Chrám Svaté Moudrosti v Trabzonu - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Jak jsme nedávno s lítostí upozorňovali, a poté referovali, další křesťanský svatostánek na území dnešního Turecka, chrám Svaté Moudrosti v Trabzonu (Trapezunt, Trebizond), se stal z muzea opět mešitou.

Představme si tuto jedinečnou církevní a kulturní památku blíže.

Velkolepý chrám Svaté Moudrosti (řecky Ἁγία Σοφία /Hagia Sofia/, turecky Ayasofya) nechal postavit v letech 1238–1263 byzantský císař Manuel I. (Μανουήλ Α΄ Μέγας Κομνηνός, asi 1218 – 1263) z rodu Komnenovců.

Chrám představuje znamenitý příklad pozdně byzantské architektury, podle Anthonyho Eastmonda vůbec nejskvostnější památku své doby. Vyznačuje se vysokou centrální kopulí s pendentivy, kterou, stejně jako celý chrám, podporují čtyři sloupy s mohutnými klenbami. Chrám má klasický, avšak nerovnoměrný křížový půdorys (což svědčí zřejmě o změně původních plánů během stavby) a je 22 metrů dlouhý, 11,6 m široký a 12,7 m vysoký. Dostatek světla do interiéru přináší dvanáct oken, stavba tak působí lehkým, vzdušným dojmem. Západní část je uzavřena nartexem, spojený s chrámovou lodí křížovou klenbou.

Podlaha je dekorována mozaikami stylu Opus sectile (na rozdíl od běžnějších menších čtvercových kousků kamene využívá větší, různorodě tvarované a barevně odstíněné kusy kamene, většinou mramoru, viz obrázek podlahy).

Originální fresková výzdoba sestává celkem z 55 fragmentů a kompozic a drží se především novozákonních motivů.

Kupoli vévodila, jak je to v byzantských chrámech zvykem, freska Krista Vševládce (Pantokrátora), dnes již téměř zničená. Dochoval se nápis s fragmentem 102 žalmu, chóry andělů, fresky proroků a evangelistů. V pendentivech se nachází scény Křtu Páně, Ukřižování, Vzkříšení Krista aj.

V apsidách jsou umístěny mj. scény Nanebevstoupení Krista s Ježíšem v mandorle obklopeným anděly.

Zřejmě barevně nejvýraznější fresku obsahuje nartex – jedná se o zpodobení symbolů čtyř evangelistů. V dynamicky se pohybujícím centru zobrazení lze vidět Boží ruku, obklopenou čtyřmi apokalyptickými postavami symbolizující jednotlivé evangelisty jako anděla, býka, lva a orla; pozadí tvoří tmavě laděná vzorovaná noční obloha.

Na severní vnitřní stěně narthexu je zobrazena biblická scéna Nasycení zástupů, s mnoha detaily zobrazujícími rozmnožení chlebů a ryb. Na pravé straně Ježíš podává chléb učedníkům a ten se mu v lidském řetězu vrací na levé zadní straně.

Externí kamenné reliéfy a jiné ozdoby jsou v souladu s místními tradicemi – jejich obdobu najdeme také v gruzínském, syrském (manuskripty) či arménském umění. Nedaleko chrámu se nachází 40 metrů vysoká zvonice, jež byla postavena v roce 1427 – také zde nalezneme freskovou výzdobu. Její architektura velmi připomíná obdobné gruzínské stavby, např. zvonici chrámu v klášteře Oški (gruzínsky ოშკი, turecky Öşk Vank) v někdejší oblasti Tao-Klardžetije (dnes severovýchod Turecka).

V roce 1461, po dobytí Trapezuntu osmanským vládcem Mehmedem II. (1432 – 1481), byl chrám přeměněn na mešitu. Během první světové války, kdy oblast obsadila ruská vojska, se v něm nacházel lazaret a sklad. Od roku 1964 se chrám stal muzeem. V letech 1958–1964 proběhla za účasti odborníků z Edinburghské univerzity restaurace unikátní freskové výzdoby.

Literatura:

Anthony Eastmond, Art and Identity in Thirteenth-Century Byzantium: Hagia Sophia and the Empire of Trebizond, Burlington, Ashgate, 2004.

Anthony Eastmond, „Narratives of the Fall: Structure and Meaning in the Genesis Frieze at Hagia Sophia“, Trebizond. (PDF; 154 kB) In: Dumbarton Oaks Papers, 53, 1999, S. 219–236 (s ilustracemi; PDF; 4,4 MB)

С. П. Карпов, История Трапезундской империи, Византийская библиотека. Исследования. Алетейя, Sankt-Peterburg 2007, s. 624 (viz anotaci na publikaci v ročence Parrésia. Revue pro východní křesťanství IV/2010, s. 463 (http://www.floowie.com/cs/cti/parresia-iv-ukazka/#/strana/122/zvacseni/100/).

Volker Eid, Ost-Türkei, Völker und Kulturen zwischen Taurus und Ararat, DuMont, Köln 1990, s. 137–141.

Arzu Kalin, Demet Yilmaz, „A Study on Visibility Analysis of Urban Landmarks: The Case of Hagia Sophia (Ayasofya) in Trabzon“, (PDF; 2,2 MB), in: METU Journal of the Faculty of Architecture 29/ 1 (2012), s. 241–271.

Antonio Sagona, The heritage of Eastern Turkey: from earliest settlements to Islam, Macmillan Art Publishing, Melbourne 2005, s. 165–170.

Thomas Alexander Sinclair, Eastern Turkey: An Architectural and Archaeological Survey, Bd. 2 The Pindar Press, London 1989, S. 52–60.

David Talbot Rice, Church of Hagia Sophia at Trebizond, Edinburgh University Press, Edinburgh 1968.

Gabriel Millet, David Talbot Rice, Byzantine Painting at Trebizond, Allen & Unwin, London 1936.