Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Světoví lichváři se již dávno považují za bohy. Rozhodli se postavit se na roveň boha a začali vytvářet svůj peněžně-finanční svět z ničeho, vytvářet peníze „z luftu“. Takže spolu s viditelným finančním světem začal vznikat i svět neviditelný, paralelní.

Viditelný finanční svět to jsou komerční banky, fondy, investiční společnosti, centrální banky, ministerstva financí; jsou to finanční trhy (investiční, měnové, úvěrové, pojišťovací), finanční nástroje (dluhopisy, akcie, deriváty, další druhy cenných papírů) atd. Viditelný finanční svět je zachycován v různých zprávách, oficiálních statistikách, je pod dohledem finančních regulátorů, parlamentů, revizních komor, médií, společenství expertů atp. Fungování viditelného finančního světa se řídí ústavami, zákony, mezinárodními dohodami.

O existenci neviditelného finančního světa převážná většina lidí vůbec netuší. Jde především o tzv. stínový sektor mezinárodního finančního systému – finanční instituce a finanční operace, které fungují pod pláštíkem daňových rájů a nespadají pod dohled finančních regulátorů (centrálních bank, ministerstev financí, komisí pro cenné papíry atp.). O rozsahu stínového finančního sektoru lze jen spekulovat, protože obyvatelé tohoto stínového světa se regulátorům nezodpovídají a ve statistikách odpovídajících státních orgánů nefigurují. K obyvatelům tohoto světa patří organizovaná zločinná uskupení, spojená s drogami, obchody se zbraněmi, obchodem s otroky atp.

Nejde ani o „šedou“ ekonomiku, ale o „černou“, ignorující veškeré normy trestního práva. Její obrat, podle odhadů expertů, dosahuje několika bilionů dolarů ročně… Mimo těchto jsou ve stínovém sektoru i různé struktury, které se v ilegalitě neskrývají. Mnohé z nich nepokrytě nabízí fyzickým a právnickým osobám své různé služby. Například hedge fondy, zabývající se různými spekulacemi. Nebo ctihodné banky, nabízející služby soukromého bankovnictví (umísťování prostředků klientů v jurisdikcích daňových rájů). Tyto struktury se vlezle v médiích prezentují, jakož i své pochybné služby. Prostě vypadávají ze sféry zákonné a finanční kontroly, neřídí se společenskými zákony a normami mezinárodního práva, ale svými představami. Poslední finanční krize byla velmi hluboká, široký rozsah (prakticky celý svět) a výraznou dobu trvání měla právě díky nabobtnalosti stínového finančního sektoru (podle názoru mnoha expertů tato krize ještě neskončila, proběhla jen její první „vlna“)¹.

Neviditelný, či paralelní, finanční svět není omezen „stínem“. Některé jeho části je možné označit za tajné. Tajný finanční svět je poměrně mnohotvárný a v jeho celistvosti ho nezná nikdo. Představuje soubor různých vztahů a dohod finančního charakteru, které jsou uzavírány v tajnosti, bez povědomí národů, parlamentů, oficiálních finančních orgánů a mezinárodních organizací. Nejevidentnějším příkladem jsou tajné mezistátní dohody. Některé z nich se dnes staly součástí veřejné domény (konkrétně finanční dohody USA a Británie s Německem po nástupu Hitlera k moci). Ještě více existuje tajných dohod mezi soukromými strukturami. Konkrétně třeba banky tradičně uzavíraly a nadále uzavírají kartelové dohody, což je porušováním antimonopolních zákonů. Stačí si připomenout skandál z r. 2012 týkající se tajného paktu mezi největšími bankami, které manipulovaly úrokovými sazbami LIBOR.

Do konkrétních tajných ujednání a dohod jsou zasvěceni obvykle jedinci. A nadbytečné nebo náhodné svědky odklízejí „zasvěcenci“ bez zdráhání. Tento tajný svět financí se začal vytvářet již dávno. Měl, a nadále má, obrovský vliv nejen na světovou ekonomiku a mezinárodní finance, ale také na politiku mnoha zemi a na mezinárodní vztahy.

* * *

Na internetu jsou dnes různé materiály, týkající se tajných financí. V nich jsou uváděna dvě hlavní vzájemně propojená témata.

Prvním tématem je „černé“ zlato. Tímto výrazem se rozumí žlutý kov, který je v sejfech a sklepeních řady centrálních bank, soukromých globálních bank a dalších organizací. Předpokládá se, že množství tohoto zlata mnohonásobně převyšuje oficiální zásoby zlata všech zemí světa; samozřejmě, že toto „černé“ zlato není vykazováno v bilancích, ani ve statistikách, a jde o přísně tajné zásoby².

Druhým tématem jsou záhadné dluhopisy amerického ministerstva financí a Federálních rezerv, pocházející z let mezi dvěma světovými válkami. Senzačnost tohoto tématu posilují astronomické částky: nominále těchto papírů je ve stovkách milionů dolarů, a celkové částky balíků nalezených dluhopisů činí biliony dolarů.

