Toros Roslin - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Toros Roslin (též Tʼoros, Thoros Ŕoslin, arménsky Թորոս Ռոսլին; asi 1210‒1270) byl nejvýznamnějším arménským malířem-iluminátorem tzv. kilíkijské školy (13. století).

Život

O životě Torose Roslina víme velmi málo. Působil ve skriptoriu pevnosti Hromkla v arménském Kilíkijském království, kam bylo v roce 1151 přeneseno sídlo arménského patriarchátu. Jeho patrony a mecenáši byli jak katholikos Konstantin I, tak členové královské rodiny: král Hethum I., jeho manželka Isabella a jejich děti, zejména pak princ Levon.

Život umělce se moderní věda pokouší popsat z kolofonů (tedy poznámek na okrajích textu) v Roslinem výtvarně zpracovaných rukopisech. Roslin je na nich popisován jako „kronikář, který uchovává fakta a události své doby“. V nejstarším rukopisu, Zeytunském evangeliu z roku 1256, se Roslin podepsal jako „Toros zvaný Roslin“.

Ve středověku mohli nosit příjmení pouze Arméni aristokratického původu, jméno Roslin však mezi arménskými šlechtickými jmény nefiguruje. Uvažuje se o tom, že díky čilé spolupráci Kilíkijského království se západními křižáky v celé Levantě mohl pocházet ze smíšeného arménsko-franského manželství: tato praxe byla mezi dobovou šlechtou poměrně častá. Roslin také uvedl jméno svého bratra Antona a žádal čtenáře, aby ve svých modlitbách vzpomínali jména jejich učitelů.  

Také data Roslinova narození a úmrtí lze určit pomocí údajů v jeho rukopisech. V době, kdy mohl dosáhnout mimořádné malířské úrovně zachycené v Zeytunském evangeliu (1256), mu muselo být nejméně 30 let. V tiráži Evangelia z roku 1260 Roslin uvedl, že má syna, což znamená, že byl pravděpodobně knězem, protože mnichům bylo zapovězeno mít děti. A laik také zřejmě být nemohl, protože by mu nebyla svěřena práce opisování a iluminování posvátných knih. Měl hodně žáků a následovníků, paradoxně se o něm však žádný z nich až na jednu výjimku nezmiňuje. Tou výjimkou je přípis sebastijského písaře Mikaela ze 17. století, v němž se zmiňuje o šťastném nálezu rukopisu evangelia z roku 1260 od „slavného malíře Roslina“, které později opisoval.  

Dílo

Roslinova malba sice pokračovala v konvencích ustanovených jeho předchůdci, nicméně byla podstatně ovlivněna západoevropským uměním, zejména francouzským a italským (někteří autoři uvádějí rovněž inspiraci františkánskou spiritualitou). Roslin také obohatil ikonografii arménské knižní kultury zavedením nových uměleckých témat, např. scénami „Nevěřící Tomáš“ či „Přechod Rudého moře“. Kromě toho, že oživil žánr královských portrétů, vytvořil také první portréty kilíkijských panovníků. Jeho styl se vyznačuje jemností barvy, klasickou proporčností postav, výraznou barevností oděvů a elegantní linkou. Lidské postavy na Roslinových ilustracích jsou plné života, čímž demonstrují jak proměnu nálad, tak odhalují obsahovou významovost. Z hlediska umístění v textu převládají celostránkové ilustrace, často jsou však začleněny do textů v souladu s celkovým plánem díla.

Mezi umělecky nejzdařilejší miniatury lze považovat „Narození Páně“ z Evangelia z roku 1260 (MS č. 251). Panna Marie je na ní zobrazena sedící na trůnu, v rukou drží dítě Ježíše; ve spodní části obrazu je namalován evangelista Matouš. Kombinace těchto dvou scén dokazuje důkladnou obeznámenost Roslina s dobovým uměním ‒ tento syžet totiž původně vznik v Konstantinopoli během tzv. komnénovského období. Další zajímavost představuje ostraha tří králů (mudrců z Východu), jež se přišli dítěti poklonit ‒ jsou totiž zobrazeni jako Mongolové.

