Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Po ukončení summitu zemí G7 vystoupil francouzský prezident Emmanuel Macron před francouzskými ministry a zahraničními velvyslanci s projevem o současném stavu geopolitických otázek ve světě. Otevřeně v něm hovoří o konci bipolárního světa, hodnotových nesouladech mezi Evropou a Spojenými státy, vzestupu Číny, Ruska a Indie a dalších výzvách.

Vybíráme z něj několik nejzásadnějších pasáží:

„Chtěl bych se s vámi v první řadě rád podělit o určitý obecný obraz světa a jeho problémů a v této souvislosti nastínil naše priority. Faktem je, že naši práci ve Francii, v Evropě a na mezinárodní scéně musí určovat právě ony.

Všichni žijeme v jednom světě a, jak víte ještě lépe než já, mezinárodní řád zažívá nebývalé otřesy. Pokud souhlasíte, vybral bych jeden velký otřes, který bezpochyby pozorujeme v naší historii poprvé téměř ve všech oblastech a má skutečně historický rozměr.

Jedná se především o geopolitické a strategické transformace a proměny.

Zcela zjevně jsme svědky konce západní hegemonie na světě.

Zvykli jsme si na mezinárodní pořádek, který se od 18. století spoléhal na západní hegemonii. Tato hegemonie byla díky osvícenství zjevně francouzská v 18. století, kvůli průmyslové revoluci v 19. století britská a ve 20. století logicky americká kvůli dvěma světovým konfliktům, jakož i hospodářské a politické dominanci této velmoci.

Všechno se však mění. Situace se vážně změnila kvůli západním chybám v řadě krizí, především kvůli rozhodnutím Ameriky během několika posledních let – ta, mimochodem, nepadla za současné administrativy.“

„To vše nás nutí přemýšlet o určitých důsledcích konfliktů na Blízkém východě a také přehodnotit vojensko-diplomatickou strategii a dokonce i podstatu solidarity, které jsme považovali za nezničitelné a věčné. Vznikla v jasně definovaných geopolitických momentech, které ovšem dostály změn.

Dále je třeba poznamenat, že vznikají nové velmoci, jejichž význam jsme dlouhou dobu podceňovali. Mluvím předně o Číně a o ruské strategii, která, a to musím dodat, byla v posledních letech prováděna s velkým úspěchem.

I Indie získává sílu a stává se nejen hospodářskou, nýbrž také politickou mocí, která se považuje za skutečnou vlastní civilizaci. Změnila nejen mezinárodní pořádek a včlenila se do světové ekonomiky, ale také přeskupila politický řád a jeho chápání. Ukázala mnohem více síly a inspirace než my.

Podívejte se na Indii, Rusko a Čínu! Všechny pohánění mnohem silnější politická inspirace, než mají dnes Evropané. Dívají se na svět s konkrétní logikou, konkrétní filozofií a s nápady, které jsme do jisté míry ztratili. To vše velmi změnilo rozvržení sil a zamíchalo kartami. Mám na mysli také vzestup Afriky, který se stává reálným každý den a také vede k rozsáhlým změnám.“

„V rámci těchto velkých změn čelíme geopolitickým a vojenským otřesům. V našem světě roste počet konfliktů, v nichž vidím dva hlavní rizikové faktory. První spočívá v tom, že konflikty vedou k rostoucímu počtu civilních obětí, zatímco jejich povaha se mění. Podívejte se na válečné operace po celém světě. Druhým bodem je jejich vrůstající brutalita.

Pravidla, kterými jsme si byli jistí a na které jsme se spoléhali, mizí.

Účastníci odstoupili od smluv o kontrole zbrojení, které existovaly od konce studené války. To vše by nám mělo donutit k závažnému zamyšlení. Nejprve musíme pochopit, že naše zvyky a realita již nedávají smysl. Dále musíme myslet na naši vlastní strategii, protože dvě země, které dnes mají v ruce skutečné karty, se jmenují Spojené státy a Čína. Tato velká změna nás postavila před volbu: budeme mladšími spojenci jedné nebo druhé strany? Nebo trochu jedné a trochu druhé? Nebo se pokusíme hrát vlastní hru a zajistíme si vliv?“

„Odvážnou a prozíravou strategií je pokusit se najít v současných podmínkách to, co je nejhlubším rysem francouzského ducha, a přehodnotit fundamentální základy evropské civilizace. Zdá se mi, že právě toto by mělo být úkolem naší země v naší evropské a mezinárodní strategii.

Francouzský duch je duchem odporu a snahy o univerzálnost. Duch odporu znamená neochotu podlehnout osudu, přizpůsobení či rezignaci. To znamená, že pokud je něco nespravedlivé, můžeme přijmout jistá opatření a něco s tím udělat. A proto si sami vytváříme prostředky k tomu, abychom byli silnější, provádíme hospodářské reformy za tímto účelem, budujeme naše hospodářské a průmyslové zázemí. Potřebujeme se měnit, – ovšem nikoli podle pravidel okolí –, abychom se vrátili k našim skutečným hodnotám“.

„Věřím, že Evropu vždy charakterizoval skutečný humanismus, který se vine našimi dějinami jako červená nit. Mluvím o tom, protože se to již nepovažuje za zřejmý fakt. Pokud budeme pokračovat v cestě k rozpadu a pouze pozorovat okolní svět, evropský humanismus zmizí.

Spojené státy sice patří do západního tábora, nicméně nejsou nositeli stejného humanismu. Odlišnosti se týkají klimatu, chápání spravedlnosti i sociální rovnováhy. Existuje u nich prvenství svobody, které hluboce charakterizuje americkou civilizaci a vysvětluje rozdíly mezi námi, a to navzdory silným spojeneckým vazbám.

Čínská civilizace se – mírně řečeno – drží odlišných kolektivních preferencí a hodnot.

My představujeme jednotný geopolitický prostor, který postavil člověka s velkým písmenem „Č“ do centra svého projektu, a to již během renesance a osvícenství – a také pokaždé, když musíme přehodnotit sami sebe. Myslím, že vzhledem k těmto změnám je to právě tento projekt, který by se měl znovu stát naším.“

„Přijímám svou roli v této kolektivní práci a uznávám neúplnost svých prohlášení k této otázce. Ať už je to jakkoli, musíme na tomto základě znovu vytvořit kolektivní naraci a představy. Proto jsem přesvědčen, že náš projekt by měl být uznán jako projekt evropské civilizace.

Projekt evropské civilizace nemůže prosadit katolické Maďarsko ani pravoslavné Rusko. Iniciativu jsme přenechali těmto dvěma vůdcům. Říkám to s velkou úctou. Poslouchejte projevy v Maďarsku nebo Rusku: tyto projekty jsou sice rozdílné, nicméně jsou nositeli kulturní a civilizační životní síly – osobně ji považuji za chybnou, ale inspirativní.

Proto musíme s pomocí evropského projektu, který také považuji za hluboce francouzský, najít inspiraci pro naše národy. A to v duchu renesance a v duchu osvícenství. V tom spočívá hluboký duch francouzského humanismu, který jsme přinášeli a znovu a znovu promýšleli a který nyní musíme znovu přehodnotit.“

(překlad vlastní, upraveno)

Zdroj: elysee.fr