Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Další (již 33) svazek edice Pro Oriente. Dědictví křesťanského Východu přináší knihu vídeňského byzantologa Andrease Külzera Byzanc. Dějiny - společnost - kultura. Po historickém úvodu publikace čtenáře seznamuje se všemi aspekty byzantské společnosti. Dozvíme se, jak byla říše spravována, jaká byla role byzantské císařovny i jaké byly charakteristické rysy byzantské církve, mnišství a architektury. Bohatá obrazová příloha dokládá, proč je název „zlatá Byzanc“ označení tak příhodné.

S laskavým svolením nakladatele přinášíme ukázku z knihy:

Byzantská města

V pozdní antice se ve východní části římské říše nacházelo mnohem více měst než v západním Středomoří. Badatelé se domnívají, že na konci 6. století a v 7. století došlo v Malé Asii k dramatickému úpadku městské kultury, a to jednak kvůli nájezdům Peršanů a Arabů a jednak kvůli podstatným klimatickým změnám, které připravily města o přirozené zdroje a zapříčinily jejich pustnutí. Ke změně významu došlo také u samotného označení města (polis), jež bylo nyní užíváno i pro skromné osady. V byzantské říši tedy jistě existovalo několik měst v užším smyslu slova, ačkoli představu o přetrvávání bohatých antických měst je třeba odmítnout.

Významná města, jako byla Antiochia v Sýrii nebo Alexandria v Egyptě, ztratila říše již v 7. století a další důležitá města (např. Efesos, Smyrna, Laodikeia a Attaleia) sice patřila k říši i v následujících staletích, ale byly to spíše osady regionální povahy. Naopak vliv některých center, jako byla Soluň, epeirská Arta, Nikaia, Trapezunt nebo Monembasia na Peloponésu a Mystra, vzrostl až v pozdějších staletích. Všechna tato města však zastiňovala Konstantinopol – sídlo císaře a patriarchy, místo, kde docházelo ke klíčovým politickým rozhodnutím a které bylo centrem obchodu, učenosti a vědy. Sem přicházeli všichni, kdo hledali v životě štěstí, úspěch, pohodlí a blahobyt.

V Konstantinopoli, označované často jako „byzantská říše v malém“, byly zastoupeny všechny sociální vrstvy, které se od sebe výrazně lišily. Možnost sociálního vzestupu, pro nějž máme množství písemných dokladů, vedla k tomu, že do města přicházeli lidé z nižších sociálních vrstev, kteří tu doufali zbohatnout. Důležitou součástí městského života byly slavné strany v cirku, s nimiž se setkáváme již v antice. Jednalo se o stáje vozatajů, kteří vystupovali v arénách a byli pojmenováni podle barev (modří, zelení, červení a bílí). Zvlášť významnou úlohu hrály první dvě zmíněné barvy. Strany byly schopny – prostřednictvím svým přívrženců, kteří sledovali v hippodromu závody koňských spřežení – vznášet své sociální požadavky, požadovat změnu v úřadě na nejvyšších místech dvorské společnosti a také tyto požadavky prosadit. Strany v cirku přetrvaly minimálně do konce středně byzantské doby a neomezovaly se jen na hlavní město. Díky nápisům je máme doloženy například v Efesu či ve východothrácké osadě Myriofyton (dnešní Mürefte) na severním pobřeží Propontidy. V byzantských městech tedy bezpochyby představovaly důležitý prvek společenského života.

Knihu zakoupíte u dobrých knihkupců nebo přímo u nakladatele.