Manuskripty, iluminované Torosem Roslinem v letech 1256‒1268:

1. 1256: Zeytunské evangelium, Jerevan (MS No. 10450)

2. 1260: Evangelium z roku 1260 (MS No. 251), Jeruzalém, knihovna Arménského patriarchátu

3. 1262: Sebastijské evangelium, Baltimore, Walters Gallery (MS No. 539)

4. 1262: Evangelium (MS No. 2660), Jeruzalém, knihovna Arménského patriarchátu

5. 1265: Evangelium (MS No. 1965), Jeruzalém, knihovna Arménského patriarchátu

6. 1266: Maštoc ‒ Rituál (bohoslužebná kniha) (MS No. 2027), Jeruzalém, knihovna Arménského patriarchátu

7. 1267‒1268: Evangelium z Malatie, Jerevan (MS No. 10675, dříve No. 3627)

Manuskripty přisuzované:

1. 1265: Evangelium princezny Keran

2. 1272: Evangelium princezny Keran (MS No. 2563), Jeruzalém, knihovna Arménského patriarchátu

3. Matenadaranské evangelium

4. Evangelium prince Vasaka, Washington, Freer Gallery of Art (MS No. 2568)

5. Gagikovo evangelium z Karsu, Jeruzalém, knihovna Arménského patriarchátu

Celkem vytvořil „Roslinův“ okruh, tj. sám autor, jeho žáci a následovníci, na 400 miniatur.

Literatura:

V češtině:

Brentjes, Burchard, Arménie. Tři tisíce let dějin a kultury, z němčiny přeložila Milada Kouřimská, Vyšehrad, Praha 1976, s. 136, 137, 160, 178, 179 a obr. 86, 87.

Redgateová, Anna Elizabeth, Arméni, z angličtiny přeložil V. Černý, Praha 2003, s. 269‒270.

Der Nersessian, Vrej, „The Repatriation of an Armenian Cultural Treasure: The Gospel of Queen Keran, Sis, Cilicia, 1272 A.D.“, Parrésia V (2011), s. 367‒382 (i v angličtině).

V ostatních jazycích:

Der Nersessian, Sirarpie, Miniature Painting in the Armenian Kingdom of Cilicia from the Twelfth to the Fourteenth Century, Dumbarton Oaks, 1993, s. 620.

Azarian, Levon; et al., Prominent Figures of Armenian Culture, 5th-18th Centuries (ՀԱՅ ՄՇԱԿՈՒՅԹԻ ՆՇԱՆԱՎՈՐ ԳՈՐԾԻՉՆԵՐԸ, V - XVIII ԴԱՐԵՐ), Yerevan State University Publishing 1976, s. 578.

Parry, Ken, The Blackwell Companion to Eastern Christianity (1 ed.). Wiley-Blackwell 2007, s. 528.

Bedrosian, Margaret, The Magical Pine Ring: Culture and the Imagination in Armenian-American Literature, Wayne State University Press, 1992, s. 249.

Drampian, Irina, Toros Roslin, Tigran Metz Publishing House, Erevan, 2000.

Durand, Jannic; Rapti, Ioanna et Giovannoni, Dorota (eds.), Armenia sacra. Mémoire chrétienne des Arméniens (IVe ‑ XVIIIe siècle), Somogy / Musée du Louvre, Paris, 2007.

Khanjyan, Artush, The Monuments of Yerevan, VMV-Print 2004, s. p. 144.

Hazard, Harry W.; Setton, Kenneth M., „III: Ecclesiastical Art in the Crusader States in Palestine and Syria“, A History of the Crusades, Volume IV: The Art and Architecture of the Crusader States (1st ed.). University of Wisconsin Press 1977, s. 448.

Chookaszian, Levon, „Lʼœuvre de Tʼoros Roslin et lʼenluminure byzantine“, Revue des études arméniennes, 28 (2001-2002), s. 399-424.

Vernay-Nouri, Annie, Livres dʼArménie. Collections de la Bibliothèque nationale de France, Bibliothèque nationale de France, Paris, 2007.

O velkém malíři existuje několik dokumentů, zde našim čtenářům předkládáme jeden z nejlepších (v angličtině). Po úvodu o arménském křesťanství se o Torosi Roslinovi hovoří cca od 11 minuty.