duchu svatému. „I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha.“^[3]

Tichost je pomocnice poslušnosti, průvodce bratrství, uzda šílenství; zastavuje rozhněvané, skýtá radost, napodobuje Krista; je to vlastnost andělů, pouto démonů a štít před zahořklostí.

V srdci tichých odpočívá Hospodin, vzrušená duše je trůnem ďáblovým. „Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi“,^[4] nebo spíše budou zemi vládnout. Rozlícení lidé budou z jejich země vyhoštěni.

Tichá duše je trůnem prostoty, zatímco rozhněvaná mysl plodí zkaženost. Pokojná duše nechá zaznít moudrá slova: „Působí to, aby tiší chodili v soudu“,^[5] či spíše, aby dokázali rozlišovat.

Přímá duše je průvodcem pokory, ale zlomyslná je dcerou pýchy.

Duše tichých budou naplněny poznáním, ale rozhněvaná mysl obývá příbytek s temnotou a nevědomostí.

Rozhněvaný narazil na hašteřivce (3) a v jejich rozmluvě nebylo upřímného slova. Když otevřeš srdce jednoho, nalezneš šílenství, když prohledáš duši druhého, nalezneš nepravost.

Prostota znamená stálost duše (4), jež odolává zlým úmyslům.

Zlomyslnost je schopnost, ba spíše démonická ošklivost prostá pravdy, která si představuje, že to dokáže před lidmi skrývat.

Přetvářka je rozporný stav těla a duše, propletený mnoha různými úmysly.

Bezelstnost je radostný stav duše, prosté vší vypočítavosti.

Přímost je prostá mysl, nepředstírané chování, nestrojená a přirozená řeč. Upřímnost, to je duše čistá jako v okamžiku stvoření. Taková duše je ke všem vstřícná.

Zlomyslnost je opak přímosti, je to zbloudilá mysl, sklon ke lhaní, falešné přísahy, dvojsmyslná slova. Černá hlubina srdce, propast úskoku, lež, která se stala zvykem, domýšlivost, jež se stala přirozeností, odpůrce pokory, předstírané pokání, znevážení pláče, nepřítel zpovědi, tvrdohlavost, původce hříchů, překážka vzkříšení (5), pousmání, když někoho urážejí, falešný žal, předstíraná zbožnost ‒ je to ďábelský život.

Zlý člověk je jmenovcem ďábla a jeho druhem. Proto nás Hospodin naučil ho takto nazývat a říkat „zbav nás od zlého“.^[6] Prchněme před srázem přetvářky a jámou falše, když slyšíme slova „nebo zlostníci vypléněni budou“^[7] (6) a „jako tráva v náhle podťati budou“.^[8] Takoví lidé jsou pastvou pro démony.

Bůh je nazýván láska a také přímost. Proto mudrc v Písni písní promlouvá k čistému srdci slovy: „Upřímí milují tě.“^[9] A mudrcův otec odpovídá: „Dobrý a přímý jest Hospodin.“^[10] A říká také, že jeho jmenovci jsou spaseni: „Spaseny činí upřímé srdcem.“^[11] Anebo: „Spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.“^[12]

Nejdůležitější vlastností dětí je bezelstná prostota. Právě tu měl Adam, když neviděl ani nahotu své duše, ani hanbu svého těla. Dobrá a blahoslavená je prostota (7), kterou mají někteří od přirozenosti, ale není tak velká jako prostota, která se místo zlomyslnosti probudí v duši po velkém půstu a námaze. První je chráněna před vychytralostí a vášněmi, druhá je zdrojem nejvyšší pokory a tichosti. Za tu první není velká odměna, ale za tu druhou ta nejvyšší.

My všichni, kdo chceme k sobě přitáhnout Hospodina, přistupujme k němu jako k učiteli při vyučování, tedy prostě, nehledaně, bez postranních úmyslů, bez zlomyslnosti a upřímně. Hospodin sám je prostý a přirozený, takže chce, aby i duše, které k němu přistupují, byly prosté a neposkvrněné. Nelze totiž nalézt prostotu, která by zároveň nebyla pokorná (8).

Zlý člověk je falešný prorok, který si myslí, že může ze slov zachytit myšlenky a z vnějšího chování stav lidského srdce.

Viděl jsem, jak přímí lidé pochytili od zlých lidí zlomyslnost, (9) a divil jsem se, jak rychle dokázali zahubit svou dobrou vlastnost. Stejně jako přímí snadno upadnou, tak zlí se těžko změní. Opravdový odchod ze světa, poslušnost (10) a ovládnutí jazyka často hodně zmohly a zhojily zdánlivě nevyléčitelné.

Zatímco poznání činí většinu lidí pyšnými, tak nevědomost a nevzdělanost jaksi probouzejí pokoru.

Vzorem a zářným příkladem blažené pokory byl třikrát blahoslavený Pavel Prosťáček. Nikdo totiž nikdy neviděl, neslyšel, ani nikdy neuvidí tak velký pokrok za tak krátkou dobu.

Prostý mnich je zvíře němé, ale myslící a poslušné, jež odevzdává své břímě duchovnímu otci. Stejně jako se zvíře nevzpírá tomu, kdo je ujařmuje, tak ani přímá duše se nevzpírá tomu, kdo jí něco přikazuje, nýbrž následuje toho, kdo ji táhne, kam chce, a neodmlouvala by, ani kdyby byla vedena na smrt.

„Bohatý nesnadně vejde do království nebeského“^[13] a stejně obtížně vejdou do prostoty pošetile „moudří“ (11).

Hřích často přivedl k rozumu chytré lidi a nechtě je obdařil spásou a dobrotou.

Bojuj, abys uprchl před svou rozumností, (12) a když to uděláš, nalezneš svou spásu a přímost v Kristu Ježíši, našem Pánu. Amen.

Převzato se svolením nakladatele z knihy: Ióannes Klimakos, Nebeský žebřík, přel. A. Sarkissianová.