Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Nedávno jsem se stavila za synem ve škole a připletla se mezi nás jeho spolužačka, žákyně prvního stupně ZŠ, která mi vyprávěla o nějakém televizním pořadu, na který se prý dívají mnozí ve škole a v němž se ukazují takové „sprosté věci, že už na ně ani nechce koukat“. Vybavila jsem si televizní spoty, které se vysílaly na Nově, Primě a TV Barrandov (mnozí si možná vzpomenou na jeden z nejstrašnějších klipů, jak malý chlapec s šíleným výrazem bodá do dortu a potom do své hračky – medvěda), aby posílily zodpovědnost rodičů při výběru pořadů pro vlastní děti.

Samozřejmě velmi děkujeme Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) za tuto starostlivost. Domnívám se však, že by měl být samotný obsah televizních pořadů takový, aby se stala podobná varování nepotřebná. Jak by se asi zachovala naše společnost, pokud by nějaké společenství lupičů napadlo zahájit reklamní kampaň s varováním, aby rodiče nenechávali děti samotné doma, protože mohou tu a tam vtrhnout do jejich domovů. Předpokládám, že by většinu normálních lidí podobná drzost pohoršila. Doufám však, že mají lupiči ještě trošku rozumu, jenž jim radí, že jsou podobná varování absurdní. Ovšem vedení naší televize se domnívá, že není nic špatného na veřejném prohlašování: Pozor, pozor, televizní vysílání je nebezpečné, ochraňujte od nás vaše dítky!

Reklamní příjmy zřejmě zcela vyhnaly z duší televizních manažerů svědomí. Je těžké si představit, že tito dospělí pánové a dámy nic neví o negativním vlivu pořadů naplněných násilím, skandály, erotikou a jiným mravně sníženým smyslem na úpadek mravů nejenom dětí, ale i samotných dospělých. Televize už dávno zavrhla myšlenku mravního povznesení společnosti a rozhodla se jít prostou cestou – bavit „Nováky“ a za každou cenu udržet jejich pozornost. To vše ve jménu ratingu a reklamních příjmů.

Bohužel, svědomí vyprchalo nejenom z duší televizního vedení, nýbrž i úředníků odpovědných za kontrolu mravní kvality televizního obsahu. Předsedkyně RRTV Kateřina Kalistová veřejně uvedla: „Jsme přesvědčeni, že jedině takto sugestivním sdělením lze rodiče přimět k zamyšlení, jakým způsobem dovolujeme našim dětem konzumovat televizní program. Faktem totiž zůstává, že ovladač od televizoru v konečném důsledku drží v ruce vždy rodiče, respektive měli by ho držet.“

Tak to tedy je! Ne náš stát nese vinu za zamoření amorálním obsahem kulturního prostoru, nýbrž my – rodiče. Samozřejmě i my máme povinnost ochraňovat naše potomky před negativním vlivem médií, ale i náš stát by se měl alespoň trochu podílet na eliminaci toku nemravností. Já osobně se domnívám, že právě stát nese hlavní zodpovědnost v tomto směru, stejně jako by měl zodpovídat za bezpečnost, zdravotní a sociální systém, a to včetně systému vzdělávacího.

Co dělat? Optimálním řešením by bylo postavit do čela vedení médií a orgánů vydávajících licenci na vysílání vysoce mravní jedince, pro něž nejsou pojmy morálka, mravní povznesení společnosti či národní zájmy prázdná a směšná slova. Ovšem i každý z nás musí začít sám u sebe a nepodporovat svou pozorností či svými finančními možnostmi to, co poskvrňuje naše duše.