Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Hlavním cílem stojícím za každou hybridní válkou je rozrušit multipolární nadnárodní spojovací projekty prostřednictvím zvenčí vyvolaných konfliktů kvůli identitě (etnických, náboženských, regionálních, politických atd.) uvnitř cílového státu. Cíle ruské eurasijské integrace a čínských projektů Hedvábných stezek jsou cílem americké „strategie globální hybridní války“, a to otvírá širokou škálu geografických bojišť. Andrew zkoumá větší Pevninu, Balkán, ASEAN, zaoceánskou Afriku a latinskou Ameriku při identifikování zranitelných míst, která každý z relevantních přechodových států má u svého revolučního typu asymetrické války.

Součástí jeho jedinečné metodologie jsou proměnné jako národnost, náboženství, historie, správní hranice, fyzická geografie a sociálně-ekonomické nerovnosti, na kterých staví komplexní analýzu, aby demonstroval slabiny každé země u vedení hybridní války. Cílem jeho práce je osvětlit prostředky, které USA předvídatelně nasadí při destabilizaci těchto cílových států, takže lidem na rozhodujících pozicích a veřejnosti poskytne včasné varování, aby se mohli lépe připravit na to, jak se vypořádat s jistými plánovanými scénáři, až na ně přijde.

Zákon hybridního válčení

Hybridní válka je jedním z nejvýznamnějších strategických vývojů, které USA kdy prosazovaly, a očekává se, že se přejde od barevných revolucí k nekonvenčním válkám, které budou dominovat destabilizačním trendům v příštích desítkách let. Ti, kteří nejsou zvyklí pohlížet na geopolitiku z pohledu hybridního válčení, mohou mít problémy chápat, kde k další takové válce může dojít, ale ve skutečnosti není až tak obtížné identifikovat regiony a země, u kterých je největší riziko, že se stanou oběťmi této nové formy agrese. Klíčem k předpovídání je přijetí, že hybridní války jsou z vnějšku vyprovokovanými asymetrickými konflikty majícími sabotovat konkrétní geo-ekonomické zájmy, a vycházeje z tohoto počátečního bodu je pak relativně snadné ukázat, kde by mohly vzplanout příště.

Tento seriál začíná vysvětlením vzorců hybridního válčení a prohloubením porozumění čtenáře jeho strategickým rysům. Nakonec dokážeme, jak byl rozpracovaný rámec skutečně ve hře během války USA proti Sýrii a Ukrajině, jejich prvním dvěma obětem hybridní války. Dále jsou shrnuta všechna dosavadní poučení a jejich aplikace na příští bojiště hybridních válek a na nejzranitelnější spouštěče. Následné přídavky k seriálu se pak soustředí na tyto regiony a uvedou, proč jsou tak strategicky a sociálně-politicky zranitelné a mohou se stát dalšími oběťmi post-moderního válčení USA.

Šablony hybridního válčení

První věcí, kterou člověk musí vědět o hybridních válkách, je, že nejsou nikdy spouštěny proti americkému spojenci nebo někde, kde mají USA již existující infrastrukturní zájmy. Chaotické procesy, které jsou spouštěny během post-moderních komplotů s cílem změny režimu, nejsou plně řiditelné a mohou potenciálně zplodit tentýž typ geopolitického zpětného rázu proti USA, který se Washington snaží směrovat přímo či nepřímo proti svým multipolárním rivalům. A to je také důvod, proč se USA nikdy nepokusí o hybridní válku nikde, kde mají své zájmy, které jsou „příliš velké na zmaření“, ačkoliv je takovéto hodnocení samozřejmě zároveň relativní a mohlo by se rychle změnit, v závislosti na geopolitických okolnostech. Nicméně zůstává obecným pravidlem, že USA nebudou nikdy záměrně sabotovat své zájmy, pokud nebudou mít ze spálené země během ústupu z bojiště prospěch. V tomto kontextu připadá v úvahu Saúdská Arábie, pokud budou někdy USA vytlačeny ze Středního východu.

Geostrategické a ekonomické determinanty:

Než se budeme zabývat geo-ekonomickými podpěrami hybridní války, je důležité uvést, že USA mají rovněž geo-strategické, jako lapení Ruska v předem definované noční můře. „Brzezinski naruby“, jak to autor nazval, je zároveň uplatnitelný na východní Evropu přes Donbas, na Kavkaz přes Náhorní Karabach, a na střední Asii přes údolí Fergana, a pokud to bude synchronizováno s načasovanými provokacemi, pak by tyto trojité pasti mohly být smrtelně účinné při trvalém lapení ruského medvěda. Tento machiavelistický plán bude vždy riskantní, protože je postaven na předpokladu nevyvratitelné geopolitické reality, a tím nejlepším, co může Moskva udělat, je pokusit se předejít současnému vzplanutí své post-sovětské periferie, nebo rychle a řádně reagovat na Američany vyprovokované krize ve chvíli, kdy se objeví. Geostrategické prvky hybridního válčení jsou tudíž na základě geo-ekonomických nevysvětlitelné, obzvláště v případě Ruska, a aby byl zkoumaný vzorec pro další cíle, jako Čína a Írán, vhodnější, je nutné vynechat válečnou taktiku „Brzezinski naruby“ jako nezbytný předpoklad a místo toho se zaměřit na ekonomické motivace, které USA pro každý případ mají.

