Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Potravinová soběstačnost Česka? „Pro euromarxisty a německé kolonialisty doslova strašná představa,“ píše analytik Martin Koller a přidává seznam vymožeností, které si dnes můžeme dopřát. Jen je to seznam poněkud smutný. Koller přidává srovnání s tím, jak jsme si stáli před rokem 1989. Vyčítá také mnohým politikům jejich hříchy minulosti, například Pavlu Teličkovi nebo Angele Merkelové.

Psát tento článek mi připadá opravdu lehké. Ani pro účastníky milionů chvilek pro podporu dvojky přátel Mináře a Halíka není třeba obtížného a pochopitelného vysvětlování. Na Seznamu se objevil článek na téma, že potravinová soběstačnost je iluze. Nezbývá než konstatovat, že před více než třiceti lety dokázala „zločinná“ komunistická vláda zajistit téměř zcela to, co v roce 2020 prezentují na Seznamu jako iluzi. Tehdejšímu SSSR nepatřilo na našem území nic jiného než jejich zastupitelský úřad. Ani jiným cizincům u nás nic nepatřilo. Přesto jsme dokázali vlastními silami českého a slovenského národa zhmotnit iluzi.

Každopádně to, co je dnes iluzí, bylo tehdy realitou. Jednou z podmínek bezpečnosti státu je potravinová soběstačnost. Jen bych připomněl, že dalšími jsou energetická a zbrojní soběstačnost, a v souvislosti se současností zcela evidentně i soběstačnost zdravotnická.

Vzhledem k tomu, že v zemích RVHP a Varšavské smlouvy se vyrábělo prakticky úplné spektrum léků a plošně se očkovalo, následně se naštěstí systematicky pokračovalo, je vývoj koronaviru méně drtivý než na slavném Západě, který je naším vzorem. Jen v Rusku dokázali Gorbačov a Jelcin úspěšně poničit i zdravotnictví, o rozkradené Ukrajině nemluvě. Komické je, že Kuba má z hlediska potřeb občanů nejvyspělejší zdravotnictví na americkém kontinentu.

Ostatně, stačí se podívat na rozdíl mezi bývalým východním a západním Německem. Nebo mezi Francovým demokratickým Španělskem a Portugalskem, které plošně očkovalo. Soběstačnost nemusí být absolutní, ale co možno maximální. Dává práci lidem a peníze z daní státu, který má tím pevnější pozici ve světě, čím méně je závislý. Pro euromarxisty a německé kolonialisty doslova strašná představa.

Máme prý se, jak jsme se neměli. To tedy opravdu. Můžeme si za žebrácký plat či důchod koupit chytrý mobil, který dělá z lidí blbce, ojeté auto z Německa, nebo vyrobené u nás v německé či korejské firmě, napít se japonského piva z Plzně, nebo v Praze francouzské pitné vody přímo z kohoutku. K tomu si zapnout velkou televizi, především ČT s ještě stupidnější a prolhanější propagandou než před třiceti lety, neméně stupidními reklamami, které kdysi neotravovaly, protože neexistovaly, a k tomu přikousnout předraženou chemickou stravu z cizáckého hypermarketu.

Můžeme v médiích zhlédnout, že někdo poskakuje jako šimpanz, hýká jako osel, vystrkuje holé to či ono, případně si poslechnout moudra lidí, kteří mnohdy nemají ani základní znalosti o tom, co vykládají jako největší chytrost. Módní je být nahý, arogantní a sprostý. Nikdy v naší zemi nebyla taková hloupost a nikdy se nemluvilo tak sprostě. Měli jsme méně znalostmi nepodložených titulů, zato více selského rozumu a logiky. Někteří na tom staví politickou kariéru.

Už za rakouské okupace, která končila v říjnu 1918, se dováželo obilí pouze v krizových letech, a jinak především exotické plodiny, které u nás nerostou. V době meziválečné ČSR dokázalo naše zemědělství až na nevelké dovozy uživit nejen historické země, ale i hladovějící zpustošené Slovensko. Za druhé světové války jsme krmili německé okupantské vyžírky, přestože vykrádali, vysídlovali a vyvražďovali celé vesnice. Komunisté dokázali zajistit výrobu potravin, přestože se přikrádalo, údržba strojů za moc nestála, v JZD i státních statcích se kádrovalo a na přírodu se místy moc nehledělo.

