Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

V Uherském Brodě se stala 24. února strašná tragédie. Vzpomněla jsem si na dopis, který jsem kdysi psala členům Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Naše dopisování níže:

Vážení členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, nedávno jsem psala dopis našemu mezinárodně uznávanému neuropatologu MUDr. Františku Koukolíkovi.

Přikládám níže:

Vážený pane doktore,

dnes 19. 11. 2009 okolo 19:00 hod. jsem si náhodně pustila televizor (jinak se na něj nedívám). Na veřejnoprávním kanále ČT 2 šel magazín o videohrách a dění ve virtuálním prostoru Game Page, jednoduše řečeno reklama her. Velmi podrobně tam byly demonstrovány počítačové hry s ozbrojenými žoldáky, kteří se navzájem zneškodňovali zvěrským způsobem. Zjistila jsem si podrobnější informace a pochopila, že tento program už běží dosti dlouho v době velmi vysoké sledovanosti. Dávno už mám nedobrý postoj k našemu televiznímu vysílání, protože jsem pochopila, že má negativní vliv na duševní zdraví člověka, ale když jsem uviděla tohle, bylo mi strašně. Ti lidé, kteří pracují v televizi, nevědí, co dělají nebo naopak vědomě se snaží, aby se i u nás na veřejných místech často stávaly nemotivované masakry jako je tomu v Americe a aby nás o tom mohli každým dnem informovat?

 Píši Vám s nadějí a prosbou, napište prosím naším vládním představitelům, otevřete jim oči jako profesionál, aby věděli, na čem se podílí, jaké bude další pokolení. Možná, souhlasíte-li s mým názorem, se k Vám připojí ještě jiné autority. Je třeba něco činit, protože tato strašná západní kultura nás zahubí. Velmi doufám ve Váš hlas protestu.

S pozdravem

M., máma dvou malých dětí

Odpověď:

Vážená paní,

děkuji za dopis. O záporném vlivu mediální agrese píší odborníci víc než dvě desítky let. Napsal jsem na tohle téma řadu článků, společně s psychiatričkou, paní dr J.Drtilovou jsme byli v této věci ve sněmovně, vydal jsem řadu článků, několik knih, další rukopis jsem odevzdal, jmenuje se Mocenská posedlost.

Je to bez efektu: za věcí stojí kšeft. Moci je to lhostejné. Mocní se na něm přímo nebo nepřímo podílejí a profitují, včetně redaktorů. Heslo, které jsem slyšel, zní: „Bavte je, Nováky.“

V úctě
František Koukolík

A ještě bych se s Vámi chtěla podělit o jednu historku.

Můj syn v současné době navštěvuju 1. třídu a já jsem si náhodně vyprávěla s jeho spolužáky. Jedna z hovorných spolužaček se z ničeho nic rozhovořila, jak na Nově ukazují jakýsi pořad Comeback, na který prý kouká skoro celá základní škola, že tam prý ukazují „takové sprosté věci, že už na ně ani nechci koukat“. Tímto bych chtěla říci, že už malé šestileté dítě dokáže rozeznat, co naše televize ukazuje. A co naše Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, dokáže to rozeznat? A pokud ano, pročpak mlčí? Víte, hovořím často s pedagogy a všichni říkají jedno, že se děti změnily k horšímu. Jsou očividněji agresívnějšími, s poruchami učení a chování.
Vážení členové rady, Vás vůbec nezajímá budoucnost našeho národa?! Chcete udělat z naší země kopii Spojených států, kde morální úpadek lidí dosáhl fantastických rozměrů?! Vše na prodej, včetně svědomí a morálních hodnot! Svou lhostejností se dopouštíte toho, že se televize stala vychovatelem našich dětí v amorálním aspektu, propaguje zlo a vnucuje jim hanebné ideály.

Nevím, pomůže-li Vám tento dopis alespoň trochu zamyslet se nad tím, co děláte s duší národa, ale vězte, že žádné špatné věci nebývají bez následků!

Přeji Vám, abyste našli odvahu eliminovat vše, co vyzývá u lidí nedobré pocity, agresi, primitivní chování. Mějte prosím na paměti alespoň své děti a děti svých blízkých, když už Vás nezajímají všechny děti! Přeji Vám štěstí, abyste i za dvacet let chodili bez bázně ulicemi ve dne i v noci.
M.

