Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Česko je opravdu západní země. Naučilo se zavírat oči před masovým vyvražďováním, hlavně že to hodí nějaký byznys. Američané na nás musí být hrdí.

Česko podporuje genocidní režim? Asi si říkáte, že na to jdeme pěkně zostra, ale jaký jiný dojem dělá česká zahraniční politika? Prezidentovi, který se zasazuje o mír na východě Ukrajiny, je spíláno do diktátorů, ale hlavní postavu genocidního režimu v Česku vřele vítají. Záhadné.

Český premiér Andrej Babiš neměl v pondělí lehký harmonogram. Ne, nemáme na mysli spornou auditní zprávu Evropské komise o střetu zájmů, která rozohnila opozici a chvilkaře. Hlava české vlády se začátkem týdne setkala s barmskou vůdkyní a státní poradkyní Republiky Myanmarský svaz Do Aun Schan Su Ťij.

Jak informuje tisková agentura ČTK, Česko se chystá posílit ekonomickou spolupráci s Barmou. Obě země budou více spolupracovat i ve školství a zdravotnictví. K posílení vzájemných vztahů a výměny má přispět barmské velvyslanectví, které se v Česku znovu otevírá po 26 letech.

Toto sladké tokání má jeden háček. Spíš ale pořádný hák. Babiš sice hovořil se Su Ťij o lidských právech, ale jak předseda české vlády prohlásil, česká strana hospodářskou spolupráci dodržováním lidských práv nepodmínila a záruky nežádá. „Ocenil jsem, že Myanmar udělal v oblasti demokratizace a ochrany lidských práv obrovský kus práce,“ pochválil svou asijskou partnerku český premiér.

„Mě velice těší, že paní státní poradkyně přijela do České republiky právě letos, kdy slavíme 30. výročí sametové revoluce. Myanmar je dlouho uzavřenou zemí a paní Su Ťij se velkou měrou zasadila o to, aby v zemi proběhly demokratické změny a Myanmar se mohl otevřít světu,“ řekl Babiš. Z toho se chvilkařům a obyvatelům pražských kaváren musel zvednout žaludek. Ale co to? Kde jsou nespokojené komentáře a hněvivé facebookové příspěvky? Nejsou.

O co jde? Český premiér odpinkl palčivou otázku ohledně toho, že v Barmě dochází k systematické genocidě menšiny Rohingů. Útoky barmské armády na ně si měly v posledních pár letech vyžádat stovky mrtvých a skoro milion běženců. Paříž kvůli genocidě Rohingů dokonce zrušila čestné občanství paní Su Ťij. A také ji chvilku hrozilo, že by mohla kvůli situaci v zemi, kterou řídí, přijít o Nobelovu cenu za mír.

To je ale pouze dílčí problém. Překrásně to však ukazuje, jak na tom je ta oslavovaná havlovská zahraniční politika, kterou praktikuje Česká republika. Když jde o nové trhy, tak morálka a lidská práva jdou stranou. Hlavně, že vůdkyně státu likvidujícího vlastní obyvatele začne jezdit škodovkou. Tam, kde se nemůžeme prosadit – buď kvůli vysoké konkurenci, nebo sankcím – tak důsledně hledíme na dodržování lidských práv a zhurta kritizujeme.

Jen tak z plezíru napíšeme: dokážete si představit, že by česká vláda pozvala do Prahy běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka? Český mainstream mu přezdívá poslední diktátor Evropy. Donedávna byl na evropském sankčním seznamu a nesměl do EU. Teď už může, ale nikdo ho nezve. Asi proto, že nepáchá hromadné vyvražďování, ale naopak se zasadil o zprostředkování mírového jednání k řešení situace na východě Ukrajiny.

Jenže se to má tak, že Česko z Minsku nic nevymáčkne. Alespoň ne tolik, kolik z Barmy, která aspiruje na rychlý ekonomický růst a má bohaté zásoby nerostných surovin. Na ty si brousí zuby západní firmy, zatím však prohrávají s Čínou. O zájmu Česka ukousnout si z tučného krajíce barmského bohatství svědčí to, že už před třemi lety se české firmy z oblasti průzkumu, těžby a zpracování nerostných surovin přímo v zemi prezentovaly.

Chudák Lukašenko nemůže Praze a Západu vůbec nabídnout ani naleziště ropy, ani diamanty. Proto dostává lidskoprávní čočku. Stále proto platí pravidlo, že lidská práva jsou jen bičem na nebohaté státy, které si žijí po svém. A tohoto pravidla se Česká republika bohužel drží. Ukázkou posloužila návštěva barmské vůdkyně.

„Už jsem si zvykl, že tak zvané lidskoprávní organizace a pražská kavárna používá dvojí metr. Někteří každoročně vyvěšují vlajku Tibetu (v době jeho samostatnosti ovšem platil tvrdý středověk), ale zavírají oči před tím, že v mnohých podnicích se šlape po pracujících – bez ohledu na zákoník práce. Vrcholem bylo, když jeden nejmenovaný zahraniční řetězec chtěl prodavačkám zakázat se bez dovolení napít nebo si dojít na WC. Zřejmě z lásky k Česku. Takže vámi uvedený příklad je jen důkazem toho, co už dlouhou dobu reálně někteří uplatňují,“ říká pro Sputnik Filip Zachariaš, člen širšího vedení KSČM.

Znamená to tedy snad, že česká podpora lidských práv v zahraničí je záměrně selektivní a politizovaná? Jedny diktátory podporujeme, druhé haníme. Podle pana Zachariaše tomu tak bohužel je.

„Vždyť jen hlasování o prolomení kubánské blokády ze strany USA na půdě OSN, kde se ČR chová jako poslušný vazal Spojených států (ještě spolu s Izraelem), to dokazuje. Nebo nedávný křik Karla Schwarzenberga k připojení Krymu k Ruské federaci. Sám přitom tlačil na osamostatnění Kosova, kde neproběhlo ani referendum a jediný, kdo ze samostatnosti má dnes profit, je drogová mafie. Ale co čekat od člověka, jehož strana brala peníze od takových lidí, jako je Bakala. A vrcholem jsou i představitelé vlády. Dva z vlády předchozí – Herman s Bělobrádkem, kteří se rádi nechali hostit na sjezdu sudeťáků, jejichž spolek se dodnes nevzdal majetkových nároků na ČR, a jeden z vlády stávající. Mám tím na mysli Petříčka a jeho maňáskování na Ukrajině, která už ani neskrývá své fašistické prvky,“ myslí si český politik.

Zdroj: cz.sputniknews.com