Obě témata jsou značně spletitá. Oficiální finanční orgány, včetně Fedu a amerického ministerstva financí, zachovávají ohledně událostí souvisejících s papíry a zlatem neviditelného světa financí téměř totální mlčenlivost. Zde je krátká chronologie objevení se záhadných papírů s mnoha nulami.

K prvnímu mně známému případu došlo před deseti lety. Přišly s ním britské noviny Independent 28. října 2003³, které informovaly o nějakém britském soudním znalci Grahamu Halksworthovi, který se spolu s Kanaďanem Michaelem Slamajem (bývalým občanem Jugoslávie) pokusil „udat“ několik dluhopisů amerického ministerstva financí z r. 1934 v kanadské Imperiální komerční bance v Torontu v r. 2001. Oba byli zadrženi a následně se objasnilo, že mají v držení balík cenných papírů v celkové hodnotě 2,5 bilionu dolarů. Americké úřady sdělily, že tyto papíry jsou falešné. Případ se projednával u londýnského soudu, obžalovaní tehdy nejdříve při soudním slyšení přišli s tím, že jde o tak zvané Morgenthauovy dluhopisy⁴. Dávali je do souvislosti s „černým“ zlatem, které americké finanční úřady dostaly z Číny od Čankajška⁵. Velký ohlas tento případ ve světových médiích nezaznamenal.

Druhý případ se objevil 3. června 2009. Místem událostí byla Itálie, nevelká železniční stanice Chiasso poblíž hranice se Švýcarskem. Italská policie zatkla dva občany Japonska, pokoušející se nelegálně dostat přes hranici do Švýcarska americké dluhopisy v celkové hodnotě 134 miliard dolarů. Podle údajů policie ukryli muži cenné papíry ve dně kufříku a byli zadrženi během prohlídky. Podezřelé osoby převážely celkem složitě 259 dluhopisů. Nominále deseti z nich činilo 1 miliardu dolarů, ostatních 249 mělo nominále 500 milionů dolarů. Tomuto příběhu se již dostalo široké pozornosti. Obsahuje mnoho podivného a nepochopitelného. Konkrétně se zprvu objevila sdělení (z italské strany), že cenné papíry jsou skutečné a pravé, a pak následovala informace (s odvoláním se na americké zdroje), že jde o padělky. Dva Japonci z příběhu zcela zmizeli.

Třetí případ se objevil ve Španělsku, přesně dva měsíce po zadržení dvou Japonců v Chiasso. Informace o této události byly na rozdíl od předešlého případu velmi skoupé. Mluvilo se o krádeži a konfiskaci cenných papírů v hodnotě 1,64 bilionu dolarů španělskými úřady. Ve španělských médiích byly označeny za „zástavu Federálních rezerv“.

Čtvrtý případ, který se objevil před rokem, je největším a nejhalasnějším. Jako první o tom informovala agentura Associated Press 17. února 2012, která přišla se zprávou o zkonfiskování cenných papírů v jedné švýcarské bance (v Zurichu) v hodnotě 6 bilionů dolarů. Název banky přitom uveden nebyl. Z nějakého důvodu vedla operaci zajišťující tyto papíry na území Švýcarska italská policie. Brzy se objevily některé podrobnosti. Konkrétně média uvedla, že papíry byly emitovány v r. 1934. Do Švýcarska se dostaly v r. 2007 z Hong Kongu. Pozoruhodné je, že média nazývala tyto cenné papíry různě: „americké dluhopisy“, „dluhopisy amerického ministerstva financí“, „dluhopisy Fedu“, „pokladniční poukázky“. Velké neshody byly i u dalších věcí: například nominále papírů se v různých zdrojích pohybovala od 100 milionů do 1 miliardy dolarů. Americké úřady důrazně sdělily, že nález v Zurichu je jen hromada falešných papírů.

Výše uvedené události jsou doplňovány informacemi, souvisejícími s historií objevení se „černého“ zlata a jeho zásobami v současnosti. A také pikantními informacemi o obzvláštním zájmu amerických tajných služeb o tyto „falešné“ papíry. Americké zvláštní služby (především CIA) organizovaly pátrání po držitelích předválečných dluhopisů a operace konfiskací těchto papírů. Takže ředitel vydavatelství Dandellion Books Carol Adler již před téměř 10 lety (31. října 2003) na stránce Rense.com zveřejnil tiskové prohlášení, ve kterém se informovalo o kontaktu s insiderem CIA, který mluvil o „okultní ekonomice“ a o operaci vyhledávání a konfiskování papírů⁶.

Pokusíme se v tomto obrovském a neprůhledném proudu informací zorientovat a vyhodnotit, nakolik lze skutečně věřit oficiálním prohlášením amerických úřadů ohledně toho, že tyto papíry s mnoha nulami jsou zfalšované.

Pokračování

Zdroj: zvedavec.org