Nicméně, v osmdesátých letech začínali dokonce i s reálnou, nikoli kšeftařskou ekologií, byť trochu pozdě. Vody bylo dost, protože stavěli přehrady a neničili zbytečně lesy. Existovaly státní traktorové, spíše mechanizační stanice, kopie amerického systému. Technika se využívala koncepčně na základě vegetačních období a mezi jednotlivými kraji. Koneckonců, vydatně přispívali i soukromí zemědělci, jichž bylo poměrně dost, což možná mnohé aktivistické mládežníky udiví. Ve vesnici, kde bydlela babička, jich bylo několik a nikdo je nepronásledoval. O jižní Moravě nemá smysl se bavit. A neměli se špatně. Chleba se pekl z mouky, byl dvakrát větší a neměli jsme zde německé jogurty, které bych nedal ani dobytku. Přitom je tam vyrábějí z našeho mléka.

Zemědělství by nemělo být absurdní, což vidíme dnes. Vyvážíme kvalitní suroviny a dovážíme cizácký humus. Musíme kácet naše sady a dovážet jablka z Polska, protože někdejší protekční soudruh socialista Telička dohodl ty nejhorší přístupové podmínky do EU. Díky tomu jsme se stali kolonií Německa a krmelcem Evropy, především té německé. Taky za to byl odměněn korytem v německém Bruselu, dále v německé Škodovce, poté u Bakaly, ještě u Babiše, a zase v Bruselu.

Zato národu se politika kolonizace moc nevyplatila. Rozřezali jsme do šrotu cukrovary, abychom mohli dovážet cukr z latinské Ameriky, pro něčí kšeft. Zničili vepříny, aby se dováželo holandské maso z Polska, případně odjinud. Pěstujeme řepku do benzínu, místo brambor a obilí na výkrm hospodářských zvířat. Přebytky obilí spalujeme v elektrárnách, aby neklesly ceny potravin, protože je nemáme kde zkrmit. Přehnaně hnojíme chemií a ničíme půdu, protože nemáme hnůj od zvířat. Podporujeme ekologicky množení myší, které ničí úrodu, a vlků, kteří povraždí poslední divokou zvěř v lesích. Neméně ekologicky podporujeme množení kůrovce v lesích.

Ornou půdu umožňujeme využívat na cizácké montovny, které pohlcují předraženou elektřinu a nedostatkovou vodu a zaměstnávají agenturní síly z ciziny. Stavíme na polích solární elektrárny a větrné elektrárny, které vraždí ptáky. Před třiceti lety byli všude zpěvní ptáci, roje zdravých včel a čmeláků, i jiný přínosný a neškodný hmyz. Dnes si je můžeme prohlížet v televizi nebo v mobilu.

Masaryk, Beneš, čeští a slovenští vlastenci, výrobci, zemědělci, obchodníci a inteligence vytvořili v nelehké mezinárodní situaci hrdý a národní československý stát za dvacet let. Za tento stát, nikoli za německou EU položily následně život tisíce našich občanů, mnoha národností a další tisíce vojáků Sovětského svazu, Rumunska a Polska.

Komunisté udělali plno chyb, především v padesátých letech a v době normalizace po roce 1968, ale dokázali zajistit potraviny a dostupné bydlení a energie pro převážnou většinu obyvatel. Absolventi československého školství byli použitelní i na mezinárodní úrovni. Továrny, stejně jako doly a zemědělská půda či voda patřily nám. Propaganda byla mnohdy stupidní, ale nikdo neurážel a neponižoval národ a neoslavoval nacisty. Životní úroveň na vesnici vzrostla ve srovnání s obdobím 1918 až 1945 nesrovnatelně.

