Dostojevskij Fjodor Michajlovič - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Byl ruský spisovatel-beletrista, společenský činitel a žurnalista.

F. M. Dostojevskij, zakladatel tzv. psychologické prózy, patří k nejvýznačnějším ruským spisovatelům 19. století. Vystudoval vojenské technické učiliště, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty M. V. Petraševského (1821–1866). V roce 1849 byl se všemi členy této skupiny odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou byl všem trest změněn na nucené práce na Sibiři. Zde Dostojevskij strávil deset let, první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják.

Po návratu ze Sibiře spisovatel absolvoval dva delší pobyty v západní Evropě. Morální úroveň tehdejší západní společnosti odsuzoval a dlouhodobě kritizoval, vadil mu mj. racionalismus, bezohledné, sobecké jednání podnikatelů a adorace sebevědomého jedince.

Stav tehdejšího Ruska jej ovšem také neuspokojoval. Bojoval za proměnu společnosti a  myšlení, které bylo podle něj zkaženo přehnaným individualismem a ztrátou náboženského cítění. Zásadní změny měly podle něj proběhnout na osobní úrovni – ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře a respektování ruských tradic.

Z díla:

Chudí lidé (Бедные люди, 1846)

Bílé noci (Белые ночи, 1848)

Dvojník (Двойник. Петербургская поэма, 1849)

Zápisky z mrtvého domu (Записки из мертвого дома1860–1962)

Uražení a ponížení (Униженные и оскорбленные, 1861)

Zápisky z podzemí (1864)

Zločin a trest (Преступление и наказание, 1866)

Hráč (Игрок, 1867)

Idiot (Идиот, 1868)

Běsi (Бесы, 1871–1872)

Deník spisovatele (Дневника писателя, 1873–1881)

Bratři Karamazovi (Братья Карамазовы, 1879–1880)

Literatura v češtině:

Ljubov Dostojevská, Dostojevskij, jak jej líčí jeho dcera, Praha 1920.

Michail Bachtin, Dostojevskij umělec, Praha 1971.

František Kautman, F. M. Dostojevskij, Praha 2004.