Ukřižování emauzské (1365) - RodonVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Když se roku 1355 stal Karel IV. císařem římské říše, vytyčil mimo jiné i svou vlastní koncepci imperiálního umění, které bylo postaveno do služeb lucemburské politiky a zcela vytěsnilo do té doby převládájící italizující sloh. Deskové malířství v tomto novém umění nemělo příliš místa, nemohlo dost dobře konkurovat monumentálním záměrům Karlovým – přesto i z této doby máme skvělé doklady právě deskové malby. Patří mezi ně bezesporu i dílo takzvaného Mistra emauzského cyklu, jemuž je připisováno i Ukřižování emauzské, které představuje vše podstatné z nastupujícího nového slohu. Souvislost s nástěnými obrazy v emauzském ambitu a sloh do jisté míry předjímající práci mistra Theodorika dosvěčují, že jde o práci z nejbližšího okruhu dvora. Robustní tváře, hmotné postavy a světelné napětí díla, to vše je nádhernou ukázkou dvorského císařského umění doby Karla IV.