A zde je odpověď RRTV:

Vážená paní,

obdrželi jsme Váš dopis, jenž je obecně formulovanou stížností na „amorální pořady“. Vznášíte otázku, zda Radu pro rozhlasové a televizní vysílání zajímá budoucnost národa, když svou lhostejností dovolila, aby „hlavním vychovatelem … mládeže byl televizor“. Váš dopis je však příliš obecný. Aby bylo možné Vaši stížnost zpracovat, je nezbytné, abyste uvedla název pořadu či pořadů, kterých se Vaše stížnost týká, den a alespoň přibližnou hodinu jejich odvysílání a také program, na němž byly pořady uvedeny.

Jediným pořadem, který konkrétně zmiňujete, je pořad Game Page. Mohu Vás informovat, že diváckou stížností na tento pořad se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) již zabývala; jednalo se o vydání pořadu Game Page ze dne  17. října 2009 od 13:20 hodin na programu ČT2. Monitoringem bylo zjištěno, že pořad Game Page je již letitý „magazín o videohrách a dění ve virtuálním prostoru“, jak praví jeho anotace, a že obsahem posuzovaného pořadu byl řetěz recenzí či anoncí videoher různého typu. Je samozřejmě realitou, že mnoho videoher obsahuje násilí a destrukci, ale pořad se nepřijatelným extrémům vyhýbal. Rada neshledala důvody k zahájení správního řízení.

S pozdravem  

JUDr. Kateřina Kalistová

předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

Moje odpověď:

Vážená paní doktorko,

děkuji Vám za odpověď. Cílem mého dopisu nebyla stížnost na jeden amorální pořad Game Page, ale na televizní vysílání obecně. Chtěla jsem tak zdůraznit, že naše televizní vysílání nepomáhá zvyšovat morálku, intelektuální úroveň našeho národa, ale právě naopak. Psala jsem Vám s nadějí, že mně napíšete o nových idejích, plánech na transformaci televizního vysílání v  instrument mravního a intelektuálního zušlechťování národa.

Proč by vaše rada, která je kontrolním orgánem, nemohla pozvat uznávanépsychiatry, psychology, pedagogy, kteří se profesionálně zabývají následky vlivu destruktivních scén na diváka a mohli by udělat zdůvodněný posudek, zda-li se mohou podobné programy vysílat?

Malá skupinka vlastníků médií ničí mravy celého národa a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nic nepodniká? Vždyť přece máte nějaké pravomoci, nebo jste jen formální institucí k psaní formálních odpovědí? Vaše odpověď, že se pořad Game Page „nepřijatelným extrémům vyhýbal a rada neshledala důvody k zahájení správního řízení“ mi připadá šokující, když se přímo před mými zraky propagovaly krvavé PC hry v době, kdy se mohou na pořad dívat děti.

Víte, vše je o lidech. Jen na nich závisí, k čemu se přikloní, budou – li podporovat dobro nebo jeho protiklad. Nulovou reakcí na podobné programy dáváte tak signál vlastníkům a manažerům TV, že mohou i nadále spokojeně vysílat ještě mnohem hanebnější pořady.

S nadějí na aktivní dějství

M.

Za téměř šest let se situace v našem mediálním prostoru nejenom nezlepšila, ale naopak – změnila se k horšímu. Mlčíme a naše lhostejnost vede k situaci podobné té ve Spojených státech. Tam jsou podobné masové vraždy časté, že už jim ani sdělovací prostředky nevěnují pozornost. V libovolný moment tak mohou naše děti, naše blízké zastřelit ve škole, v supermarketu, v kině, či jen tak, když se procházejí po ulici.

Měli bychom pochopit, že toto zlo neskončí jen u střelby na veřejných místech. Stane se celkem běžným to, co se nedávno stalo v Německu (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/362780-nemecky-osetrovatel-zavrazdil-30-pacientu-dostal-dozivoti.html). V nemocnici se může ocitnout každý z nás a budeme s obavou přemýšlet, stojí-li před námi skutečný lékař, který nám chce pomoci, nebo ten, který nás touží zabít? Strašné perspektivy!

Proč náš národ nemůže najít sílu postavit vůči očividnému zlu, které je nám vnucováno malou skupinkou amorálních lidí z popkultury a masmédií? Vždyť je natolik zřejmé, že množství lidí, kteří pociťují potěšení ze zabíjení, narůstá. Ocitáme se tak v situaci, kdy se my všichni stáváme potenciálními oběťmi.