Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Mniška Iuliania, laickým jménem Marija Nikolajevna Sokolovová, se narodila 3. prosince 1899 (na den sv. archanděla Michaela) v rodině kněze Nikolaje Alexandroviče Sokolova, představeného moskevského chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodičky na Gončarné ulici, poblíž Taganky.

Otec Nikolaj absolvoval Moskevskou duchovní akademii a posléze byl příkladným knězem. Jeho starší bratr A. A. Sokolov absolvoval petrohradskou Akademii výtvarných umění, druhý bratr Vladimir byl knězem moskevského ženského kláštera Narození Páně. Matka Marie Nikolajevny Lidija Petrovna získala vzdělání v moskevském Filaretově ženském učilišti, založeném metropolitou Filaretem (Drozdovem) pro dcery kněží. Lidija Petrovna byla dcerou kněze P. T. Někrasova, jenž sloužil v jednom z chrámů moskevského Novoděvičího kláštera, „člověka dobrého, se širokou duší, milosrdného k chudým. Nevynechal s almužnou ani jediného žebráka, jichž se vždy shromažďovalo mnoho kolem jeho chrámu a po jeho smrti jich celý dav provázel jeho rakev. Jeho choť Anna Nikolajevna pocházela ze šlechtické rodiny. Brzy osiřela a metropolita Filaret si ji vzal na vychování.“

Marija Nikolajevna měla dvě mladší sestry, Lidii a Serafimu. Rodiče jako lidé hluboce věřící uměli děti vychovat k lásce k Bohu a církvi. Lidija Petrovna jezdila téměř každý čtvrtek do kaple mučedníka Panteleimona k modlitbám a brala s sebou dcery. Brzy naučila číst děti církevní slovanštinu a před spaním si vybírali na čtení jeden z akathistů.

V devíti letech Marija nastoupila na 5. moskevské ženské gymnázium carevny Marie Fjodorovny. Ve dvanácti letech přišla o otce, jenž jí byl v mnohém vzorem a učitelem. Brzy pocítila nutnost duchovního vedení a přátelé jí poradili, aby šla do chrámu na Marosejce k otci Alexiji Mečevovi. Otec Alexij se stal jejím zpovědníkem. Od první zpovědi si začala zapisovat do deníku jeho slova a tyto zápisky si vedla téměř deset let, až do smrti kněze. Jeho duchovní vedení určilo veškerou další duchovní, tvůrčí i životní cestu mnišky Iulianie. Posléze sestavila nejúplnější vzpomínky na otce Alexije.

Roku 1917 Marija Nikolajevna absolvovala gymnázium a do roku 1920 se učila ve studiu umělců F. I. Rerberga a A. P. Chotuleva, v letech 1920–1929 pracovala jako učitelka v sovětské škole, pak působila jako umělecký grafik v různých nakladatelstvích.

V polovině 20. let Marija Nikolajevna studuje ikonomalbu u umělce a restaurátora Vasilije Kirikova, v letech 1928–1929 jezdí po severoruských městech, studuje a obkresluje staré fresky. Třicátá a čtyřicátá léta se stala dobou sbírání znalostí a materiálů v oblasti ikonomalby.

Když byla roku 1946 znovu otevřena Trojicko-sergijevská lávra, Marija Nikolajevna jako malířka ikon dostala pozvání, aby se podílela na obnově výmaleb chrámů tohoto kláštera. Od této doby začíná hlavní období jejího tvůrčího života. Marija Nikolajevna zasvěcuje svůj život ikonomalbě, restaurování památek a výuce mládeže. Marija Nikolajevna vymalovala Serapionovu síň, namalovala Sergijův obraz, umístěný u hrobu s ostatky světce, vytvořila ikony Zjevení Přesvaté Bohorodičky sv. Sergiji, Sněm ruských svatých, Sněm svatých města Vladimiru, Sněm jaroslavských svatých, Sněm světitelů, zazářivších v zemi Ruské. V letech 1952–1953 Marija Nikolajevna se svými žačkami I. V. Vataginovou a je. S. Čurakovovou pracují na ikonostasech dvou kaplí moskevského chrámu proroka Eliáše.

Roku 1958 organizuje Marija Nikolajevna třídu ikonomalby v rámci Moskevské duchovní akademie a vede ji 23 let.

Roku 1976 byla v lávře vytvořena restaurátorsko-ikonopisecká dílna, v jejímž čele stála Marija Nikolajevna. U mnišky Iulianie studoval i archimandrita Alipij a Viktor Vasiljevič Filatov.

Roku 1970 tajně skládá mnišské sliby a dostává jméno svaté mučednice Iulianie.

Roku 1970 byla Marija Nikolajevna vyznamenána řádem sv. knížete Vladimira 3. stupně, v roce 1975 řádem sv. knížete Vladimira 2. stupně a roku 1980 řádem sv. Sergije Radoněžského.

Mniška Iuliania zemřela 16. února 1981.

Marija Nikolajevna Sokolovová (mniška Iuliania) po sobě zanechala pozoruhodný odkaz: žáky, ikony, dobrou památku v lidských srdcích a bohulibé skutky.