Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Prohlížím si obrazy tzv. hypermalířů. Svou technikou dosahují naprostého vrcholu a jejich díla jsou od fotografie takřka nerozeznatelná. Hypermalíř věnuje péči miniaturním detailům a vykresluje kdejakou nerovnost či nesouměrnost. Jde nesporně o talent.

Jenže, k čemu takový talent, k čemu ty hodiny úsilí naučit se věrně zachycovat realitu, když náměty ztvárňují často dekadentní, vulgární či zcela banální témata?

Dva příklady za všechny:

Ze světa bez řádu se vytrácejí kritéria skutečné krásy i u talentovaných lidí, jejichž duchovním posláním by mělo být povznášet obyčejné diváky k duchovním výšinám, pěstovat u nich cit pro ušlechtilou krásu.

Avšak není-li v nich Bůh přítomen, chápání dobra a zla, krásy a ošklivosti atd. se všemožně míchá a proplétá.

Současný svět si libuje v krajnostech a všechno je dovoleno.

Mnozí „artmakeři“ si vůbec neuvědomují, k čemu svůj talent dostali do vínku. Často ho propůjčují se k absolutně nesmyslné a slaboduché hlouposti, ba nebojím se přímo říci, ke zlu.

Pokaždé, když se na takové nesmyslné dílo, i když s precizností vytvořené (a nemusí to být jen obraz) v duši pláču a vybavuji si tyto verše:

Jak mnoho sil utrácíme neuváženě

Ivan Blagoj

Jak mnoho sil utrácíme neuváženě.

Na hlouposti a na odpornou práci,

a svůj talent v sobě nesem netknutě,

jak velbloud nese nevědouce hrb.

A tento hrb si vezmeme do hrobu,

a neznáme jeho vyšší smysl.

Jak je málo těch, kdo tvůrčí síly

životodárným deštěm prolil.