Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Koncil východních katolických patriarchů byl včera zakončen s vědomou nadějí navzdory okolnostem a byl poručen do rukou Boží spravedlnosti. Po jejich výročním setkání v Dimanu, letním sídle maronitského patriarchy, bylo zveřejněno závěrečné prohlášení. S jistým smutkem patriarchové kritizovali mezinárodní společenství za to, že sleduje, jak v důsledku nebezpečí a emigrace zaniká jedna východní církev za druhou v Iráku, Sýrii, ale také v Palestině, Libanonu a Egyptě, aniž by nějak reagovalo na závažnost této tragédie. Varují, že pokud tento stav bude nadále trvat, uskuteční se „projekt genocidy“ a „urážka lidskosti“.

Jejich poselství bylo zveřejněno ve stejné době jako údaje o poklesu počtu křesťanů v různých zemích Blízkého východu, obzvláště v Iráku, Sýrii a ve Svaté zemi. Ve Svaté zemi, rozdělené na Izrael a okupovaná území, křesťané představují pouze 1,2 procenta populace. V Sýrii v důsledku války, jež vypukla v roce 2011, jejich počet podle poslední statistiky poklesl z 250 000 na 100 000. Chaldejský patriarcha se mezitím snaží přesvědčit křesťany z Ninivské planiny, aby se vrátili zpět do své rodné země, poté co byla osvobozena od Daeš.

V „obecné výzvě“, která je poněkud zmatená, protože ji pravděpodobně sepisovalo více osob a mísí se v ní vyjádření naděje s pláčem a nářkem, patriarchové uvádějí: „Je na čase vydat prorockou výzvu, abychom svědčili pravdě... Jsme povoláni k tomu, abychom setrvávali ve spojení s naší východní identitou a zůstali věrní našemu poslání. My, východní patriarchové, pečující o naše malé stádce, cítíme bolest, když sledujeme, jak křesťanské církve krvácejí, protože věřící opouštějí rodnou zemi na Blízkém východě.“

„Utiskovatelé, kteří vše, co páchají, dělají s plným vědomím, šílenci, kteří zneužívají našeho pacifismu, by měli vědět, že poslední slovo bude mít Boží spravedlnost. Našim věřícím říkáme, že nyní jsme jako kvas v těstě, světlo zářící ve světě žíznícím po živém Duchu. Zůstávejme zakořeněni v zemi našich otců a předků, navzdory okolnostem doufejme v budoucnost, v níž budeme jakožto součást pravého a mimořádného dědictví vnímáni jako zdroj obohacení naší společnosti a univerzální církve na Východě i Západě.“

„Musíme nadále hlásat pravdu v lásce a neohroženě prohlašovat legitimitu oddělení státu a náboženství v ústavách našich států a rovnost práv a povinností všech občanů bez ohledu na to, k jakému patří náboženství nebo společenské vrstvě. To je nezbytná podmínka pro opětovné zapojení křesťanů a dalších menšin do zdejší společnosti.“

„Vyzýváme Spojené národy a všechny státy přímo působící ve válce v Sýrii, Iráku a Palestině (Rusko, Spojené státy, Írán, Katar, Turecko a Saúdskou Arábii), aby ukončily tyto války, jejichž cíle jsou nyní zřejmé: ničení, zabíjení, exil, posilování teroristických organizací, šíření ducha netolerance a konflikty mezi náboženstvími a kulturami. Pokračování této situace, neschopnost zajistit spravedlivý, globální a trvalý mír v tomto regionu a zabezpečit důstojný a spravedlivý návrat uprchlíků a vnitřně vysídlených osob do jejich domovů, zůstane ostudným stigmatem na celém 21. století.“

„Petrovu nástupci sdělujeme, že jsme připraveni uposlechnout výzvu ke svatosti a následování Spasitele cestou utrpení. Ale dovolte nám také, abychom připomněli, že reprezentujeme církve, které vzkvétaly v zemích Východu od apoštolských dob... a jejichž existence je nyní ve vážném nebezpečí.“

