Toros z Taronu - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Toros z Taronu (též T’oros Tarônac’i, či Toros Mšeci) byl významným arménským miniaturistou 14. století, představitel tzv. gladzorské školy.

Život

O životě Torose z Taronu máme jen kusé zprávy. Zřejmě v letech 1307‒1346 působil na věhlasné Gladzorské univerzitě (arménsky: Գլաձորի համալսարան, Gladzori hamalsaran, založena kolem roku 1280 sv. Nersesem z Muše), která byla společně s Tatevskou univerzitou (existovala přibližně v letech 1340‒1425) centry arménské křesťanské vzdělanosti. Gladzorská univerzita byla součástí stejnojmenného kláštera a současníci ji přezdívali „Druhé Athény“. V době největšího rozkvětu byl rektorem školy myslitel, teolog a pedagog Esaja Nčeci (arm. Եսայի Նչեցի, 1260 nebo 1265 ‒ 1338).

Právě zde, mezi arménskými učenci jak ze severu země tak z Kilíkie, získal Toros vzdělání. Kromě výtvarného talentu, který uplatnil také při přepisech knih a jejich kaligrafické úpravě, proslul jako výborný teolog a myslitel.

Jeho současník Mechitar Erznkaci o něm napsal, že je: „… člověkem dobrým a zbožným… vyznačuje se velkou moudrostí, zvláště se vyzná v literatuře a malbě“.

Dílo

Z uměleckého hlediska Toros z Taronu následoval staré tradice arménské malby miniatur, inspiroval se však i tzv. kilíkijskou školou, jejímž nejvýznačnějším představitelem byl Toros Roslin. Rukopisy, na nichž pracoval, se vyznačují velkým množstvím ornamentálních prvků. Kromě různých rostlinných a geometrických ornamentů maloval rovněž zvířata, a to nejen skutečná zvířata, nýbrž i fantastická. Tyto prastaré motivy pocházejí z dávných, ještě pohanských dob, v době křesťanství však dostaly jiný význam. Ačkoliv maluje v dobovém stylu, zahrnuje do svých kompozic také prvky lidové tvorby.

Umělecké dědictví Torose z Taronu představuje velký vklad do pokladnice arménského i světového středověkého umění. Zvláštní dojem zanechává v jeho miniaturách zobrazení osob s výrazným, mandlovým tvarem očí. Barevný kolorit kreseb je výrazný a výrazově plný, což přidává miniaturám na kráse.

Zachovala se celá řada manuskriptů s Torosovými ilustracemi, ty jsou však bohužel dnes málo dostupné. V jerevanském Matenadaranu, tedy knihovně a největší světové sbírce arménských rukopisů zároveň, uchovávají 7 rukopisů s jeho miniaturami. Patří mezi ně i „veledílo gladzorské školy“, tj. Bible Esaji Nčeciho z roku 1318 (ruk. č. 206), a také Evangelium z roku 1323 (ruk. č. 6289).

Současný badatel Burchard Brentjes o miniaturách v evangeliáři z roku 1323 napsal, že se „vyznačují téměř strnulou monumentalitou“.

Literatura:

V češtině:

Brentjes, Burchard, Arménie. Tři tisíce let dějin a kultury, z němčiny přeložila Milada Kouřimská, Vyšehrad, Praha 1976, s. 137.

Redgateová, Anna Elizabeth, Arméni, z angličtiny přeložil V. Černý, Praha 2003, s. 272.

V ostatních jazycích:

Ավետիսյան Ա., Հայկական մանրանկարչության Գլաձորի դպրոցը, Ե., 1971.

Der-Nersessian S., Manuscrits arméniens Mustrés du XIIe-XIIIe et XIVe siécles de la Bibliotheque des Peres Mekhitharistes de Venise, Paris 1936.

„Toros Taronaci-ein armenischer Buchmaler des XIV Jahrhunderts und seine französischen Vorbilder“, in: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte, Wien-Köln: Böhlau Verlag, 1989, Band XLII, s. 81-100.

„К вопросу о каноне и стиле в армянской миниатюре по памятникам XIII-XIV вв.“, in: II Международный симпозиум по армянскому искусству, сборник докладов. - Ереван: изд. АН Арм. ССР, 1978, sv. IV, s. 51-57.

„Рукописи, иллюстрированные в скрипториях Ерзынка в XIII-XIV вв.“, in: Армянскоe искусство, Ереван: изд. АН Арм. ССР, 1984, s. 78-81.

„Истоки ветхозаветных иллюстраций Библии, украшенной Торосом Таронаци“, in: IV Международный симпозиум по армянскому искусству, тезисы докладов, Ереван: изд. АН Арм. ССР, 1985, s. 153-154.