Rodon - knihovna, umění, hudba, fotogalerieVzrůst mravnosti a morálky je nezbytnou podmínkou rozvoje společnosti.

Alternative für Deutschland (Alternativa pro Německo, AfD) dosáhla dalšího úspěchu. Establishmentem, levičáckými médii a teroristy (Antifa atd.) nenáviděnou stranu bojující proti islamizaci, drancování země migranty, klimaalarmismu a nesmyslným regulacím, totalitně-byrokratické nadvládě EU, obhajující národní identitu, tradiční rodinu a bezpečnost občanů, volí navzdory bezmála ilegalitě a sledování tajnou policií stále více Němců.

Zvláště pak těch, kteří si jako my zažili předchozí totalitu, a jsou proto na tu nastupující více citliví. AfD je pak v podstatě jedinou stranou, která to reflektuje.

Ve třetích letošních zemských volbách, tentokrát ve spolkové zemi Durynsko (východní část Německa, bývalá NDR) skončila druhá s více než 23 procenty hlasů. Jde o druhý nejlepší výsledek mezi spolkovými zeměmi (nejlépe dopadla v Sasku s 27 %). První je postkomunistická Die Linke, jíž k výsledku 31 % dopomohly hlasy generace 60+ zklamaně hledící na stav východního Německa tři dekády po sjednocení. U všech ostatních věkových kategorií zvítězila právě AfD. Elektorát se jí v této spolkové zemi více než zdvojnásobil. Obzvláště zajímavé to je u nejmladší generace. 

AfD je v Německu nálepkována jako ultrapravicová, extremistická, fašistická či dokonce nacistická strana. Sama se brání označování za pravicovou či konzervativní a považuje se za stranu „občanskou“. Stačí se podívat na její program či některé stěžejní texty, abychom pochopili, jak moc je její mediální obraz vzdálený realitě, a pochopili tak šílenou míru totalitní manipulace v Německu. To ani u nás se jí kavárna a Deep state nevyrovná.

Pluralitní totalita

Merkelové CDU si pohoršila na 21,8 %, sociální demokraté (SPD) získali ubohých 8,2 %, jinými slovy ve východním Německu právě tak jako u nás bojují socialisté o holé přežití. Těsně nad pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do parlamentu skončili ještě ultralevičáci Zelení a svobodní demokraté (FDP).

I v jiném ohledu je SPD v Německu ve velmi podobné situaci jako česká sociální demokracie. Bez účasti ve federální vládě by strana rychle upadla do zapomnění stejně jako ČSSD, která se zuby nehty drží vládnutí s Babišem (ANO) a musí mít oprávněné obavy, že v příštích volbách nejspíše nepřekoná uzavírací pětiprocentní klauzuli.

To, zda v Německu budou či nebudou u kormidla představitelé „tradiční levice“ je však v současném kontextu naprosto bezvýznamné. Znalec německé politiky Aleš Valenta (Institut Václava Klause) hovoří o systému „pluralitní totality“. V klíčových otázkách dneška – klima, migrace, gender – se kartelové strany liší jen v detailech či taktice. Pluralitní totalita podle Valenty funguje v Německu dokonale. Tudíž spolková vláda může a bude nerušeně pokračovat v sebezničující politice, nadřazující fanatický (pseudo)ekomoralismus standardní a čitelné obhajobě národních politických a hospodářských zájmů.

Stigma

Člen předsednictva AfD Georg Pazderski komentoval výsledek durynských zemských voleb slovy:

„AfD nadále roste navzdory masivní antikampani. Jsme vděčni durynským voličům za jejich neomylné hlasování. Nyní je na ostatních stranách, jak se rozhodnou. Pro spojenectví s AfD a vytvoření stabilní občanské vlády spolu s CDU a FDP, jestliže to bude nutné. Nebo v rozporu s vůlí voličů – za každou cenu proti AfD, tedy pro spojení s komunisty, nástupci východoněmecké SED. Realisticky očekáváme, že dojde na druhou variantu. Potom se budeme snažit o konstruktivní a vlastně jedinou skutečnou opoziční politiku. Gratuluji Björnu Höckemu a jeho kolegům a přeji jim mnoho úspěchů v boji v zájmu Německa a všech prostých občanů.“

Kampaň mainstreamových médií, ostatních politických stran, různých neziskovek, a dalších skupin proti AfD v Německu má i na současné evropské poměry neskutečně agresivní a demagogický obsah a rétoriku. Durynský předseda Höcke je přirovnáván ke Goebbelsovi, členové AfD jsou vylučováni ze zaměstnání, jakýkoli projev sympatií k této straně vede k ostrakizaci a mediálním lynčům. Hojné jsou rovněž vpravdě teroristické násilné útoky levičáků z Antify a dalších skupin na příznivce strany během shromáždění, rovněž fyzické útoky na konkrétní funkcionáře či sympatizanty, včetně ničení jejich majetku a útoků na jejich rodiny (čtěte např. ZDE).