„Všichni jsme se účastnili konferencí, seminářů a setkání. Snažili jsme se vylíčit světu, jak ošklivý osud stihl křesťany. Ale nejsme „národ“ s velikým územím ani nepřitahujeme pozornost velkých finančníků. Jsme nyní malým, pokojným stádcem, které spoléhá jen na vás, že budete apelovat na ony velké státy, jež rozhodují o osudu světa, jež nadále nutí blízkovýchodní křesťany odcházet, což je bezpochyby projekt genocidy, lidská katastrofa, porážka civilizace a urážka veškerého lidstva.“

Dále se v prohlášení uvádí tradiční ekumenická sekvence použitá prvého dne setkání za účasti východních pravoslavných patriarchů a prezidenta. Východní pravoslavní patriarchové zjevně sdílejí stejné obavy a čelí podobným problémům.

V prohlášení je také vyjádřena obava o Libanonský katolický školský sekretariát (který se stará o 70 % školáků) kvůli novým mzdovým tabulkám pro učitele, které zvýší náklady o 20 %. Podle Sekretariátu mnohé státem financované svobodné školy, obzvláště v provinciích a na venkově, nebudou schopny zvládnout zvýšené náklady a budou muset být uzavřeny. Biskupové proto vyjadřují obavy o „stovky“ učitelů, kteří přijdou o práci, a žádají libanonskou vládu, aby uhradila způsobené navýšení nákladů.

Tisková zpráva představuje Libanon jako vzor demokracie, který by měly napodobovat všechny arabské státy – především kvůli principu oddělení státu a náboženství. V závěru vyzývá k návratu vysídlených osob (Syřanů a Palestinců) nyní žijících v Libanonu, neboť se staly „těžkým břemenem a ohrožením politické, ekonomické a sociální bezpečnosti země“.

Mons. Gabriele Garcia, nuncius v Libanonu, hovořil prvého dne, aby ujistil východní církve o tom, že jim papež a univerzální církev věnují pozornost, jak je zřejmé ze synody z roku 2010 a z apoštolské exhortace Ecclesia in Medio Oriente, jež po synodě následovala a kterou Benedikt XVI. zveřejnil roku 2012 v Libanonu.

Prohlášení poznamenává, že „Arabské jaro“ vedlo ke vzniku takzvaného Islámského státu, „což je v dějinách této oblasti novinka. Záměrem snad bylo dát nějaké mezinárodní muslimské organizaci regionálnější roli. Ale její působnost byla omezena a situace se tak vrací zpět na začátek - nikoli bez vnitřního a mezinárodního napětí.“

„Začínáme vidět nástin dohodnutého politického řešení tohoto problému, podpořený velmocemi, především Ruskem a Spojenými státy. Doufejme, že to povede k míru, spravedlnosti a stabilitě.“

Výročního setkání se účastnili katoličtí patriarchové: Bechara al-Rahi (maronita), Ignace Youssef Younan III (syrský katolík), Joseph Absi (řecký melchitský katolík), Ibrahim Isaac Sidrak (emeritní koptský katolický patriarcha, předseda patriarchální rady a egyptských katolických biskupů), Louis Raphael I. Sako (chaldejská církev), Gregory Petros XX. (arménský katolík) a William Shomali (zastupující Mons. Pierbattistu Pizzaballu, apoštolského administrátora Latinského patriarchátu Jeruzaléma).

Mezi dalšími náboženskými představiteli přítomnými při ekumenickém setkání byli patriarcha Jan X. (řecký pravoslavný), patriarcha Ignace Ephrem II. (syrský pravoslavný), Catholicos Aram I. (arménský pravoslavný) a Rev. Salim Sahyouni (předseda evangelické komunity Sýrie a Libanonu).

Zdroj: rcmonitor.cz