Problémem byla informační omezenost a omezený cestovní ruch. Cizinci z Afriky přijížděli studovat, nikoli parazitovat a šířit islám. Práce byla pro každého. Příživnictví se trestalo. Poté, co odplynulo šílenství padesátých let a tehdejšího boje o moc, mohl každý jít do kostela nebo synagogy. Naprostá většina údajně pronásledovaných umělců si žila jako prasata v žitě a nadšeně hrála uvědomělé havíře, kolchozníky i pohraničníky. Dosahovali jsme velké mezinárodní sportovní úspěchy. Vyváželi jsme celé továrny a k tomu letadla, auta, motorky, lokomotivy i tanky po tisících. Měli jsme horší spotřební zboží, ale soběstačnost potravinovou, částečně energetickou, z velké části zbrojní a téměř plně i zdravotní z hlediska výroby léků a zdravotnického vybavení.

Dnes se bourají sochy, staví se pomníky vrahům, čeští podvraťáci na vodítku Sorose a Merkelové ňafají na ruského medvěda, útočí na čínského draka a napadají amerického orla reprezentovaného prezidentem Trumpem. Zato podporují přepisování historie podle německé objednávky k ponižování českého národa, migraci, ničení rodiny, sexuální devianty, inkluzivní a multikulturní školství pro výchovu nepoužitelných a manipulovatelných omezenců, svobodně zalkoholizovanou a zdrogovanou společnost, neúctu k morálce a zákonu, peníze a všemožné výhody pro politické neziskovky a podobné parazity posluhující cizákům, finance pro ty, kteří profesionálně celý život nepracují, neoholené kašpary v uniformě bojující za cizí zájmy, ale placené z našich peněz, a především ponížené, lokajské podlézání německé EU.

K tomu se staví Havlovy lavičky, kus za 850.000 korun, nacpávají svoje konta, ale to, že nemáme ani vlastní potraviny, to jim nevadí. Doufají, že NATO a EU je budou chránit, za jejich dobré služby cizákům. Zaplatí si článek na Seznamu, který vysvětluje, že potravinová soběstačnost je iluze. Ano, dnes je to iluze vítězné EU demokracie.

Nabízí se otázka: Můžeme to, co vidíme po třiceti letech, označit za korupci a vydírání potomků rodin zrádců z doby takzvaného protektorátu, za pouhou arogantní blbost, obyčejnou zlodějinu, nebo organizovaný zločin založený na lži, korupci a drogách, to vše v rámci cizácké kolonizace naší země? Druhá světová válka prý ještě neskončila, a znovu se objevuje německý revanšismus a imperialismus, tentokrát pod vlajkou EU, pravdy, lásky a lidských práv. Možná neskončila ani první světová válka, která nám přinesla svobodu z německé rakušácké okupace po třech stovkách let.

Uplynulo třicet let od listopadu 1989. Žili jsme v iluzi kdysi, nebo v ní žijeme dnes? A chceme v ní žít i zítra? Nejsem levičák, protože levice u nás ani neexistuje, s výjimkou euromarxistické komedie nestoudného vedení ČSSD a vedení KSČM, která kašlou i na vlastní členy. Nicméně jsem přesvědčený vlastenec a nemohu přehlédnout fakt, že slovo vlast bylo před třiceti a více lety normální a hrdé.

Dnes je vlast cílem útoků nemorálních lhářů, slouhů, sprosťáků, zlodějů a kolonizátorů. Proto bych euromarxistickým slouhům, soudruhům i nesoudruhům a především jejich současným a budoucím voličům připomněl slova Lenina, který řekl, že lidé budou vždy hloupoučkými oběťmi sebeklamu v politice, dokud se nenaučí za nějakými morálními, náboženskými, politickými, sociálními frázemi, prohlášeními a sliby hledat zájmy té či oné třídy.

Celá takzvaná západní společnost je rozdělena na třídu deep state a jejich slouhů, na vlastence a manipulovatelné hlupáky, kteří sami nevědí, kam patří.

A zase jsme u staré dobré první otázky římského práva – kdo z toho má prospěch? Kdo má prospěch z našeho zničeného zemědělství, z naší závislosti na cizině, kdo má prospěch z koronaviru? A samozřejmě: peníze až na prvním místě, přičemž moc dělá peníze, a peníze dělají moc.

Je na čase podívat se pravdě do očí a hodnotit, jak kdo vládnul a kam jsme to za posledních třicet let dopracovali.

Zdroj: parlamentnilisty.cz