O to pozoruhodnější je nárůst preferencí AfD zejména ve východní části Německa. Svědčí o pro mnohé již nesnesitelné míře nespokojenosti a společenské krizi, do níž se náš západní soused propadá stále hlouběji. Příznačné a závažné je rovněž další rozevírání nůžek mezi západním a východním Německem. Východní Němci, zvyklí z předchozí totality číst mezi řádky, podstatně lépe chápou současnou situaci než komplexem viny za druhou světovou válku a globálním tažením radikální levice zpracovaní, současně letitým blahobytem otupělí obyvatelé západních spolkových zemí (čtěte ZDE).

Cokoli kromě AfD 

Po úspěchu v durynských volbách rozpoutala média na AfD opět tu největší štvanici, jaké byla vůbec schopna. Přidala se samozřejmě i česká kavárenská média stavějící oslí můstky k Hitlerovi a holocaustu, přinášející vyjádření představitelů různých židovských organizací a podobně. To je ovšem obzvlášť absurdní, neboť právě židovské menšině hrozí s postupující islamizací země čím dál větší nebezpečí a do budoucna se předpokládá v Německu její definitivní zánik. Ve skutečnosti mnoho „obyčejných“ německých Židů (na rozdíl od představitelů židovského establishmentu) sympatizuje právě s AfD - z naprosto pochopitelných důvodů (čtěte ZDE).

Úspěch AfD má svoji odvrácenou stranu, jak vyplývá z citovaných slov G. Pazderského. Sestavování koalic je komplikované a odpor držitelů moci k AfD namnoze dopomůže do koalice ještě většímu zlu (lze-li něco takového ještě překročit), než představují dosavadní vedoucí strany. Například v Braniborsku se tak k vládě dostali Zelení, neboť tradiční bažiny SPD-CDU ztratily většinu. Stejně tak v loňském roce v Bavorsku (čtěte ZDE). V Durynsku nezbývá než podpora komunistů - buďto tichá, nebo aktivní v koalici. CDU nyní řeší toto dilema, neboť platí někdejší usnesení předsednictva takovouto koalici zakazující. Pro zachování vlády „liberální“ levice a odstavení AfD samozřejmě udělají tyto strany cokoli.

Logičtější spolupráce „křesťansko-demokratické“ (ve skutečnosti není ani křesťanská, ani demokratická) strany s AfD je absolutně vyloučená, nesmělé návrhy z řad členů CDU jsou bagatelizovány a umlčovány. Pokud by kterákoli ze stran navázala přímou spolupráci s AfD, spustila by se tsunami, jež by ji okamžitě smetla z povrchu zemského a jejím členům by nehořely jen domy či auta, ale především jejich kariéry.

Je to vedle 

Přes nesporný volební úspěch AfD je proto situace v Německu nadále bezvýchodná a nejspíš i beznadějná. Množstvím obyvatel i ekonomickou vahou jsou zmiňované východní spolkové země v porovnání se západními slabé. Na západě se preference AfD pohybuje stabilně kolem 10 % a není zde s ohledem na brutální omezování svobody slova, cenzuru a ideologickou masáž předpoklad na zásadní změnu. Šance pozitivně ovlivnit německý politický kurs je proto téměř nulová.

Bylo by bláhové myslet si, že před neomarxismem nasáklou totalitní velmocí, jež již opět jako kdysi brutálně potlačuje občanské svobody a pomalu se navíc islamizuje, nás při neexistenci hlídaných hranic ochrání hradba Krušných hor a šumavské hvozdy. Nemluvě o tom, že Pátá kolona zdejších „Bruselanů“ a otvíračů dveří Sudeťákům pracuje na plné obrátky.

Proto nepochybně snadno porozumíme někdejším „Enderákům“, že hledají jakoukoli „alernativu pro Německo“ – s malým i velkým A. Na jejich příkladu si však lze nejlépe uvědomit, jak malou šanci máme „liberální“ totalitu zastavit. Že se o to – právě tak jako oni – však musíme pokoušet, je nepochybné.

Naděje umírá poslední.

Zdroj: protiproud.cz