Hlavním cílem stojícím za každou hybridní válkou je rozrušit multipolární nadnárodní spojovací projekty prostřednictvím zvenčí vyvolaných konfliktů kvůli identitě (etnických, náboženských, regionálních, politických atd.) uvnitř cílového státu.

Tento vzorec lze jasně vidět v Sýrii a na Ukrajině a je zákonem hybridního válčení. Specifické taktiky a politické technologie použité při každé destabilizaci se mohou lišit, ale strategický koncept zůstává věrný této základní zásadě. Když vezmeme tento konečný cíl v potaz, je nyní možné přejít od teorie k praxi a začít sledovat geografické trasy různých projektů, které si USA chtějí vzít za cíl. Aby se takovým cílem staly, musí být dotyčné multipolární nadnárodní spojovací projekty buď postaveny na energiích, institucích či ekonomice, a čím větší vzájemný přesah mezi těmito třemi kategoriemi je, tím je pravděpodobnější, že je pro danou zemi plánován scénář hybridní války.

Sociálně-politická a strukturální zranitelná místa:

Jakmile USA identifikují svůj cíl, začnou hledat strukturální zranitelná místa, která v následující hybridní válce využijí. V této souvislosti nejde o fyzické objekty, které mají být sabotovány, jako elektrárny a silnice (ačkoliv i ony jsou na pořadu, jen jsou cílem jiných destabilizačních týmů), ale sociálně-politické charakteristiky, které je třeba zmanipulovat, aby přitažlivě zdůraznily jisté demografické „odlišnosti“ a vyčlenily je z existujícího národního přediva, a tím „legitimizovaly“ jejich následnou ze zahraničí řízenou vzpouru proti úřadům. Následující položky jsou nejběžnějšími sociálně-politickými strukturálními zranitelnými místy, neboť souvisí s přípravou hybridní války, a pokud lze každou z nich navázat na specifické geografické místo, pak je mnohem pravděpodobnější, že budou použity jako spouštěcí magnety při rozjíždění barevné revoluce a jako předběžná územní ohraničení pro následné aspekty nekonvenční války:

• národnost
• náboženství
• historie
• správní hranice
• sociálně-ekonomické nerovnosti
• fyzická geografie

Čím větší překrytí, kterého lze dosáhnout u každého z těchto faktorů, tím silnějším se potenciální energie hybridní války stává, kdy každá překrývající se proměnná exponenciálně násobí celkovou životaschopnost následné kampaně a její „výdrž“.

Předběžné přípravy:

Hybridní války vždy předchází období příprav společnosti a struktur. Podstatou prvního typu jsou informační aspekty a aspekty měkké moci, které maximalizují klíčové demografické přijetí chystané destabilizace a vedou lidi k víře, že je třeba nějaký typ akce (nebo pasivní přijetí akce jiných), aby se změnil stávající stav věcí. Podstatou druhého typu jsou různé triky, ke kterým se USA uchylují, aby přiměly cílovou vládu nevědomky zhoršit různé sociálně-politické rozdíly, které již byly identifikovány, s cílem vytvořit spory kvůli identitě, kdy jsou lidé náchylnější k sociálním přípravám společnosti a následnému politickému organizování řízenému nevládními organizacemi (napojenými ve většině případů na Sorosovu nadaci nebo Národní demokratickou nadaci (National Endowment for Democracy).

Aby se rozšířila taktika strukturálních příprav, jsou nejpoužívanějším běžně nasazovaným a globálně uznávaným prostředkem sankce, jejichž implicitním cílem (i když ne vždy úspěšným) vždy bylo „učinit život obtížnějším“ pro běžné občany, aby se stali poddajnějšími vůči myšlence na změnu režimu, a tím i snáze jako stádo nahnatelnými do akce na základě těchto zvenčí vštípených impulzů. Méně známými však jsou záludnější, přesto však téměř všude používané, metody dosažení tohoto cíle, a ty se točí kolem moci, kterou USA mají při ovlivňování fungování rozpočtu cílových států, konkrétně výše příjmů a za co přesně je utrácí.

Globální propad u energií a cen komodit obecně zasáhl exportní státy mimořádně tvrdě, kdy mnohé z nich jsou disproporčně závislé na takových prodejích zdrojů při pokrývání svých fiskálních příjmů, a pokles těchto příjmů téměř vždy vede ke škrtům sociálních výdajů. Souběžně s tím některé státy čelí Američany vytvořeným bezpečnostním hrozbám, na které jsou nuceny naléhavě reagovat, a tím potřebují v rozpočtu neočekávaně více peněz na vojenské programy, které by jinak byly investovány do programů sociálních. Každá z těchto „stop“ má snížit sociální výdaje vlády, tak, aby se ve střednědobém horizontu zrodily podmínky nezbytné k posílení vyhlídek na barevnou revoluci, první fázi hybridní války. V případě, že stát má jak omezené příjmy, tak neočekávanou potřebu navýšení vojenského rozpočtu, pak to bude mít složený efekt na snižování sociálních služeb a dokonce to může urychlit v čase příchod barevné revoluce ze střednědobého horizontu do krátkodobého, v závislosti na závažnosti výsledné domácí krize a úspěchu, který Američany ovlivňované NGO mají v politickém organizování předem prověřených bloků identity proti vládě.

Originál: Hybrid Wars 1. The Law Of Hybrid Warfare vyšel 4. března 2016 na Oriental Review.

Zdroj: zvedavec.org